Doksany (obec) [5852]

 První historická zmínka o Doksanech se týká založení kláštera premonstrátek knížetem a pozdějším králem Vladislavem II. a jeho manželkou Gertrudou v letech 1144. Jeho základy byly posvěceny biskupem Jindřichem Zdíkem, klášter spolu s kostelem Narození Panny Marie byl dobudován na poč. 13. století. Do kláštera byly uvedeny jako první řeholnice panny z porýnského Dunnewaldu. Jejich představení byli probošti jmenovaní strahovským klášterem. K nejvýznamnějším proboštům patřili Albert, Bertold, Fabián a Heřman. Premonstrátky se kromě svých řeholních povinností věnovaly psaní knih, vyšívání bohoslužebných rouch a výchově dívek z předních rodin. Vzdělávala se zde např. dcera Přemysla Otakara I. Anežka, zakladatelka Anežského kláštera v Praze.

Význam kláštera dokládají také četná nadání z let 1226, 1273, 1331, 1336 a 1358. R. 1226 mohl klášter na základě nadání Přemysla Otakara I. udělit vsi Mury německé právo  (emfyteutické ), tzn. že za splácení smluvených platů a dávek se rolník mění v dědičného uživatele pozemků a usedlostí. V případě získání tohoto práva celou vesnicí se tato mohla těšit nižší soudní autonomii. Zpráva o Murech je vůbec prvním známým údajem o emfyteutickém právu v Čechách. Klášter několikrát vyhořel. Při velkém požáru r. 1200 shořela i zakládací listina, r. 1278 ho vyplenili vojáci Oty Braniborského, r. 1421 ho vypálili stoupenci husitského hnutí a litoměřičtí měšťané se zmocnili některých vesnic, náležejících klášteru.

Klášterní budovy byly také zničeny za 30.leté války vojáky císařskými a švédskými. Období nového rozkvětu kláštera spadá do 2.pol. 17. století a 1.pol. 18. století. Především za probošta Josefa Miky v letech 1709 – 1730 proběhla velká barokní přestavba, rozšíření a výzdoba kostela a kláštera.      

Klášterní chrám Narození Panny Marie je původně románská bazilika s rozsáhlou kryptou, která je jedním z nejpůsobivějších míst celého památkového areálu. Krypta pocházející z doby před r. 1197 je nejvýraznějším dokladem činnosti doksanské stavební huti a vývoje našeho románského stavitelství. Najdeme tu rozmanité sloupy, polosloupy a pilíře, ale největší rozmanitostí tvarů a výzdoby vynikají hlavice s rostlinnými a figurálními ornamenty ( hlavy řeholních sester, podoby bájných zvířat ).          

Během barokní přestavby byl chrám vyzdoben barokními díly většinou vysoké úrovně. K jejich autorům patří např. malíř Jan Hiebel, malíř Jan Kryštof Liška, malíř Petr Brandl, sochař a řezbář František Lauermann, sochař František Preiss.        

Války za vlády Marie Terezie ( 1740 – 1780 ) způsobily klášternímu majetku hodně škod bojovými akcemi v blízkém okolí Doksan. V létě 1778 vpadla do Čech ze Saska armáda prince Jindřicha Pruského. V srpnu tato armáda obsadila Litoměřice a rozložila se po širokém okolí. V okolí Doksan došlo k několika srážkám mezi rakouskými a pruskými oddíly, k největší došlo 23.září 1778. Následující den Prusové odtáhli a dali se na ústup do Saska. Velitel rakouských oddílů v Doksanech Johann Bellin von Bellenau byl za zásluhy v boji u Doksan povýšen a dostal rytířský řád Marie Terezie.        

V r.1782 císař Josef II. klášter zrušil. Jeho majetek připadl náboženskému fondu. Prelatura a konvent byly využity jako vojenská nemocnice, později jako kasárna. V letech 1790 – 1797 měla panství v nájmu kněžna Terezie Poniatowská, rozená Kinská. Kněžna začala s přestavbou prelatury na zámek a v blízkosti si nechala postavit zámeček Terespol. V r. 1797 koupil doksanské panství plukovník Jakub Wiemmer, který ve stavebních úpravách pokračoval. Ale už v r.1804 prodal Doksany Janu Antonínu Lexovi z Aehrenthalu. Jeho rodu zůstalo panství až do r.1945.

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie