Vsetín (město) [8006]

Vsetín se nachází na úpatí Vsetínských, Hostýnských a Vizovických vrchů kolem řeky Vsetínské Bečvy. Dominantou města je renesanční zámek s vyhlídkovou věží ze začátku 17. století s přilehlým anglickým parkem se vzácnými dřevinami. Dnes v zámku sídlí Muzea regionu Valašska.

Na zámku se konají významné společenské akce od koncertů, divadelních představení přes přednášky až po plesy. Ve městě je mnoho dalších zajímavých staveb: evangelický kostel Dolního sboru s věží a evangelický kostel Horního sboru bez věže, farní kostel Nanebevzetí Panny Marie ve stylu pobělohorského baroka, Maštaliska – bývalý panský dvůr a budova Staré radnice. V panské zahradě pod zámkem najdeme rybníček s altánem a také vyznačené místo kudy prochází 18. poledník východní délky. Na Dolním náměstí – hlavním náměstí města najdete moderní funkcionalistickou budovu Komerční banky či dům u Rodingerů. Samotné náměstí prošlo velkou rekonstrukcí, je to kulturní zóna s restauracemi, obchody a budovou „Kremlu“ kde je umístěna nová městská knihovna a informační centrum.

Vsetín je také velmi kulturní město, konají se tu již tradiční akce jako je například Valašské záření, Mezinárodní folklorní festival Vsetínský krpec, mezinárodní fotosoutěž Interfotoklub, Jazzový festival nebo Letní filmový maraton.

Ve všech ročních obdobích je také přístupná Hvězdárna Vsetín, která nabízí velkou škálu programů od pozorování Slunce, večerní astronomické pozorování až po různé zajímavé pořady a přednášky.

Co se týká sportu každý návštěvník si zde přijde na své. Relaxovat můžete po celý rok v městských lázních s tobogánem, na squashi, bowlingu či spinningu, v zimě je v provozu lyžařský vlek Horní Jasenka a v létě si můžete zahrát minigolf, plážový volejbal nebo se projet na kole po cyklostezce či po pěti značených cyklotrasách pro horská kola.

Ve Vsetíně také začíná Naučná stezka Okolím Vsetína a stezka Semetínské rybníky.

Na Vsetínsku se narodila a působila zde řada výtvarných umělců, kteří zachytili půvab kraje ve stovkách maleb a plastik. Tradici lidové kultury již po mnoho desetiletí uchovávají soubory valašských písní a tanců. Vsetín se stal z nevelkého městečka během uplynulého století významným střediskem průmyslu, hospodářského, kulturního a sportovního života.

Historie:
První historické zprávy, které přinášejí o Vsetínsku listiny z let 1297 - 1308, se vztahují k samému začátku osídlování tohoto území. Zatímco ještě roku 1297 se hovoří o Vsetínsku jen jako o území při řece Bečvě, listina z roku 1308 již toto území jasně popisuje. Je v ní uvedeno městečko nazývané Setteinz s kostelem a mlýnem, hrad Freundsberg a hovoří se také o další kolonizaci v údolí kolem potoka Rokytnice. Vsetín (Setteinz), který byl v té době v majetku templářských rytířů, přechází roku 1308 do nájmu Voka z Kravař. Název Wssetin se objevuje v listinných dokumentech od roku 1396, první vklad vsetínského panství do zemských desek se stal až roku 1505. V držení Vsetína se postupně vystřídali příslušníci dalších šlechtických rodů, zejména páni z Cimburka (erb na obr.), od sv. Jura a z Pezinku, z Kunštátu, ze Šelmberka, páni z Pernštejna a další.

Kolonizační proces v průběhu 13. a 14. století vytvořil hlavní strukturu osídlení kraje. Od 16. století pak pokračoval tzv. pasekářskou kolonizací, která vedla k rozšiřování ploch zemědělské půdy na úkor lesů. Ve stejné době se na Vsetínsku rozšířil ze sousedních slovenských hor salašnický chov koz, který byl později vystřídán chovem ovcí. Označení Valaši bylo původně vyhrazeno čeledi pasoucí dobytek. I když pasení dobytka nikdy nebylo pro obživu zdejších zemědělců rozhodující, přispělo ke vzniku historického názvu našeho kraje - Valašsko.

V polovině 15. století byla uprostřed dnešního Horního náměstí postavena tvrz, jež byla počátkem 17. století přestavěna na zámek. Jeho vysoká věž je dodnes nejvýraznější vsetínskou dominantou. Roku 1609 získal Vsetín sňatkem s mladou zámožnou vdovou Lukrécií Nekšovou z Landeka Albrecht z Valdštejna, pozdější významný císařský vojevůdce. Ten povolal na vsetínské panství jezuity a zahájil mezi poddanými tuhou rekatolizaci. S náboženským útiskem byl spojen i útlak hospodářský. Odpor poddaných přiměl Valdštejna k ústupkům, mimo jiné i k vydání privilegia z r. 1612, kterým změnil povinnost roboty vsetínských poddaných na stálý plat. Nespokojenost Valachů, ale i zrada, které se dopustil Valdštejn na protihabsburském povstání moravských stavů, se staly hlavní příčinou dlouhotrvajících valašských rebelií za třicetileté války. Jejich střediskem se stal Vsetín. Povstalci se nevzdali odporu ani po vypálení Vsetína a popravách v roce 1627. Od roku 1642 stáli po boku švédských vojsk, ale 26. ledna 1644 byli císařským vojskem definitivně poraženi. Na 200 účastníků povstání bylo 15.2.1644 ve Vsetíně popraveno. Tato exekuce proslula jako jedna z nejmasovějších a nejhrůznějších poprav v naší národní historii. Vsetín a obce v širokém okolí byly vypáleny. Výrazným sjednocujícím prvkem povstalců bylo jejich nekatolické náboženství. Význam povstání, sledujícího ušlechtilé cíle svobody svědomí a náboženského vyznání, vysoce ocenil přední činitel pobělohorské emigrace, biskup Jednoty bratrské Jan Ámos Komenský.

Roku 1653 se stal Vsetín majetkem předního uherského šlechtického rodu, hrabat z Illésházy, kteří jej vlastnili téměř 180 let a zasáhli nejhlouběji do jeho života a vývoje. Za doby přísného katolíka hraběte Jana z Illésházy docházelo opět k odboji evangelíků, který vyvrcholil v dalších krvavých bouřích, v podávání petic až k císařskému dvoru, naposled v roce 1780 samotnému císaři Josefovi II. při jeho návštěvě Vsetína. Uklidnění situace přinesl teprve toleranční patent z roku 1781. Dobu hraběte Jana z Illésházy dodnes připomínají barokní sochy a kříže ve městě i v okolí.

Již v době třicetileté války se Vsetín z původního tzv. Horního města rozšířil také na levý břeh řeky Bečvy, kde byly původně jen pastviny. V 15. století tam vznikl panský mlýn, při jehož náhonu byl zřízen "lapač" pro lovení ryb. Na tomto místě dnes stojí zimní stadion "Na Lapači". Usadilo se zde také několik rodin uprchlíků z okolních měst, zejména z Valašského Meziříčí, těžce postiženého válečnými událostmi. Tato nově vzniklá osada, tzv. Dolní město Vsetín, získala roku 1647 statut samostatné obce, jež měla s dosavadním Vsetínem společného pouze rychtáře. Mezi oběma částmi docházelo k častým sporům o daně, pozemky, trhy aj. Jeden z bývalých sporných pozemků v současném centru města se dodnes nazývá "Svárov". Horní a Dolní Vsetín se sloučil až roku 1849. Mezitím však bylo město v letech 1663 a 1683 zpustošeno vpádem nejprve Turků a Tatarů, poté uherských povstalců. Nejhůře však bylo Vsetínsko postiženo roku 1708 vpádem uherských rebelů - kuruců, kdy lehlo popelem téměř celé město a ze zámku zbyly pouhé ohořelé zdi. Trvalo celá desetiletí, než se Vsetín vzpamatoval z utrpěných škod.

Ještě před polovinou 19. století zasáhla okolí Vsetína průmyslová revoluce, jež přinesla využití obrovských zásob dřeva v bukovo-jedlových lesích. K prvním vsetínským továrnám patřil cukrovar, parní pily, továrna na sirky, roku 1868 byly založeny sklárny. Od počátku 70. let devatenáctého století se stal Vsetín významným střediskem průmyslové výroby nábytku z ohýbaného dřeva v továrnách firem "Jakub a Josef Kohn" a "Bratří Thonetové". Obě firmy patřily ve svém oboru ke světové špičce.

V roce 1909 se stal Vsetín okresním městem a s hospodářským rozmachem rostl jeho význam. Roku 1885 bylo město spojeno s vnitrozemím železnicí, začala výstavba škol, nemocnice, městské elektrárny, vodovodu a dalších veřejných zařízení. O uskutečnění některých z těchto staveb se rovněž zasloužil T.G.Masaryk, který byl v té době poslancem Říšské rady za česká města východní Moravy. K hlavním iniciátorům budovatelského úsilí na přelomu 19. a 20. století patřil dlouholetý starosta Josef Černocký a stavitel Michal Urbánek.

Zánik nábytkářského průmyslu za světové hospodářské krize ve 30. letech dvacátého století, stejně jako omezení výroby v ostatních průmyslových podnicích, vyvolal v kraji velkou nezaměstnanost, kterou omezila až výstavba nového závodu Zbrojovka roku 1937. V té době byl již Vsetín znám i výrobou elektromotorů v továrně Josefa Sousedíka. V období 2. světové války se zejména zásluhou zbrojní výroby počet obyvatel města zdvojnásobil a dosáhl počtu 14 tisíc. Mezi novými obyvateli byla zejména početná skupina zaměstnanců Zbrojovky, kteří přišli z Brna. Za války vzniklo ve městě postupně několik odbojových skupin, z nichž nejvýznamnější byla skupina J. Sousedíka. Její členové navázali spolupráci se skupinou Clay napojenou na exilovou vládu v Londýně a později s 1. čs. partyzánskou brigádou Jana Žižky, která přešla na Moravu v době Slovenského národního povstání. Vsetín byl osvobozen 4. května 1945 oddíly 1. čs. armádního sboru pod velením generála Karla Klapálka.

Poválečný vývoj města byl po řadu let ovlivněn následky náhlého a rychlého růstu za války. Vznikl citelný nedostatek bytů, obchodů, školních učeben i zdravotnických zařízení. Orientace na rozvoj těžkého průmyslu a zbrojní výroby znamenala uzavření řady menších průmyslových podniků, zejména továren na nože, na výrobu skleněných perel, na výrobu elektrických kabelů. V souvislosti s politickým vývojem po únoru 1948 došlo k postupnému rušení soukromých živností. V létě 1949 uspořádala valašská města a obce ve Vsetíně významnou krajinskou výstavu Valašsko v práci. Přesně po padesáti letech vznikla zářijová tradice každoroční několikadenní kulturně - společenské akce, Valašského záření.

Problémy spojené s růstem města se projevovaly především v oblasti bytové výstavby a školství. Částečným řešením byla masivní výstavba panelových sídlišť v okrajových částech města, zahájená po roce 1960. V letech 1960 - 1990 se počet obyvatel města zdvojnásobil, v současné době žije ve Vsetíně asi 29 tisíc obyvatel.

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie