Přihlásit
Mobilní verze s GPS
Středočeský kraj » okres Praha-východ » kostel, kaple, synagoga » Kostel sv. Václava - Nehvizdy (kostel)

Kostel sv. Václava - Nehvizdy (kostel) [12100]



Historie kostela a fary
Farní chrám sv. Václava je jako farní připomínán již v první zmínce z roku 1361. Jedná se o drobnější gotickou budovu s charakteristickou věží a zvonicí stojící uprostřed městečka.

První zdejší známý farář byl Jakeš, jehož jméno se poprvé objevuje již roku 1361, až do r. 1372 Držka (Drzek, Drzko) - pozdější farář v Mukařově, 1372 až 1373 Hynek, od r. 1380 Václav z Tříběvlic. Z této doby pochází záznam o inspekci pražského arcijáhna, který roku 1380 kontroloval faru i chrám. V chrámu byly tehdy čtyři ornáty s příslušenstvím, alba, misál, dva korporaly, dva ubrusy, slavností roucho a kniha s mešními formuláři. K výslechu přišli konšelé z Nehvizd, krčmář Václav, Velík, krejčí Pešek, Bartoň a Duchek, z Nehvizdek pak Bohuněk a Mareš, kteří vypovídali, že farář pobývá v místě zřídka a tudíž i zřídka čte mši, ponechávajíc povinnost knězi Bartoloměji, místnímu rodáku, který zde pro churavost pobývá u matky. Proto byl jmenován nový farář Mikuláš.

Po něm následovali od roku 1383 Litolt, 1396 Adam, 1405 Petr. Po husitských válkách zůstávala fara osazena kněžími podobojí, z nichž známe roku 1515 Sigmunda, kolem roku 1535 až 1550 Jakuba Rakovnického a 1567 Bartoloměje Boleslavského, který se později od roku 1572 stal farářem u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském. Posledním knězem podobojí byl roku 1581 Jiří Ledečský. 

Od roku 1582 se stal farářem Matouš Písecký, který však musel slíbit poslušnost arcibiskupu a zahájil tedy řadu katolických farářů.

Roku 1587 byl v Nehvizdech farář Petr Mohelnický, horlivý vykonavatel arcibiskupových příkazů, pověřený i správou děkanátu Brandejského. Jeho horlivost zřejmě pramenila z toho, že v soukromém životě měl příliš mnoho másla na hlavě. Tak jej např. roku 1595 obvinil Mikuláš Lipenský, staroměstský měšťan, z všelijakých nectností a další staroměstský měšťan Bamberg z Bambergu, kterému patřil v Nehvizdech dvůr, mu dokonce pro neřestný život odmítl vyplácet desátky, takže si farář stěžoval císaři a žádal, aby jej Bamberg nechal na pokoji. 

Téhož roku se dostal na faru do Nehvizd Jan Čejka Štědrský, sloužící před tím v Brandýse, rovněž sloužící mše na faře ve Vyšehořovicích a v Jirnech, kam se ale snažil dostat farář z Břístve. Jan Čejka pak ve své stížnosti arcibiskupu dokazoval, že břístevský farář již spravuje fary v Mochově, Semicích, Vykáni a Velence. Když kněz Čejka odešel roku 1597 zpět do Brandýsa, stal se správcem zdejší fary kněz Jiří Lukovický, před tím farář v Budyni, a ženatý. Jeho choť Dorota však musela na rozkaz arcibiskupa od něho odejít. Zřejmě ne daleko, protože “když pak Lukovický stížen byl v Nehvizdech nebezpečnou a ošklivou nemocí, vrátila se k němu a ošetřila jej až do smrti”, načež Kateřina, choť staroměstského měšťana Jiřího Přestického, žádala arcibiskupa, aby byl Dorotě majetek po muži ponechán. 

Nástupcem Lukovického byl do roku 1613 Tobiáš Cocius. Roku 1614 byl farářem v Nehvizdech Jidřich Kocián, člověk "nepokojný a nenapravitelný", který byl téhož roku v Praze na rozkaz arcibiskupa uvězněn. 

Když byly Nehvizdy počátkem 17. století prodány ke Kounicům, vymínil si císař právo podací, patrně z obavy, aby zde nebyli ustanovováni evangeličtí faráři. V Nehvizdech stal se farářem kněz Tomáš Bohadka a po něm Jeremiáš, jehož povolali v dubnu roku 1621 k sobě za děkana Kutnohorští. Jeho místo zaujal kněz Martin, který až do roku 1624 přisluhoval i v Čelákovicích. Od roku 1624 do roku 1627 nebyla fara v Nehvizdech obsazena, ale pouze svěřena správě Matouše Černovského, brandýského děkana.

Za kněze Řehoře Textoridese (“znalého i jazyka německého”) zažil chrám i fara všechny hrůzy války. V roce 1631 vypálili faru s městečkem Sasové, načež se Řehoř přestěhoval do čelákovické fary, odkud v roce 1634 píše již v části historie zmíněný list panu Trčkovi, aby mu byl vyplácen desátek z obou nehvizdských dvorů. Téhož roku přitáhli do Čelákovic císařští a Řehoř, který "nemoha pro lid vojenský obstáti, s touž armádou J.M.Cé. pryč odešel". Po něm sloužil na faře roku 1641 farář Bohadka, jemuž “čelákovští platili po 1 kopě gr. míš., když u nich přisluhoval”, ale tím však veškeré zprávy o faře a nehvizdských farářích přestávají. Ještě v Josefínském katastru je zapsáno
u č. 21 "farní místo k panství Brandejs příslušné". 

Je zřejmé, že městečko i s okolím, faru a nehvizdský kostelík zničily švédské oddíly z vojska generála Bannera, které sídlilo ve Staré Boleslavi a jehož muži loupili a ničili celé zdejší okolí.

Po skončení války obstarávali duchovní správu v Nehvizdech čelákovičtí faráři, kteří za tuto službu kromě desátku 31 zl. 48 kr., vybírali "extra" 5 zl. 4 kr. a z obou panských dvorů navíc desátek žita v obilí a 28 zl. 12 kr. v penězích. Této povinnosti se ale kounická vrchnost vzpírala a teprve Jan Rudolf hrabě Morzin upravil poměry zvláštní listinou ze dne 8. července 1695. Kostel sám byl dle zprávy čelákovického faráře Václava Jana Šlechty ještě roku 1663 zříceninou.

Vikář Kouřimského kraje Martin Hrubý v Kostelci nad Labem jmenuje roku 1667 vedle Jiren, Břístve a Vyšehořovic mezi pustými farami i Nehvizdy, roku 1668 podává arcibiskupu zprávu Arnošt Ferdinand hrabě de Suys o farách v Nehvizdech, Bříství a Vyšehořovicích, dokládajíc, že by faráře sotva uživily. 
Nehvizdská fara byla znovuosazena teprve po více jak 150 letech. Roku 1772 zažádali Nehvizdští o vlastní faru, čemuž bylo vyhověno teprve v roce 1783. Prvým lokalistou byl bývalý minorita Cherubín Smutek, pro něhož bylo roku 1787 vybudováno nové obydlí opodál bývalé fary. 

Stavební popis
Kostel sv. Václava v Nehvizdech je nevelká, původně románská či raně gotická stavba z konce 13. století, upravená a rozšířená přístavbou zvonice a předsíně v 16. století a posléze upravena barokně přistavbou sakristie v 19. století. Původně stál uprostřed městského hřbitova, který byl v roce 1873 zrušen a na jeho místě byl zřízen malý parčík. Některé ze zrušených náhrobků pak byly vsazeny do stěny zvonice.

Presbytář je 4,2 m dlouhý, 4,35 m široký, zakončený třemi stranami osmiúhelníka. Výška klenby nad podlahou dosahuje 5,4 m. Ve stěnách byla původně tři okna, jedno však bylo po přístavbě sakristie zrušeno. Loď kostela je 9,59 m dlouhá, 6,6 m široká, pokrytá plochým trámovým stropem vysokým 6,8 m. Původní okna byla zazděna a místo nich prolomena nová, segmentovitá. 

V průčelí stojí čtyřboká původně raně gotická hranolová věž. Věž má horní odlehčenou nástavbu ze 16. století se zdvojenými půlkruhovými okny v každé stěně a barokní stanovou střechu. Je přístupna pouze vnitřkem kostela.

Při kostele stojí hranolová, patrová, věžovitá renesanční zvonice, spojená se vstupem do kostela předsíňkou. Příze-mí se sgrafitovou rustikou na vnější straně je podklenuto křížovou hřebínkovou klenbou a otevřeno arkádou na východě i západě. Patro, členěné lizénovými rámy a půlkruhově zaklenutými okny, má barokní stanovou střechu.

Pod předsíní byla umístěna hrobka, kde byly roku 1870 nalezeny tři kostry oděné v kněžský šat - byli to zemřelí faráři z Nehvizd do roku 1606. V předsíni pak byl pohřben jistý “Hamták, rytíř z Nehvizd a Erbich, šenkýř z Malých Nehvizd, otrávený svojí tchýní.”

Zvonice nesla dva historicky cenné zvony, oba však nepřečkaly první čtvrtinu dvacátého století. Velký zvon byl ulit v roce 1536 zvonařem Matějem Špicem, který během práce na něm oslepl, takže zvon nesl pouze obraz sv. Václava a nápis (upraveno): “Letha Panie MDXXXVI z vůle pana Jana z Nehvizdek a starších a vší vosady Nehvizdské slit zvon ke cti a k chvále Pánu Bohu i vší říši nebeské skrze Matěje Špice.” Zvon byl vysoký 1,16m, měl v průměru 1,18m a vážil 12q pukl, když se kdysi před válkou zvonilo k požáru. 

Druhý menší zvon byl vysoký 1m (při stejném průměru), vážil 7q a byl přeplněn obrazy a nápisy s různými výjevy, na dolním okraji byla dokonce znázorněna i honba na divokého kance. Odlil jej v roce 1566 pražský zvonař Wondřej. Zvon nepřežil první světovou válku, byl zkonfiskován 1. prosince 1917 a roztaven pro válečné účely.

Místo po obou historických zvonech bylo zaplněno až při oslavách tisíciletého výročí smrti sv. Václava v roce 1929, kdy byly za velké slávy posvěceny a na věž zavěšeny dva nové zvony. Větší opět s obrazem sv. Václava, menší s obrazem Panny Marie.


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie





(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)