Hnojice (obec) [373]

Hnojice jsou prastarou osadou a to mnohem starší, než nám připomínají nejstarší historické záznamy. Důkazem toho jsou nalezené pazourky v polní trati Mošťánky. Tyto pravěké nástroje byly znalci zařazeny do střední doby kamenné (Neolitu), což spadá do doby asi 3.000 let před naším letopočtem. Kmen, který tam tehdy sídlil, nám ale dodnes zůstal neznámý. Na polích Moravské Huzové, v těsné blízkosti hnojických hranic, bylo někdy kolem roku 1926 objeveno popelnicové pole z doby bronzové. Byly zde nalezeny užitkové nádoby a ozdobné předměty. O obyvatelích těchto míst jsou zatím jen vědecky nepodložené domněnky. Na žerotínských polích u silnice do Krnova bylo objeveno Keltské sídliště kultury laténské z doby asi 500 let našeho letopočtu. Naleziště bylo z doby železné a byly zde objeveny pece na výrobu železa.

První doklad o přítomnosti Slovanů na území obce byl nalezen v dubnu roku 1967. Vykopávky byly zařazeny do období 6. století a utříděny jako památky slovanské. Při stavbě nové drůbežárny v Hnojicích byl zachycen lužický žárový hrob, z něhož J. Vaníček zachránil kromě spálených kostí střepy z popelnice. Z nich byla slepena spodní část nádoby (okřínu nebo amfory s lomenou výdutí), vyrobené z písčitého materiálu uvnitř šedého, vně převážně hnědého, místy okrového nebo začernalého. Vnější povrch nádoby byl nad lomem hladký, níže svisle drsněný. Uprostřed dna je otvor, proražený zvenčí. Zachovaná výška nádoby je 128 mm a její průměr je 340 mm. Naleziště v jihovýchodní části obce (západně od pravoúhlého ohybu silnice Hnojice-Šternberk) nebylo dosud známo a lze předpokládat, že tento nález upozornil na nové pohřebiště z období lidu popelnicových polí.
Dávný slovanský původ Hnojic však dodnes dokazuje tak zvaná konfigurace obce, stará slovanská "okrouhlice", t.j. tvar středu obce. Na rozdíl od obcí "lánových", kde byly domy stavěny podél cesty, stavěla se "okrouhlice" nejčastěji ve tvaru elipsy uzavřené ze všech stran. Z uvedených údajů je zřejmé, že prostor kolem Hnojic a samo území obce bylo dávno osídleno a že níže uvedený rok 1131 je pouze prvním písemným dokladem o existenci Hnojic.

Na počátku historické doby moravské, t.j. za říše Velkomoravské, asi od roku 800 našeho letopočtu, náležela veškerá půda země moravské moravským knížatům a králům, jejichž jména známe z pověstí a historie. Mojmír I.,Rostislav, Svatopluk I.,Mojmír II.- tito čtyři muži vstoupili do počátků naší národní historie jako představitelé první známé dynastie. Velkomoravská říše však neměla dlouhého trvání a po jejím rozpadu, pravděpodobně roku 906, pak náležela tato půda knížatům a králům českým. Ti dělili Moravu v údělná knížectví, na něž dosazovali svoje mladší syny jakožto údělná knížata, zatímco prvorozený se stával vládnoucím knížetem nebo králem nedalekých Čech i takto rozdělené Moravy. Oblast severomoravskou držel údělný kníže se sídlem v Olomouci. Knížata obdarovávala nově vznikající církevní instituce, jako biskupství, kláštery nebo kostely vesnicemi i půdou k obživě duchovenstva. V době, kdy se prvně setkáváme se jménem Hnojic, je tato vesnice v majetku biskupství olomouckého.
Když totiž biskup Zdík dokončil stavbu kostela sv. Václava v Olomouci, přenesl k němu roku 1131 biskupství od starého kostela sv. Petra v místech dnešní pedagogické fakulty v Olomouci a zřídil zde kapitulu, k jejíž údržbě a obživě proboštů zapsal kostelu mezi jinými vesnicemi celé Moravy i Hnojice (Gnoici), Mošťánky (Mossczanek), Huzovou (Guzoue), Lužice (Lusici) a část Žerotína (Siratine). Při této příležitosti byla 30. června 1131 sepsána listina s názvem "Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae" (archivní znak CDB I č. 115), zahrnující všechen biskupský majetek. V tomto památném spise, který je psán latinsky a je uložen jako vzácná archiválie ve Vlastivědném muzeu v Olomouci, je první písemná zmínka o vesnici Hnojice.

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie