Ještěd (rozhledna, vysílač) [1061]

Nadmořská výška přesahující tisíc metrů ve spojitosti s jedinečným rázem krajiny přímo láká k výstupu. Díky velmi dobré dopravní dostupnost se k blízkosti vysílače sloužícího rovněž jako restaurační zařízení a hotel dostane prakticky každý. Kromě pěší chůze můžete přijet kabinovou lanovkou, případně autem až před samotný objekt. Kdo by však zde čekal rozhlednu, bude zklamán. Ještěd totiž nabízí pouze přirozenou vyhlídku z terasy pod objektem. Pohled z ještě větších výšek je dopřán pouze hotelovým hostům a návštěvníkům příjemné restaurace.

Daní za vyšší nadmořskou výšku je menší počet dnů s příznivým výhledem, a tak před samotným výletem je vhodné se informovat na aktuální počasí. Na rozdíl od hotelu, který pojem výšková přirážka vyplňuje bezezbytku, však stojí rozhodně za úvahu navštívit místní restauraci. Ceny jsou akceptovatelné, pokrmy byly chutné a navíc za doprovodu úžasného výhledu prakticky od všech stolů.

Z vyhlídkové terasy za dobrého počasí uvidíte Prahu a poměrně dobře identifikovatelný vrch Ralsko, který má rovněž na svém vrcholku vysílač.

Techniky mimo samotné konstrukce vysílače, sloužícího pro rozhlasové i televizní vysílání, jistě nadchne kabinová lanovka, která je druhou nejstarší na našem území. Původní koncepci navrhla chrudimská strojírna Františka Wiesnera, později známá jako Transporta. Stavba byla zahájena v roce 1932 a první kabinka vyjela již v roce 1933. Celková dráha lanovky byla 1183 metru s převýšením 400 metrů a v kyvadlovém provozu dokázala za hodinu přepravit 330 osob. Tato technologie vydržela až do úctyhodného roku 1971, kdy bylo rozhodnuto o její přestavbě. Zakázku získala opět chrudimská strojírna, ovšem trvalo ji to o dva roky déle, než samotná stavba před necelými 40 lety. Návštěvníci tak mohli lanovku použít až v roce 1975. Dráha se přestavbou protáhla na současných 1 188 metrů při převýšení 402 metrů. Původní dva sloupy nahradila jedna podpěra ve výšce 30 metrů. Nynější lanovka dokáže za hodinu přepravit až 525 osob.

Historie

Prvním objektem na Ještědu byl podle kronikáře Johanna Cazla Rohna kříž, vztyčený v roce 1737. Služby návštěvníkům však začal poskytovat až Florian Hasler, který v roce 1868 postavil částečně kamennou chatu. Ta se setkala s velkým úspěchem. Horský spolek k ní proto nechal přistavět prostornou verandu pro téměř 200 osob. Návštěvnost se ještě zvedla, a tak v roce 1876 byla zde postavena první rozhledna.

Přibližně o sto let později, v roce 1889, však musela být stržena a na jejím místě vyrostla nová, osm metrů vysoká rozhledna. Na přelomu století přestala vyhovovat i ta, zejména z kapacitních důvodů, a proto Horský spolek nechal postavit novou dominantu Ještědu, horský hotel. Slavnostní otevření se konalo 13. ledna 1907. Stavba fungovala až do roku 1963, kdy vyhořela.

Současná podoba Ještědu pochází z rukou architekta Karla Hubáčka a statika Zdeňka Hartmana, kteří ji vytvořili v první polovině šedesátých let. Stavět se začalo v roce 1966, přičemž první návštěvník přišel až za sedm let, v roce 1973. Třešničkou na dortu je pak prestižní Perretova cena Mezinárodní unie architektů, která byla Ještědu udělena v roce 1969.

Dopravní dostupnost

Velmi dobrá. K vysílači můžete dojít po svých, vystoupat autem nebo lanovkou. Počítejte však, že parkovné na vrcholu je placené a kapacita míst omezená.

K lanovce se dostanete poměrně jednoduše. Pojedete-li MHD, pak je vhodné nasednout na tramvaj číslo 2 a na zastávce Dolní Hanychov přestoupit na autobus číslo 33 a s ním jet až do konečné stanice Horní Hanychov. Odtud je to k lanovce méně než 10 minut chůze. Při cestě autem jeďte ulicí Ještědská a nechte se vést směrovými ukazateli, které vás zavedou k parkovišti u spodní stanice.

Jedna jízda lanovkou vás vyjde na 60 Kč, zpáteční jízdné je 90 Kč. (Uvedené ceny platily pro sezónu 2008.) Jezdí každý rok denně za příznivých povětrnostních podmínek.

Poloha

přidat fotografie