Mcely (obec) [6388]

První dochovaná zmínka o existenci obce je již z 29.března 1252. Jedná se o latinsky psanou listinu na koženém pergamenu, která byla sepsána v Praze. Je potvrzení o majetkovém daru šlechtice Bedřicha z Chomutova, syna Načeratova. Tento šlechtic v ní odkázal své poddanské městečko Chomutov s okolím vojenskému církevnímu řádu německých rytířů. Mezi osmnácti šlechtickými svědky je zapsáno i podivuhodné jméno Lutobor de Mocl. Uvedená latinská forma jména Lutoborovy osady se může číst i jako Mcel nebo nejspíše Mcely. Zkušení znalci potvrdili, že se jedná o první věrohodný doklad o existenci obce Mcely.

Záhadný Lutobor ze Mcel byl patrně příslušníkem početného stavu drobných feudálů - zemanů, jejichž majetek tvořilo nanejvýš několik malých vesnic, obvykle však vlastnili část jedné osady s několika poddanskými usedlostmi. V mnoha případech se jejich majetek omezoval na kvalitní meč z drahocenné damascénské oceli. Jeho cena se totiž tehdy vyrovnala i celé vesnici.

Od druhé poloviny 14.století byly Mcely církevním majetkem a v roce 1471 je zastavil král Jiří z Poděbrad Janovi Křineckému z Ronova. V držení Křineckých z Ronova zůstala ves až do roku 1622, kdy byla, spolu s dalším majetkem, konfiskována Jiřímu Křineckému z Ronova za jeho účast na stavovském povstání proti císaři Ferdinandovi II. v letech 1618 až 1620. Mcely koupil Albrecht z Valdštejna, ale již v roce 1623 je vyměnil s Damem mladším z Valdštejna za jiné statky. Mcely byly připojeny k panství Dětenicím a do roku 1672 patřily Oktaviánovi Ladislavovi z Valdštějna. Právě Oktavián dal postavit v roce 1698 na vrchu Vinici barokní lovecký zámek.

Po smrti Oktaviána v roce 1711 zdědila panství jeho dcera Anna Barbora, jejímž druhým manželem byl hrabě Karel Bathyani. Ten prodal v roce 1760 dětenické panství hraběti Janovi Kristianovi Clam-Gallasovi a jejich rodový znak vidíte. V roce 1797 se stal majitele Dětenic plukovník Jakub Wimmer, po něm Jan Filip z Wessengergu a hrabě Filip Boss-Waldeck. Od něho koupil velkostatek kníže Thurn-Taxis a připojil jej k Dobrovicím.

Podle Dr.Františka Dudka měly pro historii obce zásadní vliv krajinné prvky, a to především svah místního teréního zlomu.

Kostel se zvonicí a hřbitovem stojí na výrazné ploché ostrožně v jižním svahu místního návrší, zvaného dříve Vinice a zasazeného do malebné polohy v rámci zalesněné terénní vlny Loučeňského hřbetu. Tento vyvýšený a zvlněný okraj rozsáhlého polesí se táhne od Jizbic a Vlkavy na severovýchod až k Dětenicím a Libáni na Jičínsku, k jihovýchodu spadá poměrně strmými svahy do nížiny kolem pozoruhodného vrchu Chotuce v povodí říčky Mrliny a jejích přítoků Ronovky a Blatnice a vytváří přirozené rozhraní mezi Nymburskem a Boleslavskem. Mimořádná poloha kostela s výhledem do tří světových stran dominuje nad oběma nejstaršími centry osady. Tyto dva tzv. kouty po stranách horní části dnešní mcelské návsi patrně až do husitských bouří v první polovině 15. století tvořily dvě samostatné části obce s odlišnými majiteli. Zvolená poloha kostela navozuje domněnku, že jeho areál mohl být v předhusitské době jednoduše opevněn. Umístění církevních staveb se hřbitovem nebránilo dalšímu rozšiřování vesnice a bylo v souladu i s pozdějšími nároky na kapacitu pohřebiště i na komunální hygienu. Od josefínského období totiž státní úředníci dbali na to, aby se už nepohřbívalo uprostřed osad a hřbitovy byly přemisťovány mimo zastavěnou plochu. K tomu ve Mcelích dojít nemuselo, pouze hromady kostí ze hřbitovní kostnice musely být roku 1817 pohřbeny a dále již tam nebyly ukládány. Osadníci měli své mrtvé takřka denně na očích, protože přes hřbitov vedla důležitá pěší zkratka do svahů a na vrchol vrchu Vinice a do polí i lesů v místní trati Tábor.

Jižní svahy pod i nad kostelem, nesoucí ještě donedávna staré názvy Malá a Velká vinice, byly totiž až do třicetileté války hustě

sazovány vinnou révou, jež vyžadovala intenzívní ruční péči. Po zrušení vinic se tam pásly ovce a pěstovaly ovocné stromy. Když byl na návrší roku 1840 namísto zbořeného loveckého zámečku vybudován nový zámek, začaly být pastviny a sady na svazích Velké vinice nad kostelem postupně upravovány do podoby anglického parku.

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie