Votice (město) [4100]

Přidat akci

Aktuální místní akce:

Nebyla nalezena žádná aktuální místní akce. Pokud nějakou veřejnou akci pořádáte, můžete ji zdarma propagovat.

Ve 2. polovině 14. století, kdy již stál kostel a blíže něho hrad, rozkládala se votická osada jen pod hradem a u kostela, vedle něhož malé prostranství zastávalo náměstí. Zemská cesta táhla se opodál a Votic se nedotýkala. Teprve v 15. a ve 16. století se osada rozšířila i v tuto stranu a tak povstalo u silnice náměstí. Z Votic vedly, kromě stezky k Javoru, jen 2 dosti neschůdné cesty: na východ k Jankovu a na západ k tvrzi Beztahovu. Po vyhoření hradu vznikla vedle kostela tvrz. Na sklonku 1. poloviny 16. století byl ve dvoře pivovar a nedaleko špitál. Blíže nich byla chmelnice a pod Javorem (západně od Vápenky) šafránice. Na Vápence se dobýval vápenec a Votičtí jej pálili ve dvou pecích. Roku 1538 bylo město rozšířeno o židovský hřbitov. Již tenkrát stálo na západním okraji města židovské městečko se synagogou. V 17. století se město zvětšilo o klášter a Karlov, později o Ferdinandov. V 18. a 19. století přibyly další domy u kláštera a hřbitova i v ulici směrem k Beztahovu.

Od 16. století bývalo ve Voticích asi 10 tkalců, několik soukeníků a hrnčířů. Tkalci tkali na stavech plátno ze lnu a konopí, jež bílili na bělidle u potoka. Soukeníci valchovali vyrobená sukna na valše. Z těch dob je také jméno mlýna "Valcha". Stával ve Vápenné ulici u hřiště. Hrnčířství bylo zvlášť znamenité a udrželo se až do 19. století, kdežto soukenictví a po něm i tkalcovství zaniklo již mnohem dříve. Nejhledanějšími výrobky zdejších hrnčířů byly umělecké vázy, jimiž vesničané i měšťané ozdobovali štíty svých domů. Ještě do nedávna jsme je mohli vidět na některých domech. Kromě váz zhotovovali hrnčíři také pěkné kachle do všech domácností. Ukázky zašlého hrnčířství byly kdysi v městském muzeu.

Obchod tu býval vždy živý zásluhou podnikavých židů. Jejich zásluhou měly Votice pověst nejobchodnějšího města (spolu s Benešovem) v kraji. Až do poloviny 19. století se ze Zrůbku u Vltavy přes Sedlčany do Votic a dále na Načeradec dopravovala sůl. Proto stávala na náměstí vedle radnice solnice (skladiště soli). Obchodní ruch také podporovala státní silnice, hlavně po roce 1843, kdy byl její směr vhodněji upraven, a od roku 1870 i železnice.

Většího rozmachu nabyly Votice po roce 1918, kdy v následujících letech byly vystavěny domy podél státní silnice a kdy byly položeny základy k nové čtvrti se sokolovnou a Husovým sborem. Po druhé světové válce se stávají Votice na několik let opět okresním městem, dočkávají se konečně průmyslových podniků, vzniká sídliště za sokolovnou a město roste zejména k Srbicům, za sokolovnou a kolem československého kostela.

K městu patřily také některé vzdálenější domy. Mnohé jsou již dnes další zástavbou spojeny s městem. Tak například pod pilou stavebního podniku na státní silnici vlastně již v samých Srbicích v čp. 188 bývala starodávná hospoda zvaná "Pingl" s mýtnici. Název "Pingl" připomíná ty zašlé doby, kdy se tu zastavovali a noclehovali potulní obchodníci, nejvíce židovští, s "pinglem" (rancem) na zádech. Po zaniknutí staré hospody byl název přenesen na nový hostinec čp. 20, který však již patřil k Srbicům. - Východně od města směrem k Jankovu u silnice stávala pohodnice (čp. 37 a 38). Pohodnici obýval po Bart. Kolingrovi rod Neubergův již od roku 1826. Zajímavý je starý zápis, podle kterého měl ras tyto povinnosti: "Musel všechen na panství zhynulý dobytek zdarma stahovati a kůži, kdyby ji sám nechtěl, vydělávati, vrchnosti odváděti. Za to byl oprávněn od vrchnostenského pachtýře žádat za jednu kůži volskou 1 zlatý 30 krejcarů, za kravskou 1 zlatý, za kůži z krávy "prvničky" 51 krejcarů, z tříročního kusu hovězího 36 krejcarů, z dvouletého 30 krejcarů, z jednoročního 6 krejcarů, z cucavého telete 7 krejcarů, a z ovce bez vlny 3 krejcary". Ze všech těchto platů odváděl zas vrchnosti jistý podíl, musel také "dobytek hojit a v obydlí a okolo stavení pořádek a čistotu zachovávat". K Voticům se též počítá dvůr Javor s domkem a bývalým ovčínem. Měl své vlastní číslování ještě z dob, kdy býval samostatným statkem a rytířskou tvrzí. V ovčíně bývalo až několik set ovcí (ještě v minulém století jich bylo přes 300). Jedinou památkou na bývalou tvrz je studánka.