Číměř (obec) [7684]

Obec Číměř se nachází 10km JV od Třebíče, přibližně 2 km jižně nad Vladislaví v nadmořské výšce 450m. Údolím, stáčejícím se ze dvou stran kolem obce, protéká řeka Jihlavka, která zde plynule přechází do 22 km dlouhé Dalešické přehrady.

V místě je obecní úřad. Číměř má rozvody plynu, vody a zavedeny jsou telefony včetně kabelové televize.

Školou a poštou spadá pod Vladislav, přifařena je k sousednímu Střížovu.

Katastr obcei přes poměrně výhodnou polohu nad řekou Jihlavou nepatřil v pravěku k intenzivně osídleným regionům. Až na ojedinělé a náhodné nálezy jednoho kusů rohovcového úštěpu patřící nejspíše do období neolitu až eneolitu a kamenné sekerky ze zelené břidlice z téhož období nalezené západně od obce, neznáme z katastru žádné další archeologické nálezy. To může být způsobeno jednak nízkou intenzitou osídlení regionu, ale také současným stavem poznání. A právě zde se otevírá řada možností pro práci amatérských badatelů a nadšenců, kteří mohou pomoci zaplnit toto bílé místo historie, a povrchovou prospekcí (sběry) rozšířit archeologické prameny. 

Z období středověku jsme na tom již o něco lépe a na existenci Číměře můžeme usuzovat z několika zmínek v písemných pramenech. První písemná zmínka se nachází v tzv. třebíčské vsuvce připsané do textu Kosmovy kroniky k roku 1115 zachycující výčet majetku třebíčského kláštera mezi lety 1101 a 1104. Tento text se nám zachoval v jednom z nejmladších opisů Kosmovy kroniky až z 15. století. Je zde uváděna osada „Cemire“ (Číměř), kterou ze svého moravského knížecího údělu věnoval klášteru kníže Litold Znojemský. Osada (jednalo se tehdy pravděpodobně o shluk 3-5 dřevěných obytných objektů s příslušenstvím, tedy nikoliv o vesnici v dnešním slova smyslu)  již tehdy musela existovat a její historie tedy patrně sahá již do 11. století (Fišer 2001, 54). Poté se nám písemné prameny na poměrně dlouhou dobu odmlčí a další zmínky najdeme až v Půhonných knihách k roku 1464 kdy Zuzana z Bezděkova pohání (žaluje) Jana z Komárova a z Čímíře, že nezaplatil 75 hřiven grošů stříbrných (PB IV, č.629, 131); a roku 1466 pohání opat třebíčského kláštera Matěj s konventem Mikoláše Provázka z Okrašovic ze 30 hřiven grošů, že protiprávně „ nám drží mlýn, kterýž leží na řece pod Čímířem v našich klášterských hranicích“  (PB IV, č.925, 217). V roce 1491 je opět uváděna osada Čímiř (AČ XVI, 412). Roku 1492 Hynek z Popůvek prodává Markvartovi z Královic kromě Okrašovic i „Kamenný mlýn na řece pod Czymierczem“  (ZDB XVI, č. 148, 50). Tentýž Markvart pak roku 1505 vše i „mlýn pod Číměřem“  prodává Matiášovi z Vyškovce (ZDB XVII, č. 204, 116). Další zmínku v roce 1556 o „vsi Číměř“ nalezneme v potvrzení držby majetku bývalého třebíčského kláštera od císaře Ferdinanda I. pro Vratislava z Pernštejna Kromě vsi a jiného majetku bylo panství prodáno i „se dvěma many z Střížova, s manem z Číměře“ (ZDB XXVII, č.20, 374-5). V roce 1558 pak Vratislav z Pernštejna prodává třebíčské panství i ves Číměř Burianovi Osovskému z Doubravice. Panství opět prodal i „se dvěma many v Střížově, s jedním manem v Číměři“. Manové byli původně vojenští služebníci opata třebíčského kláštera z řad nižší šlechty, kterým byl opatem a konventem kláštera za jejich služby propůjčen pozemkový majetek (manství) s manským dvorem (ZDB XXVIII, č.2, 384). Obec se objevuje v písemných pramenech i v období novověku a to   roku 1678 jako Czimerž, 1718  Czimierž, 1720 Czimierz, 1846 Cziměř a konečně roku 1872 jako Czimiersch i Číměř. Název obce může pocházet od základu čie- ve významu čekat, nebo od osobního jména Čimir případně Čemir  (Hosák 1970, 165-166).  Z uvedených skutečností vyplývá, že osada Číměř se nacházela v zeměpanském držení  a již záhy začátkem 12. století byla spolu s dalšími osadami věnována do majetku nově založeného třebíčského benediktinského kláštera. Tam zůstala obec i po přechodu třebíčského panství do rukou šlechty až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848. 

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie