Domažlice (město) [3539]

Pohraniční a kdysi též královské město Domažlice se sousedním Chodskem patří k turisticky nejatraktivnějším místěm západních Čech. Bohatou historii kraje zde působivě dotváří klidná a průmyslem nedotčená krajina Českého lesa. Regionem dnes, stejně jako v dávné minulosti, prochází důležitá mezinárodní komunikace, která po staletí spojuje území Bavorska s českým vnitrozemím.

HRANIČNÍ MĚSTO DOMAŽLICE

Nejbližší okolí Domažlic bylo osídleno již v pravěku. Archeologické nálezy z milavečského mohylového pohřebiště, vzdáleného sotva 5 km od Domažlic, jsou datovány do 13. stol. př. n. l. Jedna z mohyl, vybavená výjimečnými milodary, obsahovala hrob významného válečníka z období střední doby bronzové. Známý bronzový vozík z této mohyly je dnes uložen v Národním muzeu v Praze - domažlické muzeum vlastní jeho přesnou kopii.

Klíčovou úlohu sehrálo Domažlicko v nově se formujícím knížectví Přemyslovců. V období 9. - 10. stol., kdy se začíná vytvářet hranice českého státu, dochází v bezprostředním okolí dnešního města k založení důležitého hradiště Tuhošť, které dalo název celému kraji a je dodnes uchováno v německém názvu města Domažlic - Taus i ve starém latinském ekvivalentu jména Tusta. Tuhošť byla důležitým správním bodem knížecí moci na jihozápadě Čech. Odtud bylo možné ovládat neklidnou bavorskou hranici i provoz na důležité stezce spojující Prahu s bavorským Řeznem a jihoevropskými státy. Stopy dvou v těsné blízkosti položených hradišť, jejichž existence je prokázána v 9. - 11. stol., jsou dosud patrné 3 km jihovýchodně od města mezi vesnicemi Smolov a Bořice.

Nejstarší psané zmínky o Domažlicích se vyskytují v opisu listiny knížete Boleslava II., který se hlásí do r. 993 a v němž český kníže postupuje nově založenému Břevnovskému klášteru u Prahy část výnosů ze cla v „Domasilicich“. Od tohoto data jsou zmínky o Domažlicích, které v 11. stol. zcela převzaly funkci zanikajícího smolovského hradiště, stále častější a průkaznější.

Jádro staré tržní osady Domažlic je kladeno do míst východního (Dolejšího) předměstí ke kostelu U Svatých, kde stával též kostel sv. Jakuba, vybudovaný zřejmě již v 1. pol. 11. stol. Rozloha raně středověkých Domažlic však byla pravděpodobně mnohem větší, než se donedávna předpokládalo. Svědčí o tom nálezy slovanské keramiky objevené i v prostoru pozdějšího opevněného města a na dalších místech v okolí Domažlic.

K významné fortiřkačně statutární změně lokality dochází v 60. letech 13. stol., kdy se trhová osada z rozhodnutí českého krále mění v opevněné královské město. Vznik nově vysazeného města spadá do období rozmachu zakladatelské a opevňovací aktivity českého krále Přemysla Otakara II. Tehdy se Domažlice spolu s dalšími vybranými příhraničními lokalitami stávají součástí velkolepého hraničního opevnění proti Bavorsku i jednou z důležitých opor Přemyslovy státnické politiky. Nové město bylo opevněno hradbami se dvěma desítkami půlválcových věží, příkopy a valy. Jihozápadní nároží města zesiloval hrad, na němž sídlili královští purkrabí. Protější nároží zaujal augustiniánský klášter a srdce opevněného areálu bylo vyhrazeno stavbě městského kostela Narození Panny Marie.

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie