Kostel Sv. Tomáše a Augustiánský klášter - Praha 1 (kostel, klášter) [11248]

Založení kláštera, vývoj do husitství

V roce 1285 přichází na pozvání krále Václava II. do Prahy nový řád – Ordo eremitarumsancti Augustini – Řád poustevníků sv. Augustina. Pro klášter, který král založil „pro anima patris sui“,tj. pro spásu duše svého otce, vykázal místo v podhradí královského sídla na Menším městě pražském, dnešní Malé Straně. Tato prostora nebyla prázdná. Stál zde starší kostel sv. Tomáše, připomínaný již v 1. polovině 13. století, další sakrální stavbou byla v těchto místech kaple sv. Doroty. Patronátní právo náleželo benediktinskému klášteru v Břevnově u Prahy. Po dohodě s králem se v r. 1286 břevnovský opat Kristián vzdal pozemku a patronátního práva ve prospěch nového řádu.

Asi neprodleně se začalo se stavbou kostela a konventu. Církevním účelům sloužil prozatímně buď starší kostel sv. Tomáše nebo jakási modlitebna (oratoř), kolem níž se připomíná hřbitov.

K původní podoběkláštera nejsou zachovány přímé doklady. Mezi nejstaršíčásti dnešní stavby patří kaple sv. Doroty a část severní stěny kostela v presbytáři. Stáří kaple – asi polovina 13. století – dokládají silné zdivo a úzká okna na jižní straně. Dnešní podoba je asi výsledkem přestaveb ve 14. století.

Stavba kostela, pojatého jako trojlodí, pokračovala od východu, tj. od presbytáře. Původní starší kostel byl asi postupně bořen, jeho zbytkem je zřejmězmiňovaná část severní stěny v novém chóru. Ten byl dokončen a vysvěcen v roce 1315, jeho gotický ráz setřely přestavby v dalších staletích. Svěcení proběhlo za účasti vysokých církevních představitelů: světil mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu, přítomen byl trevírský arcibiskup Balduin a pražský biskup Jan IV. z Dražíc. Původní stavební prvky sečástečně zachovaly nad současnou klenbou v půdních prostorách chrámu, zřetelnější pak jsou zvenčí, kde je dodnes patrný polygonální závěr presbytáře s gotickými opěráky.

V průběhu 14. století se stavělo trojlodí s řadou kaplí. Od r. 1339 uváděny postupněkaple sv. Mikuláše, sv. Jana Evangelisty, sv. Matěje, sv. Petra a Pavla, sv. Antonína, sv. Augustina a k r. 1400 kaple Božího těla. Trojlodí bylo slavnostně vysvěceno r. 1379 papežským legátem kardinálem Pileem za účasti pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, mohučského arcibiskupa Ludvíka a olomouckého biskupa Jana ze Středy. V listopadu téhož roku byla svěcena přestavěná kaple sv. Doroty.

Po dokončení presbytáře se pokračovalo nejen ve stavbě lodi, ale budováno bylo asi i východní křídlo kláštera s ambity, neboť v roce 1339 je zde připomínána kaple sv. Filipa a Jakuba – dnešní kaple sv. Barbory, založená královským notářem Štěpánem z Tetína. Sloužila jako kapitulní síň a ve 14. století se zde uvádí několik oltářů, které světil „Jan, biskup olomoucký“, s největší pravděpodobností Jan ze Středy, kancléř Karla IV. Prostor, sklenutý na dva osmiboké pilíře, prošel několika úpravami: v r. 1410 byl ke kaplí přistaven malý presbytář, později barokně upravený. Dnešní podoba klenby je výsledkem úprav na konci 15. a v 16. století.

Kaple není jediným dochovaným gotickým prostorem východního křídla. Mezi presbytářem a sakristií se nachází chodba datovaná do 2. čtvrtiny 14. století. Má zachovanou žebrovou klenbu a při restauračních pracích v našem století byly v chórové stěně odkryty dva půlkruhovité oblouky s raně gotickými konsolami, řazené do třetí čtvrtiny 13. století. Jedná se zřejmě o zbytek starší benediktinské stavby. V jedné z arkád se zachovala freska z poloviny 14. století.

Z chodby se vstupuje do sakristie, zaklenutéčtyřmi poli křížové klenby s prostředním osmibokým pilířem, v severozápadním rohu je umístěn malý prostor s nejasným původním určením. Sakristie byla kolem r. 1353 vyzdobena freskami, asi na podnět Jana ze Středy, velkého příznivce kláštera.

V této době pokračovala i stavba ambitu, dokladem jsou v prostoru před kaplí sv. Barbory původní opěrné pilíře, nejstarší část křížové chodby. V r. 1368 se objevuje první zmínka o knihovně, r. 1398 byl dokončen refektář, r. 1420 dormitář, pekárna a sklepy. Západní průčelí měly zdobit dvě věže. Dokončena byla zřejmě jen severní v r. 1405, i přes barokní přestavby dodnes prokazuje svůj starší původ. Jižní asi zůstala v úrovni boční zdi kostela.

Mezi zachované gotické části kostela náleží i šnekové schodiště z chodby před sakristií do horních pater kláštera.

Popis vnitřního vybavení kostela podává inventář sestavený na počátku 15. století: bylo zde 13 dřevěných soch, uprostřed kostela byl oltář Navštívení P.Marie, vysvěcený r. 1414. Na něm byla umístěna kamenná socha P.Marie, darovaná r. 1396Markvartem z Kosti. V chóru byly při slavnostních příležitostech zavěšovány nástěnné koberce s výjevy ze života Krista a sv. Augustina. V r. 1412 byl zavěšen na věž zvon, který zhotovil mistr Jan, konvár z Týna, za 116 kop. Vážil 52 centnýřů(asi 3200 kg) a věž musela být speciálně upravena pro jeho váhu.

Velikostí a výzdobou se tak sv. Tomáš řadil mezi nejvýznamnější pražské kostely.

Klášter byl i slušněobdařen pozemky. K původní nadaci přibyly dary členůpanovnických rodů. Roku 1306 abatyše v klášteře u sv. Jiří na Pražském hradě Kunhuta, dcera krále Přemysla Otakara II., darovala konventu tzv. Pytlíkovskou zahradu, dnes domy čp. 29-32 a pivovar čp. 33, tím se klášterní parcela rozšířila za městskou zeď.V roce 1323 daroval další pozemek král Jan Lucemburský s manželkou Eliškou, r. 1351 Karel IV., který navíc v roce 1353 vyjmuldarované území z pravomoci města a podřídil je jurisdikci kláštera. V roce 1358 konvent dovršil vývoj svého areálu koupí pozemků v místech dnešního Valdštejnského náměstí, kde byla postavena původní budova pivovaru. Tak vzniklo městištevymezené dnes zhruba ulicí Letenskou, Tomášskou a sousedními pozemky Valdštejnského paláce.

strana 1 | dále >

Poloha

přidat fotografie