Český Krumlov (město) [4707]

Jméno města Krumlov je odvozováno z německého výrazu "Krumme Aue", který je překládán jako "Křivý luh". Tento název byl odvozen z přírodních podmínek, konkrétně z tvaru území, na němž se město rozkládá - to leží v esovitě zakřivených meandrech řeky Vltavy. Na latinských listinách je nazýváno Crumlovia či Crumlovium. První zmínka je zachována v písemnosti z roku 1253, kde je Krumlov označován coby Chrumbenowe.

Tok řeky Vltavy byl přirozeným komunikačním vstupem do těchto oblastí. Nejstarší osídlení spadá do starší doby kamenné (paleolitu 70 000 - 50 000 let před naším letopočtem). Masovější osídlení lokality je zaznamenáno v době bronzové (1 500 let před naším letopočtem). Keltské osídlení je doloženo v mladší době železné (cca od 400 let před naším letopočtem) a slovanské osídlení je datováno od 6. století našeho letopočtu. Slované byli zastoupeni dvěma kmeny - jednalo se o Boletice a Doudleby. (Pravěké osídlení regionu Český Krumlov)

Trasy vedoucí podél řeky Vltavy se za raného středověku ustálily v obchodní stezky (Historické stezky v regionu Český Krumlov). V 9. století území patřilo patrně českému knížecímu rodu Slavníkovců. Ti byli roku 995 vyvražděni konkurenčním knížecím rodem Přemyslovců. Přemyslovci tak získali i tuto oblast. V souladu s uplatňováním principů vnitřní kolonizace a udělováním panovnických držav v léno členům panovnické družiny získávají pak od vládnoucích Přemyslovců tyto državy jejich družiníci - Vítkovci.

Původ rodu Vítkovců je podle legendy již v antickém Římě. Vítkovci byli podle tohoto podání spřízněni s římským rodem Ursini, který měl sídlit na hoře "Mons Rosarum" nedaleko města Říma. Poté, co byl v roce 546 Řím vypleněn hordami vizigótského vůdce Totily, rod opustil Řím a jeden z jeho členů jménem Vítek se ženou a potomkem putoval severním směrem přes Dunaj a nakonec se usadil v jižních Čechách. Tam založil nový rod, postupem doby získal rozlehlé državy, které pak před svou smrtí rozdělil mezi svých pět synů. Každý syn zároveň dostal do znaku pětilistou růži, která svou barvou symbolizovala jednotlivá panství.

Skutečnost se však od legendy poněkud odlišuje. Vítek nepřišel do jižních Čech v 6., nýbrž ve 12. století, a to nikoliv z italského rodu Ursini, ale z družiny českého knížete z rodu Přemyslovců. V roce 1173 je zmiňován Vítek z Prčice jako vyslanec k císaři Friedrichu Barbarossovi a roku 1179 se pak patrně usadil v jižních Čechách. O jeho vlivu svědčí i ta skutečnost, že jeho državy nepodléhaly tzv. právu odúmrti, což znamenalo, že po jeho smrti majetek nepřipadl zpět přemyslovskému knížeti. Vítek směl se svým majetkem volně disponovat, a tak ho rozdělil ve skutečnosti mezi čtyři své syny - Jindřicha z Hradce, Vítka II. staršího - předchůdce rodu pánů z Krumlova, Vítka III. mladšího - zakladatele rožmberského rodu a Vítka IV. . Mezi vítkovské državy se patrně v té době řadila nově založená sídla Nové Hrady, Rožmberk, Třeboň a Krumlov, který měl být jejich v pořadí již čtvrtým hradem. Tento významný historický okamžik je zachycen na obraze "Dělení růží", který je v současnosti součástí prohlídkové trasy zámku Český Krumlov.

Roku 1251 získal král Přemysl Otakar II. prostřednictvím sňatku s Annou Marií Babenberskou rakouské země. Přemysl Otakar II. usiloval promyšlenou kolonizační politikou zalidnit dosud spoře osídlené šumavské oblasti na česko-rakouském pomezí, a propojit tak své dosavadní državy v Čechách s nově získanými územími v Rakousku. Při těchto snahách zasahoval ovšem i do oblastí, které byly dosud výsostnou doménou rodu Vítkovců. Vytvářela se jednotlivá ohniska střetů krále s tehdy nejmocnějším šlechtickým rodem v zemi. Spory vznikaly např. ohledně založení královského města Českých Budějovic nebo o cisterciácký klášter Zlatou Korunu (založený r. 1263 Přemyslem Otakarem II.), který měl omezovat vliv rožmberského kláštera ve Vyšším Brodě (založený r. 1259 Vokem z Rožmberka). Mezi Přemyslem Otakarem II. a členy jednotlivých větví rodu Vítkovců docházelo k četným neshodám i ozbrojeným střetům, které ve svých důsledcích vedly k oslabení mocenské pozice Přemysla Otakara II.

Roku 1253 bylo poprvé zmíněno jméno Krumlova na listině moravského markraběte a rakouského a štýrského vévody Otakara, budoucího českého krále Přemysla Otakara II., ve které je mezi svědky uváděn Vítek z Krumlova (Witigo De Chrumbenowe). Město vznikalo ve dvou stavebních etapách. Jeho první část vznikala spontánně pod krumlovským hradem. Nazývala se Latrán a osídlili ji především lidé, jejichž existence byla spjata se zajišťováním hospodářského chodu hradu. K názvu a vzniku této části města se rovněž váže legenda. Hrad a město vznikly podle jejího znění v místech, kde Vítkovci rozehnali loupežnickou bandu, která zde přepadávala. A na paměť skutečnosti, že se v těch místech skrývali lotři, dostala prý tato část města název Latrán (Pověsti a legendy města Český Krumlov). Skutečnost je však mnohem prozaičtější - latus znamená latinsky postranní část a označovaly se tak usedlosti vybudované vedle hradu.

Druhá část města byla typickým příkladem osídlení založeného na "zelené louce", tzn. v místech, kde dosud žádné sídliště nestálo. Tím byla umožněna dispozice města ve tvaru typického kolonizačního půdorysu s kvadratickým náměstím v centru, z jehož rohů vybíhají ulice směřující k městským hradbám. Tato část města byla jako obchodní osada poprvé zmíněna r. 1274, kdy se připomíná její první rychtář Sipota. Již od počátků byla mezi obyvatelstvem zastoupena jak česká, tak i německá národnost, sporadicky se vyskytovali i Italové. První písemné zmínky o skutečném městě pocházejí již z roku 1309 z listiny Jindřicha I. z Rožmberka.

Roku 1302 vymřela krumlovská větev Vítkovců a jejich državy by bývaly měly podle práva odúmrti připadnout králi. Krumlovské panství v té době tvořila již poměrně rozvětvená síť hradů a poddanských městeček, které byly zdroji četných šlechtických příjmů. Člen další vlivné větve rodu Vítkovců, Jindřich z Rožmberka, si však na králi Václavu II. vymohl porušení práva odúmrti a převedení krumlovských panství do držení Rožmberků. Ti také posléze učinili Krumlov hlavním sídlem svého rodu.

Město i hrad za vlády rodu Rožmberků zaznamenaly největší rozkvět. Rozvíjela se řemesla a obchod, stavěly se honosné měšťanské domy, město bylo nadáno nejrůznějšími právy, jako právem mílovým, várečným, trhovým. Byly vystavěny masné krámy, pivovary, dvakrát ročně se konal jarmark. K roku 1376 čítalo město 96 domů.

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie