Drhovice (obec) [6576]

Přidat akci

Aktuální místní akce:

Nebyla nalezena žádná aktuální místní akce. Pokud nějakou veřejnou akci pořádáte, můžete ji zdarma propagovat.

Drhovice (Druhovice, původně Druhovic) náleží ke starším osadám českým a jméno je patrně odvozeno od zakladatele Druha (čeleď Druhova). V roce 1219 se v písemnostech objevuje jméno zdejšího vladyky Volkmara z Druhovic. Později byla ves rozdělena tak, že část náležela k majetku kláštera v Louňovicích a patřila k tzv. újezdu nedvédickému a část patřila do majetku pánů z Rožmberka ke hradu Příběničkám. Výnosy náležely špitálu na Příběnicích. Z tohoto dvora, pravděpodobně kolem roku 1459, vznikla ves Malé Drhovice nebo Drhovičky.
Roku 1420 se majetku příběnického zmocnili Táboři a majetek náležející klášteru Louňovickému obci Táborské. 30. ledna 1437 byl na základě smlouvy s císařem Sigmundem tento majetek Táborské obci zapsán.

V urbářských knihách táborského panství nalezneme údaj z poloviny 16. století, kde je zapsáno 10 usedlíků vlastnící 12 ½ lánu, z kterých odváděli pololetně 27 gr. Poplužní dvůr, který původně patřil ke špitálu příběnickému, drželi 4 usedlíci z Drhovic a pololetní odvody z tohoto majetku činily 40gr.

Další písemné záznamy o obci nalezneme v nejstraší gruntovní knize táborské. Např. 1445 se zde objevuje záznam o prodeji „Mikuláš Marajnek z Malého Drhovice půl lánu ve Velikém Drhovici koupil Matějovi, svému synu, u Ješka Padeřovského za 5 kop gr.“ V gruntovní knize táborské je ještě několik záznamů o koupi či prodeji majetku v obci.
V třeboňském archivu leží záznam o vyřízené stížnosti na Táborské „16.srpna 1442 žaluje Oldřich z Rožmberka na Táborské, že seno pobrali v Drhovicích.“ Dostalo se jim celkem strohé odpovědi „I tem jakož vinu nám dávají o seno v Drhovicích, toť jest naše a o jiném nic nevíme.“

Roku 1450 18. listopadu píší Táborští purkrabí dobronickému Prokopu ze Soběšína a žádají propuštění svých lidí z Drhovic a Třeměšného, kteří byli zajati, uvězněni a obviněni z pytlačení zajíců na panském. Na obhajobu uvádějí „že by zajíce na zboží páně honili, ač v svých polích honili, jakž je dobří lidé zpravili“

Z konce 15.století jsou v urbářských knihách zapsáni jako poddaní 10 rodů, kteří odvádí daň vrchnosti Táborské. A to Pavelka, Crhail, Samec, Pešková, Slíva, Milčín, Sokol, Jan, Matouš, Mach. Skutečný počet obyvatel ale není možné zjistit, neboť písemné záznamy se nedochovaly a o nemajetných občanech se záznamy nevedly.
Z 16. Století pochází také záznam v černé knize Táborské o vraždě šenkýře a jeho ženy z Drhovic a druhý záznam se týká vraždy novorozeněte matkou.
Obec se různě rozrůstala a osidlovala. Až do třicetileté války, která obec a její obyvatele doslova zdecimovala.

Od roku 1900 do roku 1945 bylo v Drhovicích 42 čísel popisných s průměrným počtem obyvatel 320. V padesátých letech se postupně změnil vzhled obce. Silnice k Padařovu se rozšířila, vydláždila, byla zbourána stará kaple a hasičská schráň. Na návsi se vystavěla nová kaplička, potok protékající obcí byl zregulován, přes něj byly vybudovány můstky a vybudována protipožární nádrž. Později byl zrušen rybník Návesník a ze staré čističky obilí vznikla nová hasičská zbrojnice. Na jižní okraj obce se nastěhovala vojenská posádka a započala výstavba kasáren. Postupně se obec rozrostla o 28 bytových jednotek, které z počátku sloužily pro zaměstnance armády.