Jádro domu bylo postaveno pravděpodobně v 60. letech 17. století. V minulosti objekt sloužil především potřebám židovské samosprávy, zastával nejen funkci obecního domu, ale do přízemí objektu byla situována rituální lázeň mikve a také kupecké krámy. U západní stěny stávaly dřevěné masné krámy. Dům čp. 14 vznikl patrně počátkem 19. století spojením dvou barokních domů (na mapě z roku 1727 vykreslen jako dva úzké domy se střední uličkou). Současný historizující vzhled objektu je výsledkem rozsáhlé obnovy v letech 1898 – 1899. Jedná se o dvoupodlažní nepodsklepený objekt se sedlovou valbovou střechou. Neoklasicistní průčelí je členěno patrovou a korunní římsou a v patře jednoduchou rytou bosáží. Okna jsou rámována profilovanými šambránami s klenákem a podokenní římsou. Výrazným architektonickým prvkem je vstupní rizalit na severní fasádě. V rizalitu jsou dvě kruhová okénka nad vstupními dveřmi a prázdná nápisová kartuš. Obdélný půdorys objektu rozšiřuje malé severovýchodní křídlo. Dispozice přízemí obsahuje podélný dvoutrakt. Jižní část směrem k řece je příčný trojtrakt se střední částí o dvou komorách, jižní klenuta plackovou klenbou, severní klenbou do traverz, krajní místnosti jsou plochostropé. V dispozici je zobrazeno připojení bývalé uličky. Severovýchodní křídlo je v přízemí i v patře klenuto valenou klenbou s výsečemi. Zbylá dispozice II. NP je plochostropá, členěná na tři bytové jednotky se společným sociálním zařízením. Centrální chodba s původní prvorepublikovou keramickou dlažbou je přístupná po kamenném schodišti při severní fasádě. Původní dřevěná pavlač na východní fasádě je dnes dozděna, čitelné je situování původní toalety.
přidat text nebo poznámku
přidat fotografie