Měřín (městys) [8076]

První písemná zmínka o Měříně je z r. 1298, kdy třebíčský klášter založil v Měříně probožství řádu sv. Benedikta, nadal je značnými statky a podřídil jej třebíčskému klášteru. Dějiny Měřína pak byly téměř 200 let úzce spjaty s dějinami benediktýnského kláštera v Třebíčí.

Mnichové si v Měříně postavili malý kostelík a po různých přestavbách mu dali v hlavních rysech dnešní podobu. Z té doby se nám zachoval románský portál ze 13. století, vzácná stavitelská památka. Největší pohromou pro kraj byly husitské války, ale hlavně tažení uherského krále Matyáše Korvína proti Jiřímu z Poděbrat, kdy došlo asi v letech 1470 k úplnému zničení proboštského kláštera. Proboštství bylo zastaveno v letech 1479 Janovi z Lomnice, později to byli Pernštejnové, na které přišla zástava v r. 1491, v r. 1557 ji odprodali Stráneckým ze Stránec. Ti v r. 1559 přenechali větší část majetku bratřím Janovi a Rafaelovi Chroustenským z Malovar a Chroustenic. Chrousteničtí si postavili kolem 16. století v obci Černé renesanční zámek a z Černé udělali centrum svého panství.

V roce 1618 se zapojili do protihabsburského stavovského povstání a po jeho porážce přišli o všechen svůj majetek. Po odchodu Chroustenckých po prohrané bělohorské bitvě se novými pány černicko-rudoleckého panství i s Měřínem stali Collaltové et San Salvatore, starý katolický šlechtický rod z itálie, který nově nabytým majetkem připojil k panství brtnickému. Bylo to vítězství  protireformace nad reformací, úplné vítězství katolicizmu v českých zemích. Poddaní z Měřína i z okolních obcí chodili robotovat do černického dvora. Měřínská obec se ale v roce 1714 na zámku v Černé vykoupila z roboty a zavázala se platit místo roboty ročně 200 zlatých. Collaltové sídlili na zámku v Brtnici a v Černé měli direktora. Černické panství měli v držení až do rozpadu Rakouska- Uherska, tedy do roku 1918, kdy na základě I. pozemkové reformy z roku 1919 došlo k parcelaci půdy ve prospěch bezzemků a malozemědělců a z černického dvora byl utvořen zbytkový statek. Collaltovská éra na černickém panství skončila po bezmála třech stech letech a Collaltové navždy opouštějí panství a také končí jako měřínská vrchnost. Zůstala jim ještě Brtnice, kterou měli v držení až do konce roku 1945.

V současné době má Měřín 606 domů a 1930 obyvatel. Je rozdělen na několik částí a ulic: Horní konec, Zabrána, Zarybník, Dolní konec, Pustina a ulice - Jihlavská, Brněnská, Poštovní, Zahradní, U Hřbitova, U Hřiště, Otínská, Ve Vrbí, Černická, Růžová,Zabrána, Na Nivech, Pod Dálnicí, Družstevní, Zarybník, Nová, Luční a Příční. V posledních letech se obec ještě víc rozrostla. Kromě družstevní i státní výstavby dominuje výstavba soukromá. Část Pustina je již stavebně skoro s městečkem spojena. Měřín má pravidelné autobusové spojení s Brnem, Jihlavou, Žďárem nad Sázavou, dobrou vybavenost obchodní sítě a služeb. Je zde zastoupen průmysl dřevařský, textilní a část obyvatelstva pracuje v zemědělství. Pracovní příležitosti jsou ale v poslední době značně omezené. Valná část lidí dojíždí za prací do blízkých průmyslových center.

Okolí městečka je velmi pěkné. Hezká je procházka podél Černického potoka Valchou, výstup z Blatin na Dědkovskou horu 694 m vysokou, odkud je pěkný rozhled do kraje. Rájem houbařů jsou lesy od Měřína směrem ke Kameničce, k Řehořovu a k Jamnému. Malebná jsou také údolí při Balince a dalších potocích, lákají hladiny rybníků, kopečky, osamělé lesíky a vrchy, takže i turisté si přijdou na své.

Vznik Měřína je obestřen pověstmi, podle nichž jeho stáří sahá do hlubokého dávnověku. Jedna pověst říká, že kočovní Maďaři, kteří vyvrátili a obsadili Velkomoravskou říši, zbudovali prý si opevnění na vrcholu severozápadně od původní osady, kterou zničili. Tam měli své stráže, jež hájily přechod z Čech na Moravu, a proto tento vrch dostal název "Strážnice". Maďaři byli odtud vypuzeni českým knížetem Břetislavem a Morava se stala údělným knížectvím. Mezi pražskými knížaty a údělnými knížaty moravskými byly časté spory a války o trůn, jež byly ukončeny smírem Vladislava Jindřicha s Přemyslem Otakarem I. v r. 1197. Mír prý byl uzavřen na blízkém kopci, jemuž bylo dáno jméno "Králův kopec" a nově založené osadě jméno "Mirín", odvozeno od slova mír, později Měřín. 

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie