Libež (obec) [4040]

O nejstarší historii obce není dochováno mnoho zpráv. Jméno Jan z Libže se připomíná roku 1326. Od pradávna patřila Libež k panství šternberskému. Když roku 1739 vymřela po meči větev pánů Holických ze Šternberka, byly při dědickém dělení přidány do šternberského panství dvůr Vysoká Lhota, Libež, Nemíž a Slověnice jako statek vysokolhotský ke statku třeběšickému a získala je Marie Barbora, hraběnka z Roggendorfů, rozená z Gotzů. Ta je 3. června 1772 prodala Emauzskému klášteru mnišskému řádu benediktinů a od té doby až do roku 1850 byl tento řád vrchností vesnice Libež a ředitel třeběšického panství, který sídlil na zámku v Třeběšicích, vykonával úřad nad Libží.

V roce 1953 byly v Libži nalezeny čtyři kostrové hroby a v nich zbytky čtyř nádob, zdobené typickými slovanskými vlnovkami. Podle názoru odborníků jsou nádoby jako celek nesourodé, protože zjevně pocházejí z různých období a různých oblastí, ale jde o cenný nález. Jedna připomíná takzvaný pražský typ, zbývající jsou prokazatelně typu jihočeského. Při výzkumu prováděném v padesátých letech 20. století vyslovil dr. Turek z Národního muzea úvahu, že nález by mohl být důkazem existence obchodní stezky, která kdysi vedla podél řeky Blanice z oblasti obývané kmenem Doudlebů na zlíčské a charvátské území. Tuto myšlenku dr. Turek zopakoval v roce 1965, kdy byla při vykopávkách v Libži nalezena baňská láhev. Tehdy uvedl: „Jde o pohřebiště se starobylými počátky. Lze uvažovat o 7. a 8. století a vlivech všeobecně středočeských, spíše ze západní poloviny středních Čech. Ale pravděpodobně již v témž století začínaly pronikat na sever vlivy jihočeské a cestou mohlo být poříčí řeky Blanice.“ Kromě čtyř kostrových hrobů byly nalezeny ještě další tři zbytky hrobů, ale bez milodarů.

Večer 17. června 1906 se strhla v povodí Chotýšanky, která je přítokem Blanice protékající Libží, bouře s průtrží mračen. Nejhůře bylo na soutoku. Náves byla plná bahna. Celkem bylo v povodí strženo devět rybníků. Nejkrutější ale bylo, že si rozbouřený živel vyžádal 27 lidských životů. Z Libže nezahynul nikdo.

V roce 1944 bylo gestapem pro hromadný poslech zahraničního rozhlasu uvězněno 28 osob. Na návsi proti kapličce stojí dva pomníky padlým. Jeden patří obětem první světové války a druhý obětem druhé světové války. Pomníky byly rekonstruovány v roce 2001.

Škola v Libži byla otevřena v červenci roku 1817. Jeden čas byla pro velký počet dětí rozšířena do dvou budov. V roce 1971 byla pro velký úbytek dětí zrušena. Dnes jezdí děti do mateřské a základní školy autobusem do nedalekého Divišova a Vlašimi.

Poslední staročeské máje se konaly 26. května 1968. Každoročně se zde koná stavění vysoké máje na návsi před kapličkou a pálení čarodějnic.

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie