Dlouhé (obec) [8032]

Za nejstarší určitou zprávu o obci musíme dosud uvažovat zápis v zemských deskách z roku 1407, kdy převedl Milota z Křižanova za souhlasu svých společníků Erharda ze Sakl a sestry Eleny z Křižanova Annu ze Střítěže, manželku Prokopa ze Svratky, z dřívějšího věna v Lomu a zajistil jí věno 50 hřiven grošů na platu ročně. 5grošůod poplatníků z poloviny vsi Dlouhé. Anna současně učinila dědicem tohoto věna svého manžela. Z toho můžeme soudit, že osada byla založena koncem 13. století nebo počátkem 14. století majiteli zboží lomnicko-křižanovského a že ti tu usazovali dočasně své panoše. K nim nebo k rodině lokátorově patřil asi starý vladycký rod, usazený na Telečsku a píšící se 'de Dlúhé'. Z tohoto rodu Dobroslav z Dlouhého získal roku 1391 od Jindřicha z Jindřichova Hradce ves nynější Horní Meziříčskoo na Telečsku. Z jeho synů známe Ctibora z Dlouhého a Jana z Meziříče u Strmilova. Žádný z nich však v naší osadě nesídlil.

Spory v rodině a žaloby na majitele, pány z Křižanova, zachovaly také zprávy o naší osadě, která tím jistě nemálo trpěla. V té době vyhrál totiž Sezama z Tasova některé žaloby na Zikmunda z Křižanova a byla mu proto exekučně odevzdána část Zikmundova majetku, a to roku 1407 ves Dlúhá v hodnotě 70 hřiven grošů, roku 1412 les u vsi Dlúhá v hodnotě 20 kop grošů a téhož roku polovice lesů v hodnotě 50 kop grošů. Ještě nebyla obec vyplacena z jednoho záboru a již byla zase s obcí Křídla v roce 1417 soudně odevzdána Petrovi z Janovic jako zástupci Anny z Rojetína (vdovy po Ješkovi ze Zvole) v hodnotě 15 kop grošů a v roce 1418 byla v Dlouhém přidělena dědicům po Ješkovi ze Zvole jedna a půl kopy ročního platu ze Zikmundova majetkového podílu.

Další postupným dělením se stalo, že polovinu osady měl Hynek ze Zvole a druhou polovinu příbuzný Zich ze Svratky. V roce 1446 je sestry Machna a Anežka z Křižanova žalovaly, že neprávem drží jejich dědictví po bratru Janovi. Proti tomu se Hynek hájil podáním žaloby na rukojmí Vojislava z Nové Vsi a Smilka z Radyněvsi, kteří za zemřelého Jana z Křižanova ručili.

Také žďárský klášter se domáhal roku 1447 náhrady 60 hřiven na Hynkovi za vybrané desátky ze vsi, což skončilo dohodou. Ze žaloby vysvítá, že osada byla přifařena k Horní Bobrové, a proto desátky patřily klášteru jako majiteli této fary. Zichova půlka vsi zabírala 5 lánů, jak je patrné z věna jeho manželky Kunky z Janovic. Tímto ze Zich bránil proti Anežčině žalobě. Zich spor vyhrál, neboť soud vydal roku 1447 nález, že má k věnu na Dlouhém právo. Vkladem Janovi z Pernšejna roku 1464 dostala se i tato osada k majetku pernštejnskému. Král Vladislav dal zapsat své právo, které mu příslušelo právem odúmrtním ve vsi Dlouhém na Moravě, teprve v roce 1494 Vratislavovi z Pernštejna, což však mělo asi jen formální význam, aby se napravilo nějaké dřívější opominutí v zápisech zemských desek V té době nastalo oddělení osady od dosavadního statku křižanovského a připojení k Pernštejnu s povinností dovážet ročně 18 klád k pile pod zámkem.

U hradu Pernštejn nezůstala však obec dlouho, neboť již roku 1500 byla připojena k Novému Městu. Od té doby se také vedly v novém Městě gruntovní zápisy, které se zachovaly. Z nich se dá usoudit, že v osadě rychtářský úřad nebyl již spojen s určitým gruntem; 1556 je tu Martin rychtář, 1562-64 Vít rychtář, 1564 zase Martin. Okolnost, že se tu nezachovala původní svobodná rychta, dokazuje, že byla osada časem připojena správou k jiné. Z odhadu při prodeji panství v roce 1587 vidíme, že to byla osada drobných zemědělců v lesích, neboť tu bylo velké hájemství. V té době bylo rychtářství pod správou Jozefa rychtáře, po jeho smrti v roce 1606 se ujal úřadu Pavel Hlavinka. K vdově Jahaně se téhož roku přiženil Matouš, syn Mikuláše Sablíka ze Slavkovic a rychtářem se stal on. V roce 1615 je však rychtářem Pavel hlavinka, kterého však toho roku zabil Vítek Andreášů z Křídel. Za tento čin byl sťat. Poté v roce 1616 nastupuje rychtář Václav.

V té době nastal spor o různé desátky mezi žďárským klášterem a Dubským, smírem bylo 21.9.1617 ujednáno, že snopný obilní desátek ze vsi Dlouhého náleží jako dosud I nadále farářům bobrovským. Když se stal pánem osady kardinál Dietrichštejn, byla pro ni založena v roce 1625 zvláštní pozemková kniha. Za pánů Kratzerů nabyla osada důležitosti. Kolem roku 1650 byla na Olešenském potoku postavena vysoká pec s hamrem, památkou je po ní halda strusek a samota Ježkov (Frankfurt).

V roce 1660 učinili synové Šimona Kratzera dědickou dohodu o zadlužené pozůstalosti a mladší František Adam se spokojil s podílem 15 000 zl. rýn., když se mu odvede dědičně dědina Dlouhé s lidmi a příslušenstvím a s domovem v Praze. Tím se stala osada na nějakou dobu samostatným statečkem. Vrchnost si uddělala roku 1661 z domu Vávry Pohanky dvůr, jemu dala vystavět nové stavení a přikoupila k tomu dvoru od gruntu Víta Říhova pole a louky. V novo městských matrikách nacházíme z té doby na Dlouhém vedle Františka Assama Kratzera také rychtáře Ferdinanda Kratzera a pak pannu Johanku. Z toho vyplívá, že tu vrchnost sídlila.

Již v roce 1672 nabylo přesně známo, jaký desátek přísluší z této osady bobrovskému faráři. Farář se musel spokojit s tím, co mu podle tradice dávali osadníci. Této nejistotě měla učinit přítrž úředně zprostředkovaná dohoda z roku 1809, za desátek určovala všechny oseté pozemky v trati sousedící s poli hornobobroveckými a svrateckými.

V prosinci roku 1818 postihl obec velký požár, při němž padlo 18 domů plamenům za oběť.

V roce 1850, při nové politické organizaci, tu byla utvořena místní obec se 439 obyvateli a prvním starostou byl zvolen Václav Klimeš. Při pozemkové reformě připadly vrchnostenské pozemky do vlastnictví dlouholetým nájemcům a dvůr č. 1 přidělen za 26 500K nejprve nově ustanovenému družstvu pro zřízení lihovaru. Akci vedl starosta Julius Štarha, ale nenalezl pro ni potřebné pochopení, proto byly odevzdány rozlehlé objekty v této ceně dosavadnímu nájemci. Ten odprodal části budov třem zájemcům, a tak povstala ze dvora nová obytná stavení.

Poloha

přidat fotografie