Monumentální hrobka italské šlechtické rodiny Pallavicinů je postavena v historizujícím slohu na půdorysu řeckého kříže s kupolí nad křížením. Mauzoleum obklopuje oplocená parkově upravená plocha pravidelného čtvercového půdorysu s hrobkou uprostřed.
Hrobka postavená v letech 1900 - 1902 nahradila rodinou hrobku Pallavicianů v maďarském Anyásu, která se nachází v záplavovém území řeky Tissy. Projekt vypracoval vídeňský architekt a dvorní rada Otto Hofer, po jeho smrti stavbu vedl Wilhelm Zech. Realizaci stavby vedl jemnický stavitel Jose Faast. Sochařskou výzdobu provedl Ignác Werich, který tvořil většinu života ve Vatikánu. První pohřeb se konal v roce 1902, kdy byla do bílého mramorového sarkofágu uložena kovová rakev s nabalzamovanými ostatky Karla Pallaviciniho. Postupně tu byly uloženo ještě dalších šest členů rodiny. Počátkem 90. let byla hrobka vykradena, sarkofágy byly poničeny, kovové rakve rozřezány a okradení nebožtíci roztaháni po hrobce. Jejich ostatky pak byly spáleny a urny byly v roce 2012 převezeny do Maďarska. Jediné ušetřené tělo se nachází v podzemní hrobce, kde jsou uloženy ostatky hraběnky Gabrielle Pallavicini.
Stav celého objektu se dlouhodobě zhoršuje. Poškozené venkovní omítky místy úplně chybějí a obnažené cihelné zdivo se drolí. Problémem je také vysoká vlhkost. Pouze nejnutnější údržby, spočívající v občasném odstranění náletových dřevin, se dostává přilehlému pozemku a ohradní zdi. Objekt byl několikrát navštíven vandaly, kteří mj. poškodili mramorové sarkofágy s ostatky členů rodiny. Generální oprava objektu byla již mnohokrát plánována, k realizaci ovšem nikdy nedošlo.