Malšice (městys) [6598]

Slovanský původ obce:

Kmenové slovanští osídlili naši zemi a rozdělili si ji na různé kraje. Tak i náš kraj patřil asi k Bechyňsku, o němž se již nejstarší kronikář Kosmas zmiňuje. Tím je dáno, že také Slovany osazen byl. Samo jméno Malšic jest jistě původu staroslovanského, také jména okolních osad o tom svědčí. Obměna jména „Malšice“ vyskytuje se dosti zhusta v Čechách: Malše, Malešice, Malesice, Malšovice, Maleš, Malešov, Maleč, Malčice a podobně. Postup čísel domovních ukazuje dosud, jak byly Malšice původně založeny. Čtyři řady statků uzavíraly velikou prostrannou náves. Nejstarší část je strana východní, od kostela k číslu 9, pak strana severní od „Spálené ulice“ k číslu 27 („myslivna“), dále strana západní (od čísla 28 – 38) a jižní (od čísla 39 – 46). Teprve do tohoto čtverhranu stavěny později nové statky a domy, čímž náves se zmenšila na nynější „Hlavní náměstí“, později vzniklé „Komenského náměstí“, „Táborskou ulici“, Spálenou ulici“, „Palackého ulici“, „Husovo náměstí“a „Lužnickou ulici“. V pozdější době (12. – 13. století, kolonizační soustava podle práva nákupního), kdy osazovatelům vykazovány byly určité lány, po jistou lhůtu prosté všech břemen, vznikla asi vesnice Lány.
V době vlády Boleslavců, kdy utvořeny v zemi kraje (zřízení hradské) staly se Malšice součástí kraje bechyňského.

Doba husitská

Ve válkách husitských stála i krajina malšická v popředí ruchu válečného (zvláště po dobytí hradu Příběnic Tábory dne 13. listopadu 1420). V letech pozdějších (kolem roku 1437), kdy Příběnice byly vráceny Rožmberkům a pak byly bořeny, tu zúčastnili se horlivě okolní sedláci i bez vyzvání a s největší horlivostí. Kostel v době válek zůstal opuštěn i fara. Roku 1464 jest opět zmínka o faráři malšickém Janu z Loprozilu.
Po zničení hradu příběnického patří Malšice ke zboží choustnickému; (název zboží příběnické se udržel delší čas). Ve druhé polovici 15. století však se nevyplácelo vydržování úřednictva na zdejším panství a proto počali Rožmberkové jednotlivé části pronajímati, v zástavu dávali, nebo i prodávali. Syn Janův Jindřich zastavil roku 1472 platy v Malšicích (a i jinde) Mikuláši Špánovskému z Lisova, držiteli panství želečského. Tak se i Malšice dostaly v držení pánů Želečských a hradiště příběnické pozvolna zarůstalo lesem.

Míra příběnická

Ze slávy Příběnic zachovala se dlouho pověstná „míra příběnická“. Ještě v 19. století odváděli osadníci fary malšické desátky (do roku 1848) žitné i ovesné v „míře příběnické“. Po dlouhou dobu se zde zachovalo rčení: „Měřte na příběnickou“. Míra ta chována byla na faře, označena byla třemi hvězdami s nápisem: „Příběnická míra, vydaná l. P. 1678“.
Také osud vesnice Potálova byl smutný – zpustla již v 16. století. Když roku 1550 koupili poručníci Viléma z Rožmberka statek želečský, ustanoven tam zvláštní úředník jemuž přikázány také všechny vesnice bývalého panství příběnického.

Malšice při panství želečském

Toliko ves Malšice s několika jinými, ač Želči bližší, ze starého zvyku ponechány při panství choustnickém. Později zase odtrženy od Choustníku a přidány k Želči. Roku 1596 odprodal poslední Rožmberkovec Petr Vok několik vesnic (i Malšice) s panstvím bechyňským Adamovi ze Štenberka. Petr Vok také daroval kostelu malšickému velký zvon s nápisem: „Tento zvon slit jest k osadě malšické ke cti a chvále blahoslavené Trojice s matce a ku poctivosti vysoce urozeného pana Petra Voka z Rožmberka a nákladem Ondřeje Včely v Táboře. Léta páně 1583“. (Nápis je psán staročeštinou.)

Doba pobělohorská

Válka třicetiletá zanechala i v Malšicích zlé stopy. Fara byla opuštěna a po roce 1623 zanikla. Ve strachu uschovávali zámožní lidé peníze, zakopávali je v polích a ve staveních, kde se po staletích náhodou objevují. V Malšicích se našlo na několika místech více mincí z té doby (u Tůmů). Jsou to mince z doby Rudolfa II. a Ferdinanda II. a i mince bavorského biskupa Leopolda. Poměry selské seznáváme z urbáře panství želečského z roku 1677 (těsně po válkách): „Pravda jest v české historii, že ve 30leté válce mečem, morem, bídou a vystěhováním celé tři čtvrtiny obyvatel dílem zahynulo, dílem se toulalo v cizině. Po válce pak vysoké daně, nesnesitelná poroba a cizí vrchnosti měly za následek, že jen pomalu se lid vracel ke své práci. Ač majitelem panství želečského byl dobročinný hrabě Jan ze Šternberka, přece ještě v roce 1677, kdy 30 let po ukončení válek, byla celá jedna třetina selských gruntů pustých, neobydlených, nesdělávaných. V Malšicích bylo z 21 gruntů a 13 chalup: pustých: 1 grunt a 4 chalupy.

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie