Krupka (město) [8356]

Dnešní Krupka převzala název starého historického horního městečka a zahrnuje v sobě další, původně samostatné obce a osady Vrchoslav, Bohosudov, Maršov, Unčín, Soběchleby a Nové Modlany a horské Fojtovice, Habartice, Mohelnici a Horní Krupku. Pokrývá rozlehlé katastrální území (4 687 ha) s velkými výškovými rozdíly. Zatímco Bohosudov leží v nadmořské výšce 262 m, Komáří vížka tvoří jeden z vrcholků východní části Krušných hor (806 m n.m.). Mezi ní a rybníkem Kateřina v katastru města činí výškový rozdíl celých 615 metrů. Tyto výškové rozdíly určují ráz podnebí podhorského města. V lednu bývá na horských hřebenech v průměru kolem -4 °C, v podhůří - 26 °C, v červenci dosahují průměrné teploty nahoře 14 °C, dole vystupují na 18 °C. Teplotní rozdíly způsobují proudění vzduchu. Jestliže je na horách trvale tepleji než v údolí, vzduch přestává proudit a vzniklá teplotní inverze pak bývá doprovázena mlhami. V horách často prší nebo sněží a sněhová pokrývka se k velké radosti lyžařů drží v průměru 140 dní v roce.

Po skončení války trvalo obnovení normálního života dosti dlouho. Souviselo to mimo jiné se skutečností, že došlo k velkým přesunům obyvatelstva. Do roku 1948 byla z města vysídlena většina Němců. Ti odešli také z horských obcí Habartic, Mohelnice a Fojtovic, které se tak vylidnily a život se podařilo trvale udržet, alespoň v omezeném rozsahu, pouze ve Fojtovicích. Postupně se sem z českého vnitrozemí přistěhovali noví obyvatelé a nacházeli tady svůj domov. Nejvíce pracovních příležitostí poskytovaly dva podniky, a to Elektroporcelán v Bohosudově a Šroubárna ve Vrchoslavi. Oba byly znárodněny již v roce 1945. V roce 1947 bylo obnoveno bohosudovské biskupské gymnázium. Jeho činnost však netrvala dlouho. V únoru 1948 se nadlouho dostala k moci komunistická strana, která se k církvi chovala nepřátelsky. V dubnu 1950 bylo gymnázium zrušeno a změnilo se v internační tábor, v němž živořilo 360 řeholníků. V roce 1952 dostala areál československá armáda, kterou v roce 1968 vystřídala armáda sovětská.

Připomeneme-li si ono nevyslovitelné, co činí Krupku městem, jakým je, musíme říci, že z podstatných přívlastků její existence zanikla definitivně ve čtyřicátých letech těžba cínu a v letech padesátých byla potlačena poutní tradice. Zůstaly jen okolní malebné hory, navštěvované tisíci turisty a výletníky. Aby se jim usnadnil přístup na Komáří vížku, byla v letech 1950-1952 vystavěna ve švýcarské licenci lanovka. Se svými 2 348 m (převýšení 482 m) byla tehdy nejdelší ve střední Evropě a slouží návštěvníkům východního Krušnohoří dodnes.

V průběhu dlouhých poválečných let docházelo k častým správním změnám. Od roku 1950 přešly všechny obce, které jsou dnes součástí města Krupky, pod okres Teplice. V tomto roce se mimo to sloučily Fojtovice, Habartice a Mohelnice s Horní Krupkou (Habartice a Mohelnice pak v padesátých letech zanikly), Vrchoslav se připojila ke Krupce, nové Modlany k Bohosudovu a Maršov k Unčínu. V roce 1961 se staly součástí Krupky Bohosudov a Horní Krupka a v roce 1980 přibyly do krupského městského katastru také Soběchleby. Rozsáhlá panelová výstavba v šedesátých až osmdesátých letech, zvláště v prostoru mezi Bohosudovem a Unčínem, dále přispěla k tomu, že se z Krupky stalo město o 12 800 obyvatelích.

Jeho okrajové části zaplnily zahrádkářské kolonie, v Horní Krupce se rozšířila chatová oblast. Pro milovníky zimních sportů existují na Komáří vížce lyžařské vleky. Sportovnímu vyžití občanů slouží stadion Tělovýchovné jednoty Krupka s tenisovými kurty, dále hřiště na kopanou u nádraží v Bohosudově a v Soběchlebech. Také kulturní život, soustředěný kolem Domu kultury, zanechával viditelné stopy. V Bohosudově pokračovalo ve své tradici ochotnické divadlo, působila zde dechová hudba Švitorka a smyčcový orchestr Otakara Trunce. Organizovaly se hudební kursy pod vedením manželů Šebkových a dalších hudebníků, v místním kině působilo i filmové studio.

K výrazným změnám došlo ve městě po roce 1989. Týkaly se celého spektra života občanů. Projevily se viditelně na zlepšujícím se vzhledu města a na rozšířených službách. V čele veškerého dění stojí městské zastupitelstvo s městským úřadem, které nahradilo dřívější městský národní výbor. V roce 1991 opustila město definitivně sovětská posádka. V nově adaptovaných bytech jejích důstojníků našlo svůj domov několik rodin volyňských Čechů, které dosud žily v oblasti ukrajinského Černobylu. Opuštěná bohosudovská kasárna byla urychleně, za obětavé spolupráce katolické církve a občanů, znovu přeměněna na biskupské gymnázium a 1. září 1993 zde byla slavnostně zahájena výuka. V červnu onoho roku byl v bazilice Bolestné Matky Boží uspořádán slavnostní koncert na oslavu otevření školy. Přitom byly odhaleny busty dvou významných krupských hudebníků - Jana Lohelia Oehlschlägla a varhaníka Stanislava Šebka. Autorem obou děl je krupský občan Pavel Karták. V těchto letech byla znovu obnovena tradice mariánských poutí.

Město je spolu s Teplicemi, Duchcovem, Dubím a Osekem důležitou součástí regionu, neboť leží v atraktivním prostoru mezi Krušnými horami a Českým středohořím. Nedalekým Cínovcem prochází mezinárodní silnice spojující Drážďany a Prahu. Krupka se tak stává důležitým střediskem cestovního ruchu.

A tak i další dva momenty, které vždy dotvářely “génia místa”, tedy těžba cínu a krása hor, docházejí svého naplnění vybudováním “Naučné hornické stezky”. Její trasa začíná u pěkně upraveného muzea v Husitské ulici. V něm si mohou návštěvníci prohlédnout přírodovědnou expozici týkající se živé i neživé přírody regionu, expozici historickou zahrnující vývoj těžby a zpracování cínu a s touto činností úzce spjaté dějiny města i stálou výstavu historie hasičského spolku. Dále stezka pokračuje na nedaleký hrad Krupka a poté k prohlídkové štole "starý Martin". Odtud je možné pokračovat starou hornickou stezkou či pohodlněji po silnici ke Komáří vížce, odkud se otevírá překrásný pohled do údolí na podkrušnohorská města a malebné vrchy Českého středohoří. Na Komáří vížce je během letního období možné navštívit také kapli sv.Wolfganga. Po hřebenu Krušných hor pak stezka směřuje přes rozcestí Pod Loupežníkem a Přední Cínovec až na Cínovec a po přechodu hranice na ni navazuje hornická stezka na německém území.

Tato naučná stezka tedy nejen spojuje starou historii těžby a zpracování cínu, ale také obyvatele dvou sousedních zemí, kteří vedle sebe po staletí žijí a rozvíjejí v mnohém společnou tradici. Koneckonců, těžební revír cínu zasahuje z Čech i do Saska.

A co dnešní Krupka? Prožívá svou každodennost, v níž se občas z oparu věků zjevují obrysy staré a často nesnadné minulosti. Nad vším snažením, která zde naplňuje klopotný lidský úděl, šumí od nepaměti lesy Krušných hor. A lidé i město dále hledají svůj osud.

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie