Ročov (městys) [5990]

Dnešní obec Ročov tvoří dvě původně samostatné osady Horní a Dolní Ročov. Starší je Dolní Ročov, který vznikl někdy v 1. polovině 14. století kolem tvrze Albrechta z Kolovrat. Tento nejstarší známý předek, později bohatě rozvětveného rodu, získal v r. 1352 od císaře Karla IV. svolení založit na kopci nad svou tvrzí městečko. Původní název kolísal: Dráčov, Vysoká, latinsky Alta civitas. Městečko bylo založeno plánovitě, rozložilo se kolem nezvykle velkého a pravidelného náměstí, na němž se později konaly trhy.  Pány z Kolovrat vystřídali v 16. století Lobkovicové a posledními majiteli obce byli od r. 1802 Schwarzenberkové. Rozvoj Horního Ročova nastal v druhé polovině 19. století a byl těsně spojen s rozvojem pěstování plodiny doložené zde již ve 14. století - chmele. Na přelomu 19. a 20. století se obec stala skutečným chmelařským centrem regionu. Byla zde největší výměra chmelnic na okrese a několikrát se zde konala schůze českých pěstitelů - Českého chmelařského spolku pro Království české.  Kromě chmelařství byl Ročov i centrem ostatních řemesel. Po roce 1860 zde vzniklo Živnostenské společenstvo se sídlem v Ročově, kam spadali řemeslníci z 18 okolních obcí.  Vzestup obce se projevil i v její vybavenosti: r. 1870 byla zřízena pošta, r. 1885 postaven telegraf, r. 1877 byla otevřena lékárna a o deset let později zde začal ordinovat lékař. Dlouhou tradici má škola, původně umístěna v Dolním Ročově, r. 1896 v nynější budově v Ročově Horním.  Současná obec má velmi slušnou občanskou vybavenost. Je zde úplná základní devítiletá škola, škola mateřská, lékař, lékárna, poštovní úřad, tři pohostinství, prodejna potravin, smíšeného zboží, textilu a čerpací stanice pohonných hmot. Již více než sto let funguje vodovod, obec je plynofikována.  Základem hospodářského života je "Zemědělské družstvo vlastníků Podlesí", největší producent chmele v republice. V obci působí několik firem: zámečnictví, dvě autoopravny, truhlářství, stavební firma, prodejna paliv, nákladní a kamionová doprava.  Dopravní spojení obce s okolím je dostatečné. Z Ročova existuje přímé autobusové spojení s okresním městem Louny nebo opačným směrem na silnici Praha - Karlovy Vary ( obec Řevníčov ) a vlakový spoj ve směru Louny - Rakovník, stanice Solopysky.  Dolní Ročov byl až do počátku 20. století samostatnou obcí. V roce 1373 zde Albrecht z Kolovrat založil klášter augustiniánů - poustevníků. Klášter přečkal řadu pohrom a prošel několika přestavbami, jejichž autory byli významní barokní umělci jako Giovanni Santini a Kilián Ignác Dietzenhofer. Dietzenhoferova stavba je dnes nejcennější barokní památkou v regionu s velmi hodnotným vnitřním vybavením.  Obec Ročov se může pochlubit pěkným okolím, členitou krajinou a téměř na všech stranách s lesy, na což upomíná i sámotný název regionu "Podlesí".  Historické památky  Nejvýznamnější památkou je klášter Nanebevzetí Panny Marie náležící řádu poustevníků sv. Augustina ( OSA), jenž od svého založení "prožil" mnohé dramatické okamžiky. Za husitských válek byl opuštěn, počátkem 16. století obnoven a nový rozkvět klášter opět dostihl až ve století 17. Počátkem 18. století prošel značnou přestavbou pod vedením slavného barokního stavitele Giovanni Santiniho. V roce 1745 byly pak klášterní budovy i kostel těžce poškozeny průtrží mračen, a tak začala v následujícím roce nová celková přestavba, kterou navrhl a vedl další slavný stavitel Kilián Ignác Dietzenhofer. Vtiskla komplexu dnešní podobu a díky osobnosti stavitele tak vznikla nejcennější barokní stavební památka v celém regionu. Z vnitřního vybavení kostela stojí za zmínku opuková socha madony z konce 14. století a dvě menší sochy sv. Barbory a Kateřiny ze století 15. Vzácné a historicky cenné je však i ostatní vybavení klášterního interiéru.  V Horním Ročově v parku stojí barokní pískovcová socha madony z roku 1713. Výklenková barokní kaple sv. Vojtěcha z 18. století se nachází při výjezdu z obce směrem na Louny. Kostel, jak již bylo uvedeno, je novogotickou přestavbou a tvoří výraznou dominantu obce. Starší stavby obytné i hospodářské padly za oběť rozsáhlé vlně inovací probíhajících na přelomu 19. a 20. století.  Pozoruhodností jsou chráněné stromy: mohutný tis v zahradě dvora č.p. 1, jehož stáří se odhaduje na 400 let, dále pak lípy na náměstí a u kaple sv. Vojtěcha staré asi 200 let.

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie