Nehvizdky (osada) [10335]

Nehvizdky, někdy uváděné jako Malé Nehvizdy, původně ves, později knížecí dvůr, v současné době součást obce Nehvizdy. 

Nejstarší zpráva z roku 1421 o vsi praví, že kanovník na pražském hradě Vilém odkázal své dědictví v Nehvizdkách kapitule, aby za něho vždy 30. dubna byla sloužena mše v chrámě sv. Víta, což se dělo až do roku 1620. Roku 1437 daroval král Zikmund tuto část vsi Jindřichu ze Stráže, který ji pak připojil k Přerovu. Mimo to byl tu ještě jiný dvůr s dvěma poplatnými (kmetcími) dvory, za husitských válek náležející novoměstskému měšťanu Matějovi a potom vdově po něm. 

Počátkem 16. století drželi dvůr v Nehvizdkách společně bratři Václav a Jan Vlček z Nehvizdek. Václav byl až do roku l509 purkrabím pánů ze Šelnberka na Přerově a později byl starostou komorničím při zemských deskách. Jan se připomíná ještě roku 1536 v nápise na zvonu v Nehvizdech. Janův syn Václav z Nehvizdek držel dvůr i po otcově smrti společně se svým strýcem, po jehož smrti dědil i jeho díl, ale ještě před shořením desek zemských roku 1541 veškerý majetek prodal Jiřímu Bylanskému ze Zahrádky. Při obnovování desek zemských přiznal, že dědictvím po strýci Václavu z Nehvizdek a svým vlastním dědictvím po otci držel v Nehvizdkách svobodný poplužní dvůr s poplužím a dvory s platem, na kterých sedí Jíra a Jan chalupník, s šafranicí. 

Druhou část vsi prodal roku 1524 Jaroslav z Šelnberka s Přerovem, a sice "Nehvizdky ves, dvory kmetcí s platem", tehdy ještě spojené obci Starého a Nového Města pražského. Když byla roku 1528 jednota měst pražských zrušena, byl rozdělen i přerovský majetek a Nehvizdky připadly Novo-městským, ves s platem, a při ní dva rybníky. Po odboji českých stavů zabral císař Ferdinand I. Novoměstským v roce 1547 i jejich část Nehvizdek a připojil ji k Přerovu.

V 16. století zde žili vladykové, kteří se psali v Nehvizdech. Vybudovali tvrz, jejíž místo udává zápis z Josefínského katastru: “parc. č. 506 - někdy bejvalej tak nazvanej zámek, kdežto pustý plac stojí" v západním sousedství nynějšího rybníka. Na této tvrzi seděli roku 1594 společně bratři Jiří, Vilém a Jaroslav Vchynští ze Vchynic a na Nehvizdkách. Roku 1603 pak Jan Jiří Vchynský ze Vchynic a na Nehvizdkách přihlásil k berní povinnosti dva poddané, čtyři komíny, mistra ovčáckého a dva ovčácké pacholky. Tehdy neznámým způsobem připadla tato vladycká část Nehvizdek císaři Rudolfovi II, načež císař Matyáš ji roku 1614 postoupil panu Janu Rudolfovi Trčkovi z Lípy a jeho choti Mandaléně. Tím byla vladycká část Nehvizdek spojena s panstvím kounickým, se kterým zůstala i nadále. Během třicetileté války byly Nehvizdky vypáleny a zcela vylidněny. Dochoval se zápis: “Nehvizdky - celé pusté”.

Později tu byl zřízen poplužní dvůr, k němuž podle zápisu z roku 1689 "příslušely zahrada, ovčín pro 1201 kusů bravu, mezi nimi 687 bahnic, dva rybníky podtěrné ve vsi pro 30 kaprů. Osívalo se na zimu 289 strychů, na léto tolikéž a právě tolik se nechávalo ležet úhorem. Tři louky dávaly 136 vozů sena, 68 vozů otavy" . 

V dědině bylo 6 usedlostí. Ke konci 17. století bylo již čtvero chalup pustých, jen dvě stavení statků stála, jejich pole však užívala již od roku 1718 vrchnost. Ze dvou rybníků zachoval se u dvora jen rybníček výtažní. Z tvrze na konci 17 století zbyla jen zřícenina a v 18. století již jen pusté místo. Ve 30. letech 19. století se přišlo při hlubším orání na sklepy, které byly zasypány.

Od roku 1772 připadlo kounické panství a s ním i Nehvizdky Lichtensteinům. Podle zákona o pozemkové reformě byl dvůr v Nehvizdkách zabrán, rozparcelován a majitelem zbytkového statku se stal pan J. Kůla.

Poloha

přidat fotografie