Přihlásit
Mobilní verze s GPS

Strašice (obec) [3757]



Historie Strašic sahá, podle odhadů odborníků, až do přelomu 8 - 9. století, kdy pravděpodobně došlo k osídlení místních lokalit našimi předky.

Není historicky doloženo, která část dnešní obce byla osídlena jako první, zda to byla část s panským sídlem - Strašickým hradem, poplužím a původním kostelem, či sídlo na březích Padrťského, (dříve Černého ) potoka, tehdejší osada železářů a hutníků, díky které později Strašice následkem zničení za třicetileté války nezanikly, ale pozvedly se z úpadku a v r. 1873 byly opět povýšeny na městečko.

Podle písemných zdrojů se další vývoj Strašic vyjasňoval až počátkem 14. století, kdy se, původně královské, staly majetkem Petra I. z Rožmberka, který později zastával významný úřad na dvoře krále Jana Lucemburského a získal v západních Čechách rozsáhlé území vč. pozdějšího zbirožského panství. Po jeho smrti v r. 1347 vládli této doméně jeho čtyři synové. V této době již existovalo městečko v podhradí, nynější Ves, o němž se první písemná zmínka datuje rokem 1349, moc Rožmberků se upevňuje a jejich říše zažívá období rozkvětu.

V polovině 14. století nastávají v Čechách boje mezi šlechtou, král Karel IV. osobně vytáhne do boje, a tak roku 1352 plení i Strašice a s nimi celé rožmberské panství, které je až dosud jakýmsi „státem ve státě". Zničeny jsou i tři strašické hrady, z nichž byl pravděpodobně osídlen již jen hrad ve Strašicích, který byl na místě, kde stojí dnešní fara. Hrady Vimberk (Windberg), který stál na skále nad Padrťským potokem , asi 300 kroků od mlýna zvaného Melmatěj, a třetí hrad na Lipovsku již pravděpodobně nikdy obnoveny nebyly.

Karel IV. se zbavil mocného rivala, v Čechách zavládl opět mír a pořádek, Strašice však byly zpustošeny a od této doby jsou opět nazývány vsí.

V roce 1424 byly strašické a zbirožské panství svěřeno do opatrování Zdeňkovi z Rožmitálu a v témže roce obleženo husity. Sídlem správy se stal Zbiroh, opuštěný strašický hrad tím ztrácí své opodstatnění a pustne. V roce 1431 bylo zbirožské panství i se Strašicemi prodáno císaři Zikmundovi, o pět let později jej získává jako náhradu zadrženého žoldu Hanuš z Kolovrat.

Roku 1477 bylo značně zanedbané a zpustlé panství prodáno Šternberkům, r. 1505 jej zakoupil Václav Popel z Lobkovic. Roku 1594 bylo Lobkovicům zabaveno a přešlo zpět do majetku krále.

Místní kraj nejvíce utrpěl častým průtahem cizích vojsk a drancováním v průběhu třicetileté války, kdy byla podbrdská oblast jednou z nejvíce postižených oblastí. V této době se ve zdejších hutích začala vyrábět munice pro Valdštejnova i císařská vojska a tak byl v kraji zaznamenán hospodářský vzestup v oblasti hutnictví, pro které zde byly příznivé podmínky - výskyt železné rudy, dostatek lesů pro výrobu dřevěného uhlí a vodní tok pro pohon strojů (pohon vodním kolem se odhaduje na poč. 14. století).

Na přelomu 16. a 17. století byla vybudována Jindřichem Kašparem ze Sarth, francouzkým odborníkem, původně ve službách Rudolfa II., ve Strašicích novinka - vysoká pec. Prudký rozvoj nastává v hutnickém oboru v 18. století, kdy byly ve Strašicích již tři vysoké pece a kolem Padrťského potoka pět hamrů. S tímto pokrokem přichází i rozvoj Strašic, byly vybudovány roubené chalupy, kostel byl přestavěn do podoby, v jaké jej známe dnes, r. 1851 je zahájena výstavba nové vysoké pece.

V roce 1868 koupil Strašice se Zbirožskem dr. Strousberg, známý jako „král železnic", který zde přes velké plány a investice utrpěl pád , vybudované stavby a zařízení včetně téměř dokončené železnice byly rozebrány a obyvatelstvo upadlo do bídy. V mnoha rodinách bylo znovu obnoveno ve velkém domácí cvočkařství, kde pracovaly celé rodiny i s dětmi. Roku 1880 kupuje podniky ve Strašicích, Dobřívě a Holoubkově Max Hopfengärtner, který opět pozvedá úroveň výroby, vysoká pec končí provoz v r. 1892. Těžba železné rudy ve zdejším kraji byla pro její vysoký obsah jiných prvků zastavena, činnost strašické huti, nynější slévárny, postupem času několikrát přestavované a modernizované přetrvala až do dnešních dnů. Při Padrťském potoce bylo počátkem 20. století postaveno několik strojních pil (první z nich, která byla o šesti katrech spojených hřídelí poháněným parním strojem), které byly plně vytíženy, zvláště pak kolem roku 1920, kdy byly lesy napadeny mniškou. Místní dělníci, kteří ztratili práci v hutnictví, byli zaměstnáni na těchto pilách a v zemědělství. V červnu r. 1922 byla podepsána smlouva s komárovskými železárnami o zavedení elektřiny do Strašic.

V oblasti zemědělství nebyly ve Strašicích právě lehké podmínky, bylo zde několik statků, ale i někteří hutníci si koupili malá pole, kde si jejich obděláváním přivydělávali na živobytí. V době kolektivizace byla většina polí a majetku sloučena do družstev, která se dále sdružovala do větších celků. Ve Strašicích bylo založeno JZD Strašice, Později sloučeno s JZD Těně neslo název JZD Pod Brdy Strašice. Toto bylo v 80. létech ještě dále sloučeno s družstvy v Cheznovicích, Kařezu, Těškově a Zbirohu v jeden celek pod názvem JZD ČSSP Zbiroh. Dnešní ZOD Zbiroh obdělává část pozemků, na zbylých soukromě hospodaří vlastníci.

Obě světové války přečkaly Strašice snad pro svou polohu bez vážnějších poškození a ztrát na životech. V době osvobozování české republiky zažilo Rokycansko hromadný ústup nacistických vojsk, která utíkala na západ do Německa a cestou terorizovala místní obyvatelstvo. Dne 6. 5. 1945 byli u Melmatěje zákeřně zabiti i Vavřinec Vacík, a strašičtí občané Karel Klír a Václav Michal, u lomečku pak student Miroslav Mencl. Na památku jsou dodnes na místě jejich smrti pomníčky. V ten samý den byli v lese u Olešné nacisty zastřeleni i cheznovičtí občané Václav Milota, Bohumil Jaroš a Vladimír Čepelák. V Dobřívě byl stejným způsobem zabit Alois Kalivoda. Za oběť Němcům padl i strašický učitel, známý básník a skvělý člověk Karel Vokáč, který v těžkých dobách projevil svou statečnost a podílel se na odboji. Byl popraven 12. 7. 1944 v pražské věznici na Pankráci. Za svobodu vlasti jako příslušník partyzánského oddílu padl i další strašický občan Karel Svejkovský. V rámci oslav 20. výročí osvobození od nacistické okupace bylo na návrh rady MNV ve Strašicích ze dne 21. 4. 1965 uděleno čestné občanství těmto strašickým občanům, kteří položili životy v boji proti okupantům, nebo zemřeli v koncentračních táborech: Vokáč Karel, Svejkovský Karel, Zdvořák František, Pajer Václav, Michal Václav, Klír Karel, Janečková Anna, Freundová Matylda, Freund Karel, Freund Josef, Brynda Václav, Opatrný Antonín, Motl Karel, Opatrný František ml. Opatrný Frant. st.

Některá další události v datech:

1945- založení Českého svazu mládeže, 1946- volby do MNV, předseda p. Hnětkovský. V obci byly 4 politické strany - Komunistická strana, Strana sociálně demokratická, Strana národně sociální a Strana lidová. Byly zde i spolky- hasiči, legionáři, zahrádkáři, zemědělci , skupina Revolučního odborového hnutí, První spolek dělníků, který navázal na své předválečné tradice, Svaz brannosti, dále divadelní spolek Vokáč, Okrašlovací spolek, Sdružení hudebníků, Svaz přátel Sovětského svazu, Svaz české mládeže, Junák, Sokol, Dělnická tělovýchovná jednota a fotbalový klub A.F.K. Viktoria. V obci byly tři jeviště pro ochotnické divadlo a jeden biograf .

Nastala doba poválečného budovatelského úsilí , snaha o zvýšení životní úrovně, ale i rozčarování z politického vývoje podle vzoru „velkého bratra", který přinesl také vyvlastňování a znárodňování majetku, násilné kolektivizace v zemědělství (zakládání JZD a st. statků), zákaz nekomunistických organizací a spolků (např. Junák), v neposlední řadě ale i perzekuce, zavírání a vykonstruované politické procesy s lidmi nepohodlnými tehdejšímu politickému režimu.

V roce 1950 byly obchody a živnosti převedeny pod spotřební družstva Jednota a Pramen. V těchto létech byla také zahájena výstavba prvního sídliště nájemních bytů za radnicí. Začátek padesátých let také poznamenalo vysídlení další části vojenského újezdu a totální zrušení vesnic Kolvín, Záběhlá a Padrť. Ve druhé pol. 50. let bylo založeno zemědělské družstvo a při jeho zakládání však vznikly problémy se vstupem některých soukromých zemědělců. Na základě všech těchto událostí se občané v obci začali rozdělovat na bytováky a domkáře, zpátečníky a pokrokové. Bylo potlačováno soukromé podnikání a pozvolna zanikali samostatní řemeslníci. Dále byl založen Drutex, který byl později znám jako výrobní družstvo Oděva, které mělo zřejmě z politických důvodů nejprve sídlo na místní faře a později bylo přestěhováno do Mikulíkova mlýna. V r. 1959 byl zřízen při MNV Sbor pro obč. záležitosti a založena Pionýrská organizace. V šedesátých létech vzniká Svaz žen, osvětová beseda, zahrádkáři a některé další spolky. V létech 1950-64 bylo postaveno celkem 294 bytových jednotek, 16 rodinných domků a několik chat. Obec se stala vojenskou obcí a vliv armády se projevoval jak pozitivně, tak negativně. Do obce se z důvodů vojensko-politických silně intervenovalo. Konec šedesátých let a sovětská okupace 21.8.1968 velmi citelně zasáhla do života vojenské obce a mnoho lidí v CSLA bylo politicky diskreditováno a mnoho důstojníků bylo z armády vyřazeno.

Koncem 60. let došlo v našem státě, tehdejší ČSSR, k politickému uvolňování situace, byly povoleny dříve zakázané organizace jako Junák a pod. Konec šedesátých let a sovětská okupace 21.8.1968 velmi citelně zasáhla do života vojenské obce a mnoho lidí v CSLA bylo politicky diskreditováno a mnoho důstojníků bylo z armády vyřazeno. V sedmdesátých létech však moc byla opět pevně v rukách „dělnické třídy". Poté byl ustanoven v obci Socialistický svaz mládeže. V této době již nebyly povoleny jiné mládežnické a politické organizace, než ty pod hlavičkou KSČ, SSM a PO. Kompenzací za toto znásilňování a omezení svobody byly státní investice do obce.

Po r. 1970 byl vybudován na místním hřbitově urnový háj, postavena tělocvična, školní pavilon (dnešní zdravotní středisko), a později i celý areál základní školy, generální opravu prodělalo i fotbalové hřiště Spartak. Dále byly dokončeny tyto stavby: zámečnická dílna s garážemi, vodní požární nádržka na Račanech, úpravna vody, telefonní ústředna, čtyři bytovky poblíže budovy tehdejšího MNV. Díky brigádám občanů byla dokončena i stavba kulturního domu. Následně proběhla výstavba panelových bytových jednotek a nynější budovy poštovního úřadu pod starou školou. V druhé polovině byla v akci Z postavena také obecní čistírna odpadních vod a po zbourání starých budov cukrárny, pošty, hostince Pod sálem, drogerie a holičství bylo postaveno nákupní středisko před školou.

Za tyto investice museli obyvatelé Strašic strpět šmírování Vojenské kontrarozvědky na příjezdových silnicích do Strašic, otevírání dopisů ze zahraničí a rušení svobodného vysílání ze západní Evropy. Přesto již od roku 1976 mohli někteří lidé sledovat vysílání televize ze Západního Německa i ve Strašicích.

Na konci osmdesátých let došlo k masivní přestavbě kasáren a většina prvorepublikových staveb v areálu kasáren byla zrušena. Byla zničena Dubská louka na okraji Vojenského újezdu a na ní byly vybudovány rozsáhlé muniční sklady. Na druhé straně vojenského újezdu sídlila v Míšovech sovětská posádka. V kasárnách byla vybudována gigantická kotelna s 80 vysokým komínem, plánovala se velká čistírna odpadních vod na Huti. Bahna se stala významnou tankovou střelnicí. V roce 1983 byla do Strašic přesunuta spojovací brigáda z Pardubic, která přinesla jistou kultivaci vojenské veřejnosti a Strašice se staly významnou vojenskou posádkou. Lze říci, že obec v této době prosperovala. Ve světě díky Perestrojce v Sovětském svazu začalo uvolnění, které poněkud zmírnilo politický tlak na občany.

Zásadní změna politické situace po 17. listopadu 1989 se projevila ve Strašicích velmi brzo Občanské fórum bylo založeno ještě v listopadu 1989 a první změny na radnici přišly v prosinci 1989. V únoru 1990 bylo kompletně vyměněno komunistické vedení radnice a Občanské fórum a jeho následnické strany na delší dobu vládlo radnici. V té době stát již neinvestoval do akcí „Z“, do komplexní bytové výstavby, takže stavební ruch byl poněkud utlumen. Nicméně postavila se kanalizace a vodovod v Koutě. Stát postavil na začátku devadesátých let další vojenské bytovky na bývalém cvičišti tělovýchovné jednoty. Celkem bylo postaveno 105 bytů a tři prodejní prostory.

Díky demokratickým volbám se na radnici střídaly a střídají z různé politické názory a obec se snažila udržet a také se mírně v rámci možností rozvíjela, ale také upadala. 25.5.1991 se provedla historicky první dražba ve Strašicích a byly vydraženy některé státní a obecní objekty a začalo se přirozeně rozvíjet tržní hospodářství se všemi úspěchy a neúspěchy. Něco prosperovalo, něco zkrachovalo (prodejna potravin ve Dvoře, Prodejna Jednoty na Huti, samoobsluha v bytovkách, kulturní dům, obchodní dům, VD Oděva). Jiné vznikly (hostinec Na pile, Koupák, Kasino, hotel Berten, PDA pro veřejnost v kasárnách). Vzniklo několik podnikatelských aktivit, které různě prosperují. Velmi slušně se transformoval bývalý Kovosvit na soukromou slévárnu, zámečnická dílna MNV na soukromé zámečnictví, několik truhlářství a tesařství atd. Mnoho služeb občanům již poskytují pouze soukromé osoby (holičství, kadeřnictví, krejčovství, masérské služby, opravy všeho možného), ale vzniklo například i několik malých stavebních firem.

Do obce se postupně zaváděla voda a kanalizace, v roce 1998 byla obec plynofikována a na začátku 21. století se také zahájily opravy veřejných budov a bylo zahájeno zateplování objektů. Byly zrušeny velké uhelné a koksové kotelny. Z občanských iniciativ a veřejných finančních sbírek začala rekonstrukce kostela svatého Vavřince, zásadní rekonstrukce historického objektu školy u hřbitova, rekonstrukce kravína soukromým zemědělcem, rekonstrukce hotelu Pošta soukromou osobou. V roce 1996 vybudovala moderní skládku tuhých komunálních odpadů. V roce 1993 schválila obec Strašice svůj první územní plán, v roce 2006 jeho čtvrtou zásadní změnu. Obec je zapojena do několika regionálních i nadregionálních aktivit: Vodohospodářského sdružení Rokycanska, do Sdružení obcí pro třídění odpadů, do Sdružení obcí se sběrnými dvory, podporovaných Evropskou unií, do Sdružení obcí Horní Berounka. Obec je členem Svazu měst a obcí ČR. Obec je spolupořadatelem celostátně uznávané akce Bahna – Dne pozemního vojska A ČR. Obec od roku 1991 vydává měsíční informační bulletin Barňák a stejnou dobu druhý buletin Pytlík, které popisují ze dvou pohledů denní život v obci a připomínají úspěchy i neúspěchy.

Rozvoj obce byl velmi násilně utlumen v roce 2004, kdy byla nezdůvodněným rozhodnutím vlády po asi 70 létech zrušena vojenská posádka a nemovitý majetek převeden bez finančního krytí na obec Strašice. Tento násilný zásah do struktury obce bude napravován dlouhou dobu a bude potřeba mnoho financí, nápadů a invence, než se podaří tento propad nahradit. Nicméně je snaha toto bezprecedentní rozhodnutí státu nahradit a některé podnikatelské aktivity již zahájily hojení této bolestivé rány v obci Strašice.

Výhled obce Strašice je celkem jasný a přirozený. Zachránit Strašice po odchodu armády na vyšší úrovni, vybudovat zde muzeum připomínající doby slávy i smutku, zkrášlit obec. Obecní budovy opravit tak, aby byla důstojným obrazem evropské kultury a způsobu života

Obec Strašice se tímto omlouvá za stručnost s jakou je v této části webových stránek a zve k návštěvě.


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie


Města, obce se stejným, nebo podobným názvem
Typ Název Vl. Zn. Okres
obec, osada Strašice (obec) Rokycany
obec, osada Strašice (obec) Strakonice



(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)