Boleboř (obec) [5140]

Přidat akci

Aktuální místní akce:

Nebyla nalezena žádná aktuální místní akce. Pokud nějakou veřejnou akci pořádáte, můžete ji zdarma propagovat.

První dochovaná zmínka o Boleboři pochází z roku 1352. O původu názvu této obce existuje několik domněnek, asi nejpravděpodobnější je, že název "Boleborz" označoval zprvu jen Boleborův les, a teprve později byl přenesen i na osadu, která u něj vznikla. Postupem času tento název prodělal řadu změn, jako např. Boliborz, Boleborss, během německé kolonizace přijala osada jméno svého lokátora Gottfrieda - Gottfriedsdorf, který se časem změnil na Gottirsdorf, Gotterstorff, aby byl v 19. století nakonec obnoven český, avšak trochu pozměněný název - Boleboří.

Již od svého vzniku někdy v polovině 14. století patřila Boleboř k panství Žeberk. Toto panství (a tedy i Boleboř) během let vystřídalo řadu majitelů, v letech 1374 - 1379 byl jeho majitelem Ota z Bergova, uváděný také jako patron zdejšího kostela sv. Mikuláše (Boleboř měla již v druhé polovině 14. století kostel s vlastním farářem), o čtyři roky později je koupil Těma z Kodlic. Dalším držitelem panství Žeberk byl v letech 1418 - 1454 Vít ze Šumburka, který je prodal Albertu z Konipas, majiteli červenohrádeckého panství. Dalším majitelem Žeberka se stal Lorenc Glac, který však roku 1516 zemřel a panství tak zdědila jeho dcera Anna, provdaná za Šebestiána z Veitmile, majitele Chomutovského panství. Tím byla obě panství spojena a Boleboř tak na čas sdílela své osudy s Chomutovem.

Žeberk získal do svého vlastnictví také rod Lobkoviců, avšak poté, co poslední majitel panství z tohoto rodu - Jiří Popel - upadl u císaře v nemilost, bylo mu panství spolu s ostatním majetkem roku 1594 zabaveno a rozděleno. Roku 1605 pak jednu část tohoto panství, jejíž součástí byla i Boleboř, koupil Linhart Štampach ze Štampachu, majitel panství Ahníkov. Tak se Boleboř dostala až k jednomu z Linhartových synů Janu Jindřichovi, který ji připojil k Březnu.

Jan Jindřich ze Štampachu se však zúčastnil stavovského povstání a navíc ještě roku 1619 pohostil "zimního krále" Fridricha Falckého, za což byl Habsburky roku 1622 odsouzen ke ztrátě veškerého jmění. Statek Boleboř s poplužním dvorem tak spolu s vesnicemi Vinařice, Hannersdorf, Gersdorf, Orasín a Bernov dostal do zástavy Jaroslav Bořita z Martinic, od nějž je koupil jeho zeť Florián Jetřich Žďárský ze Žďáru a Boleboř byla nakonec připojena k panství Ahníkov - Prunéřov.

V polovině 16. století začaly celou Evropu sužovat náboženské spory. Napětí mezi katolíky a protestanty všude rostlo, ani české země nebyly výjimkou. Bolebořská fara, ke které patřily také Orasín, Bernov, Gersdorf, Neuhaus, Stolzenhan, Načetín a Kalek, měla v této době protestantské pastory.

Následná třicetiletá válka rozrostlou a slibně se rozvíjející Boleboř dosti poznamenala. Ještě v polovině 17. století zde bylo deset pustých chalup, bylo také zapotřebí postavit novou faru a kostel. Fara byla postavena v roce 1716 a nový barokní kostel byl dokončen v roce 1729, opět byl zasvěcen sv. Mikuláši. Ve stejném roce byl vybudován i místní lovecký zámeček. V polovině 18. století zde byla postavena také škola.

Obyvatelé Boleboře se živili především zemědělstvím, kromě něj se věnovali také chovu dobytka, pěstování a spřádání lnu, bělení plátna a zhotovování různého dřevěného náčiní a nádobí, potřebného pro domácnost. Na konci 18. století bylo v obci asi 70 domů, stodola, kravín, ovčín, panský zámeček, myslivna, mlýn a 4 rybníky. Žilo zde na 400 lidí a k bolebořské farnosti byly přifařeny Orasín, Zákoutí, Mezihoří, Svahová a Pyšná.

V první polovině 19. století Boleboř poměrně citelně zasáhly napoleonské války, po jejich skončení však v obci došlo k velkému rozvoji, trvajícímu prakticky celé století. Roku 1850 se Boleboř stala samostatnou obcí. Roku 1868 k ní byly připojeny osady Orasín, Mezihoří a Zákoutí. Již v roce 1880 se však tyto osady opět osamostatnily. Na přelomu 19. a 20. století rozvoj Boleboře dosáhl svého vrcholu a obec zažívala období svého největšího rozkvětu. Výborně se zde dařilo řemeslům, byl zde čilý cizinecký ruch, hlavně ze Saska, nacházely se zde čtyři hostince a dva obchody a zdejší škola měla již 3 třídy se 165 žáky. Většina obyvatel se věnovala zemědělství, hlavně pěstování žita, ječmene, lnu, zelí, brambor a červeného jetele na krmivo. V blízkém kamenolomu se těžil kvalitní štěrk a v provozu byla také místní parní pila. V roce 1900 byl nalezen vydatný pramen pitné vody, díky čemuž se v Boleboři vybudoval vodovod. O pět let později byl založen místní hasičský sbor. Nikdo tenkrát jistě netušil, jak užitečný bude již o dva roky později při řadě požárů - např. mlýna v Orasíně či hostince přímo v Boleboři.