Obecnice (obec) [7898]

Přidat akci

Aktuální místní akce:

Nebyla nalezena žádná aktuální místní akce. Pokud nějakou veřejnou akci pořádáte, můžete ji zdarma propagovat.

V klínu brdských lesů v údolí Čepkovského potoka leží vesnice Obecnice jejíž součástí je i bývalá samostatná obec Oseč. Ve dvanáctém století vznikalo v Čechách mnoho nových osad, do Čech byli povoláni panovníkem kolonisté, většinou z Bavor. Za pomoci Zbraslavského kláštera Cisterciáků vzniklo na Příbramsku, které patřilo biskupství Pražskému, několik obcí a mezi nimi též asi Obecnici. Tento fakt však není doložen písemnou zmínkou neboť archiv Zbraslavského kláštera byl za husitských válek spolu s klášterem zničen. Stáří obce je odvozeno od první historické písemné zmínky o Obecnici z roku 1394. V husitských válkách po smrti krále Václava IV r. 1419, rozkradli čeští páni církevní majetek. Příbramské panství si zdarma zabral pan Jan Zajíc z Valdeka a Litně . Po smrti Václava IV nastoupil na trůn český jeho bratr Zikmund, který vedl křižácké války proti husitům. Potřeboval k tomu mnoho peněz a proto prodával již zabrané církevní statky českým pánům. Příbramské panství koupil zmíněný Jan Zajíc z Valdeka a Litně v r.1421 a držel ho až do roku 1544. Od tohoto roku až do roku 1560 byl vlastníkem Jan Bechyně z Lažan. Od roku 1560 do r 1563 je mel propůjčeny od císaře Maxmiliána Pavel Korka z Korkyně. Od roku 1563 do r. 1580 byla majitelkou paní Eva z Lažan a na Pičíně a sestra její paní Johana z Lažan a na Horomyšlepicích. Roku 1580 po zemřelém Janu Bechyňovi z Lažan a na Příbrami zdědili jeho statky Krištof a Kašpar Bechyně z Lažan a Na Trhových Dušníkách. Od roku 1592 po sv.Medardu odkázala paní Juliána Borovská z Lažan statky své Vobecnici, Lhotu Německou, Bukovou, Pičín, Rosovice a Kotenčice jediné dceři své Lidmile. Synové pana Václava Bechyně Jan a David obesláni byli r.1600 ke komornímu soudu královského prokurátora, aby položíce zápisy na pustou tvrz Obecnici vzali sumu zápisnou. Poněvadž se královská komora dotčeného statku dosoudila, ujal jest a připojen ke statku dobříšskému. Roku 1603 připadla Obecnice panství dobříšskému. R 1630 prodáno panství Dobříš Bruno Mansfeldovi. Podle berní ruly kraje podbrdského, náležely panství dobříšskému i železárny v Obecnici, kde byly též doly na železnou rudu ( kniha č.561 H.A. v Praze) ve které se příbramský purkrabí dovolával jako svědka při soudní při ve věci desátků, jakéhosi Hanuše z Obecnice. Dle jednoho z pramenů jméno obce vzniklo podle toho, že byla postavena na obecních pastvinách a pozemcích. Tedy pastviny obecní a přípona -ice, Obecnice (dříve byla ve starých dobách v zápisech a na mapách uváděna jako Obycinie). V okresním archívu v Příbrami nalezneme v pozůstalosti Václava Bezděka, někdejšího známého pracovníka okresního archivu, několik údajů k obci Obecnice. Dle tohoto pramenu původ a význam jména Obecnice Dr.Antonín Profous v díle : Místní jména v Čechách III, 243, Praha 1960 podává tak, že jméno Obecnice vzniklo příponou -ice z přídavného jména obecní. tj. hostinec nebo ves, vzniklá na obecních pozemcích , pastvinách apod. Autor se přitom odvolává na starší výklad tohoto jména , uveřejněný v časopise Naše řeč roč. IV z roku 1920, kde na straně 218 autor kryjící se šifrou F.Č. píše: „ Toto jméno vsi v příbramském okrese znamená asi hospodu, z větší pravděpodobností bychom to mohli říci , kdybychom věděli, bývala -li tam za starodávna hospoda tak důležitá , že mohla dáti jméno obci , nebo nevyrostla -li obec vůbec při hospodě . Obecnice znamenávalo něco obecného, určeného pro všechny lidi nebo pro obyvatele obce. Ve staré době znamenalo to slovo (také hostinnice, hostinice) nejčastěji hospodu, přístupnou všem pocestným k občerstvení a zvláště k noclehu a ku pobytu vůbec. Významem se liší od slova hospoda tím, že hospodou mohli býti lidé i v domě neveřejném , u příbuzných , u přátel a pod. Výklad se zdá býti přijatelný, ježto lze předpokládati, že při vstupu resp. výstupu dlouhé a namáhavé cesty starými brdskými hvozdy, provázené nejrůznějšími svízelemi , bylo ve své době zde při tvrzi nějaké zařízení, kde cestující i potah nalézali útulek, odpočinek a nasycení. I když ve spisech a starých aktech nikde není sebemenšího náznaku čehosi podobného.