Pietní místo - Javoříčko (památník) [1008]

Tento pomník je na monolitickém podstavci stojící sousoší šesti postav představujících vítězství. Autory jsou sochař Jan Tříska a architekt Miroslav Putna. Památník vznikl v roce 1955 a připomíná vypálení Javoříčka a zavraždění 38 jeho mužských obyvatel, což 5.5. 1945 provedly jednotky SS. V roce 1978 byl pomník prohlášen za národní kulturní památku. Javoříčko pro tuto tragickou událost nese název „Moravské Lidice“.
Javoříčská tragédie - V tichém a krásném údolí uprostřed polí a lesů leží Javoříčko. Řadu roků žilo klidně, jen tu tam změnilo nepatrně svou tvář. Zůstalo daleko od ruchu velkoměsta, v bezprostřední blízkosti krasových jeskyní a v lesku hradu Bouzova. Každého příchozího přijala vesnička s otevřenou náručí a hned nabídla příjemné pohostinství. Javoříčko leží v horském úžlabí Českomoravské vysočiny, vzdáleno asi 14 km západně od Litovle, okres Olomouc. Osada vystřídala dle zemských desek 5 různých názvů: v r. 1348 to byly Javorovice, později Javorové, Javorov, Javoří a poprvé r. 1464 Javoříčko. Severozápadním směrem protéká vesnicí potok Javoříčka, podél jehož obou břehů stály původní domy. Vesnička se svým okolím je bohatá na přírodní krásy. Ve vzdálenosti asi 1 km se nacházejí velmi pěkné a na krápníky bohaté jeskyně, objeveny v roce 1938. Romantickým údolím potoka Špramku, ve vzdálenosti 1 km od Javoříčka, spatříme skalní útvar zvaný Zkamenělý zámek. 5. května 1945 se krvavou tragédií změnil vývoj vesnice. Německá ruka vypálila a zničila vše, co generace pilnou rukou postavily, ubila životy, které měly ve svobodné zemi spokojeně žít.
5. květen 1945 - Před 9. hodinou ráno začali SS-Manni z bouzovského hradu a jiné vojenské skupiny obkličovat osadu Javoříčko velkým oblkoukem z lesa, od osady Březiny, Veselíčka a obce Střemeníčka. Kolem 9. hodiny byla zapálena pancéřovou pěstí první chata u lesa, patřící p. Františku Lužnému z Konice, a potom postupně od západní strany dům vedle domu, až na malou kapli, hájovnu a školu. Stavení byla zapalována pancéřovými pěstmi nebo fosforovými bombami, které byly hozeny do příbytku okny. Nikdo neměl přesných zpráv o tom, co se v nešťastné osadě děje. Jen sloupy dýmu a silné rány byly náznakem oné hrůzy a neštěstí. Pokus o pomoc nebo zjištění pravého stavu by byly odsouzením k smrti. Teprve pozdě odpoledne došly první zprávy. Všichni muži od 15 let, až na ty, kterým se podařilo utéci potokem, skrýt se, nebo kteří byli za prací mimo osadu, byli zastřeleni. Někteří museli lehnout na zem a byli ze zadu popraveni. Mnozí byli utlučeni v hořících domech, kde byly jejich spálené mrtvoly nalezeny. Ti, kteří se chtěli spasit útěkem, byli hlídkami buď zastřeleni mimo osadu nebo vráceni zpět a teprve brutálním způsobem ubiti. Ženy a děti musely opustit osadu, dobytek vyhnat ze stájí. Několik kusů hovězího dobytka bylo zastřeleno, jiné kusy byly odvedeny neznámo kam. Celkem bylo zastřeno 38 mužů, nejmladší měl 15 let, nejstarší 76. Tento osud stihl i ty muže, kteří náhodou pobývali v Javoříčku nebo vesnicí a okolím procházeli. Po 13 hodině odtáhlo vraždící komando z Javoříčko zpět na Bouzov. V pondělí 7. května odpoledne několik mladých mužů z nejbližšího okolí, hlavně ze Střemeníčka koná smutnou, ale nutnou práci. Vykopali hlubokou šachtu –asi 2 m -, společný hrob. Kolem půl sedmé večer jsou hotovi. A nyní nastává ten nejsmutnější úkol: Uložit oběti do hrobu. Po dvou deskách byli spouštěni dolů. Ukládali je do dvou řad. Vždy dva a dva na sebe. Očima k východu. Na každého položili smrkovou větvičku. Následně mohli přistoupit k hrobu ženy a děti, kteří se za své dědy, otce, syny a bratry pomodlily.

Poloha

přidat fotografie