Přihlásit
Mobilní verze s GPS

Čížkov (obec) [7349]



První písemná zmínka o obci je z roku 1379. Čížkov příslušel k arcibiskupskému panství Červená Řečice, byl jím darován faře v Nové Cerekvi a později byl připojen k Božejovu a Horní Cerekvi. Roku 1661 jej Leskovští z Leskovce učinili samostatným statkem, ten koupil Jiří Milíčovský z Baumberka a vybudoval zde dvůr a klasicistní zámeček. V 19. století upraven v pozdním empíru (veřejnosti je nepřístupný). V držení panství se pak vystřídalo několik rodů, např. Voračičtí z Paběnic, Zásadští z Gamsendoftu nebo Ringhoferové. K posledním majitelům patřil rod Liebzeitů.S laskavým svolením pana Ivana Libzeita zveřejňuji historii Čížkova tak jak ji zaznamenal pan Liebzeit.

Historie obce a zámku Čížkov

V době mládí mého otce, Ing. Egona Liebzeita byl Čížkov nevelká ves, čítající 44 popisných čísel se 204 obyvateli, vesměs buď malými zemědělci, nebo dělníky.Kdy nebo kým byla tato ves založena se přesně neví, ale první zmínka o ní je údajně v bývalých zemských berních registrech z roku 1379. Jak velká tehdy byla, nebylo známo, neboť v době husitských válek zanikla úplně. Až v roce 1590 byl zde znovu postaven dvůr Janem Krištofem z Leskovce, pánem na Božejově. V zemských deskách je o vlastnictví zboží čížkovského zapsáno toto:

V roce 1650 vlastnil panství v Čížkově s městem Novou Cerekví a vesnicemi Bor, Vlásenice a Zahrádka Jan Krištof z Leskovce.

Dne 22. července uvedeného roku prodal Jan Krištof tento majetek Jiřímu Mulíčovskému, rytíři z Braumbergu, proti zaplacení dluhů váznoucích na majetku. Rytíř Milíčovský v roce 1654 nechal postavit v Čížkově zámek.

V toce 1710 byl vlastníkem panství Vojtěch, hrabě Veraczický, svobodný pán z Paběnic. Později vlastnila majetek Antonia Therezia, hraběnka Voraczická, svobodná paní z Paběnic, jak vyplývalo z Obligace na 300 zlatých ze dne 21. listopadu 1760, podepsané ve prospěch novocerekvického kostela.

Pozdější vlastníci byli Karel Josef, hrabě Voraczický, svobodný pán z Paběnic a jeho dědic Jýchyb Krištof, hrabě z Voraczický, svobodný pán z Paběnic, který prodal panství dne 8. Února 1764 za 38 300 rýnských zlatých.

Novým vlastníkem od roku 1764 se stal Jan František Rokos z Rosinfeldu.

Potom přešlo panství exekutivním prodejem dne 24. dubna 1783 na Václava ze Scholců za 31 800 zlatých.

Od 1. Října 1812 byl vlastníkem Antonín Jan Oppelt za 56 000 zlatých nom.

A dále pak čížkovskými majiteli byli od:

S Ferdinandem Walserem se do vsi přistěhovali jeho sourozenci Gustav, Štěpán a Anna, děti Jiřího Walsera, vrchního zahradníka hraběte Schlika v Jičínovsi, který se přistěhoval do Čech z Wümtenberga kolem roku 1810. Jiří Walser, přesněji Johann Georg Walser nar. 26. 4. 1776 zemřel 2. 12. 1855 v Čížkově. Měl s manželkou Marií roz. Blažkovou osm dětí, z nichž pro další vývoj Čížkova a pelhřimovska vedle Ferdinanda (nar. 1804) i další z pěti synů Štěpán Walser, narozený 13. 12. 1813 v Jičínovci.

Architekta a stavitele Štěpáína Walsera připomíná několik staveb v Čížkově i okolí. Jsou to: hájovna a bývalá pošta (č. p. 5), nástavba 2. patra zámku a stáj u lihovaru v Čížkově, gymnázium a kaplička v Pelhřimově, i židovský synagoga v Nové Cerekvi. Štěpán Walser měl s Marií roz. Eckhartovou čest dětí, mezi nimiž byla i moje babička Emanuela Walserová nar. 27. 5. 1860 v Čížkově. Její otec Štěpán zemřel v Čížkově 3: 1: 1896.

Dne 23. Července 1883 koupil čížkovský majetek můj dědeček pan František Liebzeit a vlastnil jej až do své smrti 10. března 1928.

Narodil se 1. 10. 1858 v Jindřichově Hradci a to Antonu Liebzeitovi (nar. 7. 9. 1817 v Jindřichově Hradci) a Anně rozené Pakostové (nar. 29. 7. 1819 v Černovicích. Vyrůstal v rodném Hradci. Nižší reálku absolvoval v létech 1872 až 1876 v Českých Budějovicích, pak v roce 1880 odbornou školu pěstitelskou v Libverdě a své vzdělání ukončil v roce 1881 úspěšně absolvovanou zemědělskou praxí v Třeboni.

Příchodem tehdy čtyřiadvacetiletého mladíka nastalo pro statek v Čížkově zvláštní období.

Nový majitel byl zemědělec tělem i duší a vynikal svou zdatností, pílí a šetrností. A není se co divit. Pro zakoupení Čížkova se za pomoci svého otce hlavně strýce Josefa nesmírně zadlužil a musel své závazky splácet. Což se mu do konce století podařilo. Statek pod jeho řízením rozkvétal a úrodami i výtěžky, které se směle mohly srovnávat s úrodami a výtěžky v bohatých krajinách naší vlasti, se odměňoval svému ošetřovateli, který neznal ni jiného, než starost o svěřený mu, v podstatě chudý statek. František Liebzeit byl průkopníkem nových hospodářských metod a svým úsilím i svými úspěchy vzorem a učitelem celého okolí. Přispěl tak nemálo nejen ke zlepšení životní úrovně nezemědělského obyvatelstva, nýbrž také ke zvýšení úrovně zemědělského podnikání tamního kraje i jiných oblastí. Vyplývá to z toho, že chudá půda čížkovského statku produkovala za nepříznivých klimatických poměrů ročně 250 až 300 tun obilí, 600 až 800 tun brambor. Ročně statek produkoval 30 000 litrů mléka, asi 800 hl. lihu a 10 000 kg hovězího masa. Půda dávala průměrně na hektar 28 q zrna nebo 200 q brambor. V příznivých létech výnosy stouply až na 40 q zrna a 240 q  brambor. Po určitou dobu údajně vařil ve svém pivovaru i čížkovské pivo. V tomto místním pivovaru se roku 1814 narodil český spisovatel, humorista a národní buditel František Jaromír Rubeš, který byl synem místního sládka.

Můj dědeček také provozoval, i když nevím jak dlouho, cihelnu. Stávala prý před železničním přejezdem do Nové Cerekve napravo od silnice.

Za dobu svého působení až do své smrti 10. 3. 1928 František Liebzeit krom splacení dluhů svůj původní majetek dvakrát navýšil. Na své přání byl pochován v Jindřichově Hradci u starého kostelíka na již bývalém hřbitově, kde je jeho hrob dosud zachován, vedle hrobu jeho dědečka z matčiny strany, Pakosty.

Ve své závěti věnoval veškeré nemovitosti Velkostatku Čížkov včetně dvoru Hanuska (cca 210 ha polností a 200 ha lesa) a svým dvěma synům. Ing. Oskaru Liebzeitovi a Inf. Egonu Liebzeitovi uložil mimo jiné povinnost starat se o matku Emanuelu (zemřela 24. 9. 1948 v Čížkově a pochována v hrobce Walserů na starém hřbitově v Nové Cerekvi), vyplatit každé ze tří sester Aglaje, Hedvice a Anně 500 tisíc korun.

Oba noví majitelé, absolventi strojní fakulty Českého vysokého učení byli zaměstnáni u Pražsko-železářské společnosti v Kladně a statek řídili prostřednictvím přijatého správce až do roku 1949. V té době zřídili u velkostatku nový vepřín a vylepšili technické zařízení stávajícího lihovaru. V září 1948 jim byl majetek odebrán de facto bez jakékoliv náhrady. Peníze za prodej státu byly uloženy na tzv. vázaný vklad, se kterým jejich majitelé nikdy nemohli disponovat.

Podle platného vládního rozhodnutí si majitelé mohli ponechat 50 ha zemědělské nebo lesní půdy a jednu nemovitost. Na získané lesní půdě však stejně nemohli hospodařit a z ní čerpat.Nakonec jim byla počátkem padesátých let stejně odebrána. Navíc na nich byla vymáhána milionářská dávka za rok 1948 a protože ji neměli z čeho uhradit (do vázaného vkladu nemohli), byla jim až do roku 1956 srážena z jejich příjmů. Teprve pak bylo vymáhání pozastaveno s tím, že objevil-li by se v rodinách mimořádný příjem, byl by použit na splacení zbývajících dluhů.

Oba majitelé se později museli odstěhovat nejméně 3 km od místa bývalého majetku. Ing. Egon Liebzeit stále působil v kladenských Spojených ocelárnách. Jen Ing. Oskar Liebzeit se odstěhoval k nádraží u Nové Cerekve. Když si při stěhování odvezl ze dvora zámku lavičku, kterou si pořídil po odebrání statku, byl obviněn z rozkrádání společenského majetku a rok vězněn. Zemřel v roce 1964 a je pochován v Ostravě. Jeho bratr Egon jej přežil o celé čtvrtstoletí a zemřel v Kladně 5. ledna 1989.

Majetek se rodinám vrátil až v roce 1992 a spravují jej dodnes.

Z poznámek mého otce ještě dodávám, že vesnička Čížkov se od nového založení pomalu rozšiřovala. Při prvním číslování domů v roce 1770 čítala prý za dob Marie Terezie 15 popisných čísel. Obyvatelstvo se také poměrně rychle obměňovalo. Zvláště pak deputátní dělníci na statku, kterým statek poskytoval bydlení i mzdu, v části i v deputátní formě. V roce 1939 byl zaveden do obce elektrický proud a skončila éra olejových lamp.

Já jsem v této krásné vesničce prožil nádherná tři léta od července 1944 do září 1947, když mě a mého bratra rodiče do Čížkova i s babičkou přestěhovali, aby nás uchránili před případným bombardováním průmyslového Kladna na konci války. 


Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter


strana 1

Vložení nových fotografií přidat text nebo poznámku     Vložení nových fotografií přidat fotografie


Města, obce se stejným, nebo podobným názvem
Typ Název Vl. Zn. Okres
obec, osada Čížkov (obec) Plzeň-jih
obec, osada Čížkov (obec) Pelhřimov



(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)