Kraborovice (obec) [4896]

Obec Kraborovice s místní částí Úhrov vznikla v novodobé historii v roce 1990 při osamostatnění od střediskové obce Vilémov. Do sloučení v roce 1976 patřily k obci ještě vesnice Dálčice a Košťany. Do děj in vstoupil Úhrov 27.2.1469 jednou z nejvýznamnějších bitev na území dnešní ČR. Při zrádném válečném tažení do Čech z Moravy, byl zde v údolí řeky Doubravy obklíčen uherský král Matyáš Korvín a zastaven jeho postup českým králem Jiřím z Poděbrad. K vlastní bitvě mezi obcemi Vilémov, Uhrov, Ostružno a Spačice nedošlo. S krutou zimou a čerstvě napadlým sněhem se stala situace pro uherské vojsko neřešitelná a mladý Matyáš požádal staršího Jiřího o vzájemné jednání. To, že nabídka byla přijata vycházelo ze skutečnosti, kdy se oba králové dobře znali. Dávno bylo již, kdy Matyáš sloužil na Pražském hradě a měl za manželku dceru Jiřího z Poděbrad Kateřinu, která již v této době nežila. Podle rozložení vojsk, byla pro rokování králů o míru zvolena rozpadlá kovárna ve vypálené osadě Úhrov. Jednali sami bez svědků a zápisu. Výsledkem bylo uvolnění cesty pro Uhry zpět na Moravu z obklíčení. Před pohybem vojsk po uzavření míru, následoval společný oběd obou králů v Uhelné Příbrami. Malíř Mikoláš Aleš toto mírové Setkání v Úhrově výstižně namaloval na jednom z historických obrazů. Výraz obličejů obou panovníků velice dobře charakterizuje okolnosti, za jakých probíhalo celé rokování. Většina z nás si tento obraz pamatuje ze školních lavic. Při návštěvě Úhrova je možno vidět Stařičkou památnou lípu na okraji přístupové cesty k zámku od návse. Ona má být ještě přímým pamětníkem dávné události a bývalá kovárna se nacházela v její blízkosti. Severovýchodně od obce, na modré turistické trase, je pahorek zvaný Němčina. V dávné bitvě bylo toto místo pozorovacím stanovištěm českého vojska. Z těchto míst byl přesný rozhled po krajině s dosahem na celé Železné hory. Bylo to asi vyhořelé hradiště, či rozpadlá tvrz, kam přišli první poslové sjednávat mír. Kouře ohňů z hor dávaly zprávy o zátarasech na ústupových cestách přes hory. Mohutný hrad Lichnice v průběhu celého válečného tažení nezradil českého krále a Uherské vojsko táhlo podél řeky do obklíčení. Bílé sněhové ráno 27.2.1469 udělalo konec jedné bitvy. Zpustošená osada Úhrov se stala svědkem, kde se rozhodovalo o dalších dějinách národa. Zakončení válečného tažení si nejlépe představíme v terénu podle mapového nákresu rozložení vojsk obou králů. Při pohledu z hradiště máme vše jako na dlani. Od hradu Lichrıice vidíme hřebeny hor, údolí toku řeky Doubravy a rozestavění vesnic. Místo mírového setkání máme za zády v Úhrově. Určitě příroda s okolní krajinou byla v dávné době bitvy jinak zalesněna. Postupem staletí, jak probíhalo osídlování a člověk se stal zemědělcem se měnil i ráz krajiny. V době bitvy Úhrov patřil do správy hradu Lichnice, později přičleněn k Lipnici, Světlé nad Sázavou, k Vestci a Ronovu nad Doubravou. Rozhodující mezník pro vznik Úhrova je připisován začátku 18. století, kdy je od Vestce oddělen samostatný statek. Toto panství se dostává do držení Františka Václava Vltavského z Manšverku. Tento šlechtic se postaral o oživení Úhrova, protože třicetiletá válka v předchozím století znamenala úplnou zkázu pro Úhrov. V zápise berní ruly z roku 1654, byla značena jako téměř pustá. Na základech bývalé vsi bylo postaveno panské sídlo a později byla obnovena i vesnice. Následovně tento šlechtic dal postavit barokní kapli sv.Antonína Paduánského a nad vchodem umístil kamenný rodový erb. V letech 1730 - 1736 patří panství Úhrovo K.J.Bredovi. Po něm J.K.Dubskému z Vitiněvsi a rokem l745 je koupil generál jízdy K.J.Bernes s manželkou. Po smrtí generála se vdova provdala v roce l752 za Petra Dobřenského z Dobřenic a tím Úhrovská větev tohoto rodu s erbovním znakem čápa udržela až do roku l888. Po provedené dražbě se velikost panství zmenšuje o Uhelnou Příbram a Nejepín do rozsahu velkostatku samotného Úhrova. V období l888 až 1929 je Uhrov ve správě celé řady nájemců.  Novodobější dějiny začínají r. 1929, kdy Úhrov získal obchodník a výrobce obuvi Antonín Štědrý s rozlohou dvora 222 hektarů pozemků. Podle zaměření podnikání majitele, má velkostatek charakter venkovského sídla k odpočinku se zálibou jezdectví a myslivosti. Hospodářský chod statku spravuje podle pokynů majitele. Velký zásah do života pana Antonína Stědrého znamená druhá světová válka v roce l943, kdy je zatčen a uvězněn. Umírá na konci války při pochodu smrti. Zůstávají tři synové s matkou. Po válce spravuje Statek Úhrov syn původního majitele Jan Stědrý a také se stává ředitelem Státního statku Chotěboř. V květnu r. l950 je zatčen a uvězněn komunistickým režimem, stejný osud postihl i mladšího bratra Karla na vojenské službě. Propuštění se dočkali deset let. Před znárodněním byl rozdělen velkostatek Úhrov na menší tři celky, včetně nejstaršího syna Antonína. Konfiskace majetku ve prospěch státu proběhla jako na mnoha jiných místech. Na Úhrově tímto vzniká hospodářství Státního statku Chotěboř. V určitém mezidobí je toto hospodářství pod ředitelstvím Státního statku Čáslav. Novými nájemníky zámku se na počátku 50.tých let minulého století stávají bývalí sedláci po vystěhování a bývalé deputát ní byty jsou obsazeny zaměstnanci statku. Kanceláře zemědělské organizace byly umístěny v přízemí zámku. Pod hospodářství statku Úhrov v této době patřila celá řada vesnic. Zernědělská činnost státního statku na Úhrově byla v rozmezí let 1948 až 1975. Poslední zemědělskou firmou v letech 1976 - l997, bylo Zemědělské obchodní družstvo Vilémov. Charakter zámeckého parku se také postupem .let měnil. Odpočinkové místo společně se zahradou bylo za německé správy během války určeno k chovu ovcí. Státní statek dal vybudovat v parku tři odchovny pro slepice. Tyto objekty mizí v sedmdesátých letech a základy staveb zůstaly dodnes. Z velkých staveb, které v minulosti zmizely je možno uvést objekt bývalé stodoly za západní bránou dvora.Stála podél rybníka Jordán při cestě k válečnému kříži. Stodola byla přestavěná v padesátých letech na výkrmnu vepřů s kapacitou 900 ks. Byla zrušena v roce l985 s demolici stavby.Z celkového pohledu však možno říci, že většina objektů velkostatku a tvary přístupových cest, včetně vodních zdrojů zůstaly v původní podobě. Významné místo si dosud zachovala staletá rozptýlená zeleň stromů okolo areálu zámeckého dvora. Nejstarším a památkově chráněným stromem je lípa srdčitá, která má připomínat mírové setkání králů z r. 1469. Suché torzo kmene a výmlatky větví u lípy si v roce 2010 vyžádají odborného zákroku. Hlavně musí být rozhodnuto, která část lípy Srdčité zůstane ponechána jako památný strom. Státní statek Chotěboř končil s hospodářskou činností na Úhrově v roce 1975, ale objekt zámku s přilehlým parkem mají nadále ve vlastnictví. Konceın roku 1988 se státní statek zbavuje úhrovského zámku prodejem fyzické osobě. Zámecký park je hospodářskou smlouvou převeden na Místní národní výbor Vilémov.

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie