Krakov (obec) [8457]

V povědomí obyvatel vesnice a okolí se tvrdošíjně udržuje verze výkladu jména Krakov a Krakovec – vesnice a hrad, kterou zpopularizoval už téměř před sto lety, totiž v roce 1912, Jan Renner v knize Popis okresu Rakovnického politického a školního. Autorem výkladu, podle něhož Krakov a také Krakovec jsou místem sídla Kroka, otce kněžny Libuše, o které pověst zná každé i malé dítě, je nejslavnější český kronikář Kosmas. Přitom už v 19. století bylo zřejmé, že Kosmova postava Kroka neexistovala, tudíž základ místních jmen Krakov a Krakovec musí být jiný.

Správný výklad přinesl ve svých Dějinách Rakovnicka (Rakovník 1935) Václav Kočka. Podle něho řídce obydlenou anebo vůbec neobydlenou krajinu na západ od Prahy osídlili v 11. století Poláci, kteří se do Čech dostali jako zajatci českého krále Břetislava I, jenž na výpravě v roce 1066 dobyl polské město Hnězdno a jeho okolí, nacházející se nedaleko od Krakova. Odtud i jména osad Krakov a Krakovec a od nich nedaleko například Hedeč, Hedecko anebo jméno rybníka Polák. Jednoznačný výklad jména najdeme u Antonína Profouse, Místní jména v Čechách II, s. 358 - 359. Ten odsoudil stručně Kosmasovu zkazku a jméno Krakov odvozuje od základu ze slovanských jazyků. Od krákati vzniklo osobní jméno Krak a od něho po způsobu jiných starých místních jmen přidáním koncovky –ov Krakov jako ves lidí Krakových. Sousední ves a stejnojmenný hrad jménem Krakovec získaly pojmenování přidáním koncovky pro zdrobněliny –ec. 

První písemná zmínka o Krakovu je k roku 1358. Je to ve spojení s Hynkem nebo také Heníčkem z Krakova. Ten držel v majetku dvůr a ves Krakov a několik dalších okolních vesnic. Jeho nástupcem byl Smil a po něm Čeněk ze Mšeného. Ten prodal dvůr v Krakově s vesnicemi Krakovem, Rousínovem, Skupou a Všesulovem Janovi z Krakovce. Dalšími držiteli Krakova byli Jíra z Roztok, který patřil k oblíbencům krále Václava IV. a který si vybudoval reprezentační sídlo hrad Krakovec, Jindřich Lefl z Lažan, jenž poskytl poslední azyl před jeho odchodem do Kostnice Mistru Janu Husovi, roku 1542 to byl jeden z rodu Kolovratských, Albrecht. Celá jedna větev tohoto významného a rozvětveného českého rodu se od té doby psala z Krakova. Po roce 1620 koupil Krakov Jan Celer z Rosenthalu, od něho pak koupila vesnici Alena Marie Vchynská ze Vchynic a Tetova a od té doby měl Krakov nějaký čas společné dějiny s petrovickým panstvím. Z jeho majitelů zanechal významnější stopu v dějinách Ota Jiří z Helversenu a Jan Josef z Valdštejna. Od něho však koupil Krakov Karel Josef Hildprandt z Ottenhausenu, za něhož vznikl barokní zámek ve Slabcích. V roce 1855 koupil panství Slabce, jehož součástí dvůr Krakov i po roce 1848 zůstal, princ Alex Croy. Roku 1863 pronajal princ Croy krakovský dvůr na dvanáct let Řenčovi z Rousínova. Po vypršení nájemní smlouvy byly všechny pozemky i budovy dvora rozděleny na díly a pronajaty zájemcům z řad místních chalupníků a domkářů a dělníkům ze dvora. Za poměrně malý nájem hospodařili tito lidé na statkovém až do roku 1919. Zejména budovy za ten čas velmi zchátraly. V rámci pozemkové reformy byly zchátralé stavby rozděleny a předány do osobního vlastnictví pachtýřům a několika přídělcům. Špýchar a pozemky koupil nový majitel Zhoře František Černý, který pak sám zbytek dvora parceloval. Za několik let jeho hospodaření ze dvora nezbylo nic než název „Ve dvoře“.

Poměrně vysoký počet obyvatel, z nichž děti tvořily značnou část, vedl na konci 19. století k založení školy v Krakově. Aby Krakovští usnadnili svým dětem školní docházku, neboť děti musely chodit pěšky do Petrovic, od 1. října 1890 se začalo učit v domě čp. 16. V následujícím roce byla vlastním nákladem zahájena výstavba školní budovy, jež byla za rok nato slavnostně otevřena. Škola byla v Krakově v nepřetržitém provozu až do roku 1975, kdy byla zrušena. Od tohoto roku dojíždějí děti do školy v Lubné. Nyní je ve školní budově obecní úřad, místní knihovna a v prvním patře jeden obecní byt.

V roce 1929 získal Krakov spojení hromadnou dopravou autobusem, který jezdil z Kostelíka přes Krakov do Rakovníka a zpět. Roku 1947 došlo k elektrifikaci obce a o rok později zde bylo zavedeno telefonní spojení.

 V 80. letech bylo započato budování parkoviště na místě vyschlého Hořejšího rybníka (pod nynějším pohostinstvím), výstavba nové hasičské zbrojnice, malého dětského hřiště za touto zbrojnicí, bylo provedeno zatrubení potoka a opraveny místní komunikace.

 Když v roce 1993 byl v rámci restituce majetku vrácen dům čp. 17, který sloužil jako kulturní dům, hostinec a prodejna , původnímu majiteli, byla obec nucena řešit zajištění náhradních prostor. Proto došlo k zakoupení bývalého zchátralého hostince U Bendlů v čp. 41 a na svůj náklad obec dům zrekonstruovala na pohostinství a dva obecní byty. K zajištění prodejny byla zakoupena prodejní buňka, která je umístěna v zahradě obecního úřadu a občanům slouží dodnes.

 K největším pamětihodnostem patří krásná náves, kaplička se zvonicí, pomník padlých v 1. světové válce a památkově chráněná budova nynějšího hostince. V posledních 20 letech zažívá obec nebývalý rozkvět v oblasti zlepšování životního prostředí, rozvoje obce i kulturního života.

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie