Kejnice (obec) [3472]

O historii naší obce jsem se začala zajímat po smrti svého otce, kdy jsem vyřizovala pozůstalost a našla jsem v jeho písemnostech i kroniku, která byla psána od roku 1925, protože v roce 1920 byl vydán zákon o psaní obecních kronik, tato kronika byla psána panem Burianem Bohumilem,který bydlel v Kejnicích čp.1, je zde popsáno jen několik málo stran a poslední zápis je z roku 1939,což je tedy 14let,ale to v historii samotné je jen kapka v moři.I přesto mě toto přivedlo na myšlenku,že o svém rodišti nic nevím a začala jsem se o historii Kejnic zajímat blíže.Když jsem probádala mnoho spisů v archivech a muzeích a také v pozemkových knihách,začala jsem tyto poznatky převádět do písemné podoby.V roce 1996 jsem byla oslovena tehdejším starostou naší obce panem Jiřím Rebanem, zda bych nechtěla psát kroniku pro obec, souhlasila jsem a tím se vlastně moje činnost jakoby zlegalizovala,a od té doby se snažím zaznamenávat dění v naší obci a tím zaznamenávám samotnou historii.

Kejnice jsou součástí Šumavy, která je chráněnou krajinnou oblastí, Kejnice leží na rozhraní Západočeského a Jihočeského kraje. V naší blízkosti teče řeka Otava, která byla již od pradávna také jedním z důvodů osidlování této oblasti. Tedy nejen lesy a úrodná půda, ale i zlato, které bylo v řece Otavě dávalo kraji hospodářskou důležitost. Již někdy v polovině 1.tisíciletí po Kristu, což je někdy na konci 5. a 6.století, se mluví o jakési "pootavské civilizaci", která zde sídlila. Šumava jako taková je velice zajímavá, je zde mnoho památek a proto také celkem velký turistický ruch. Šumavou se nechali inspirovat i někteří autoři, ať již básníci, spisovatelé nebo hudebníci. O Šumavě jako takové by se dali psát určitě romány, ale to není mým účelem, proto přejdu na naší obec.

Velmi důležité pro naší obec bylo okolí, a to hlavně z důvodů,že se v našem okolí nacházely důležité objekty, a to hlavně v Nezamyslicích, kde se nacházel kostel, ve Frymburku, Žichovicích, Rabí, ale i v Kalenicích. S těmito místy je úzce spjata i historie naší obce. O jednotlivých místech se nebudu rozšiřovat, pokud by měl někdo zájem,má možnost si nahlédnout do historie daných obcí, a nebo může nahlédnout i do naší kroniky, kde mám historii těchto míst popsanou.

Než začnu opravdu samotnou historii, je třeba se zmínit o tom, že než se počalo užívati názvu Kejnice, uběhlo mnoho let, ba i staletí a jméno toto prošlo několika změnami a vývojovými stádii. Původní osada se jmenovala Kanice, osada lidu Káňových (v té době se zde zdržoval jistý Káně z Kotíku, od jehož jména je jméno toto odvozeno. Základem je tedy slovo Kaň. Mezi samohlásku "a" a souhlásku "ň" se vkládalo "j", které je připisováno k občasnému vkládání této souhlásky mezi jiné, k němuž docházelo v Jižních Čechách,čímž vznikl nový tvar "Kajnice". Změna z "kaj" na "kej" je srovnávána s častou podobou ve staročeštině, tím tedy vzniklo Kejnice. V historických pramenech se ovšem můžeme setkat i s jinými tvary, jako jsou například Chejnice, ale jisté je,že od roku 1854 vyly úředně uznány jako Kajnice a až od roku 1886 jako Kejnice. Roku 1850 při rozpadu a zrušení patrimoniálního zřízení a zavádění samosprávy se obec nazývala Kajnice a byla součástí tehdejšího horažďovického okresu, a to až do roku 1869, kdy se staly Kejnice součástí okresu strakonického, kde byly až do roku 1930, kdy byl obnoven okres horažďovický. V roce 1961 se stal součástí nově vytvořeného okresu klatovského, a tím se i kejnice staly součástí klatovského okresu a jsou jí doposud.

Kejnice jsou malou obcí,která je tvořena dvěma částmi, a to Kejnice a Karlovce.Celková výměra činí 370 ha a nadmořská výška je 540 m, a u Karlovců je to 572 m.n.m. V roce 1840 měly Kejnice 34 domů a 255 obyvatel a byl zde mlýn a to v místech kde je dnes čp.39. V roce 1930 při sčítání obyvatel zde bylo 47 domů a 244 obyvatel. V roce 1970 bylo 53 domů a 197 obyvatel. Roku 1980 byl stav 59 domů, z toho pouze 50 obydlených a 187 obyvatel. V roce 1997 byl stav 57 domů a 134 obyvatel.

Počátky historie naší obce Kejnice jsou spojeny s darovací listinou z roku 1045. Jak je známo, dokonce z listinného dokladu. Do této doby patřil tento kraj vládnoucímu rodu Přemyslovců a před nimi zřejmě slovanskému kmeni Prácheňanů. Jisté je, že roku 1045 byly Kejnice darovány břevnovskému klášteru,ovšem v současné době víme, že darovací listina je padělkem, ale i přesto si dovolím z ní citovat: " Z lásky a na paměť blahoslaveného Wintíře, poustevníka, který mne křtem svatým do církve Kristovy přijal, a kterého je třeba v kostele břevnovském pochovati, udělil jsem klášteru v kraji prácheňském ležící tyto vesnice s lidmi a poli, lesy a lukami, a to : Hydčice a tamtéž vesnici stejného jména Hydčice s řekou, Hejnou a dvůr Na újezdci s příslušenstvím, Domoraz a Kalenice s dvěma lidmi, Nezamyslice a Kejnice půl vesnice, Krejnice a Škodru, Zvotoky a Žihobce, Žichovice s řekou Otavou a s mlýnem a lukami, Psáře a Kravolusice, Volšovy a Staňkov, Podmokly s clem na Březníku."

Martin I. jako jeden z nejvýznamějších břevnovských opatů, vyměnil Kejnice s Krejnicemi se Zdeslavem z Kasejovic a jeho bratrem Zdeňkem ze Střely za jejich ves Třebovice, které ležely poblíž Břevnova, toto proběhlo kolem roku 1260. Pánové z Kasejovic, jejichž potomci Kaničtí, dlouho pobívali v Kanicích a psali se z Kanic. Roku 1417 byl hrad ve Frymburku zničen, a tím i Kejnice připadly k hradu v Rabí. Král Zikmund dal za své dluhy zástavu, a to roku 1437, rodu Rýzmberků, tím se Kejnice definitivně dostávají do rukou tohoto rodu. Roku 1546 přechází majetek ne Břetislava z Rýzmberka a Švihova a ten Kejnice prodává blízkému sousedovi Zbynku Berkovi z Dubé na Strakonicku. Od Švihovských z Rýzmberka odkoupil rábské panství roku 1547 Jindřich Kurzpach, který byl příbuzný přes manželku Půty Švihovského. Švihovští chtěli nejdříve odprodat jen část panství, ale nakonec prodali skoro celé, a to právě Kurzpachovi - jak je psáno v deskách zemských za 1750 kop, do tohoto panství spadaly samozřejmě i Kejnice. Kurzpach některé části panství zastavoval a odprodal je roku 1557 Divišovi Malovcovi z Libějovic a na Libějovicích, a z tohoto prodeje je i záznam o největších usedlících v obci Kejnice, kteří museli platit dávky.

Kejnice prošly mnoha změnami a také mnoha pohromami, které se zde staly.S příchodem 20.století byly největšími změnami a nejen pro Kejnice, ale celý svět dvě světové války, kdy bylo obilí zabavováno již na polích a to ve prospěch státu, mléko bylo na lístky a to jen určité množství, obilí se prodávalo na černo a to za velmi vysoké ceny,až za 500-600 Korun. S válkami bylo samozřejmě spjato i rukování mužů. V první sv.válce nejprve rukovali jen muži do 36 let, potom od 46 let do 52 let. V roce 1915 začali rukovat i hoši od 19ti let a v roce 1916 již od 18ti let. Z naší vesnice narukovalo do první světové války 54 mužů.

V roce 1918 válka skončila. I přesto, že byla bída, tak se ve vsi budovalo - hlavně komunikace a přejezdové kanály.

V roce 1930 byly vysázeny lípy na návsi a to již druhá řada, ta první byla vysázena v roce 1916, a na jaře roku 1931 byly vysázeny topoly podél silnice, v roce 1932 byly vysázeny topoly u obecní louky v Ložích a podél silnice vedoucí na Karlovce.

Během dalších let byl založen sbor dobrovolných hasičů, proběhla druhá světová válka, byla nouze a bída, ale někdy i lepší časy. Obec vybudovala obecní vodovod, a nakonec po revoluci v roce 1989 kdy byla možnost osamostatnění se Kejnice osamostatnily a tak máme svůj obecní úřad a zastupitele a rozhodujeme si sami za sebe, což není vůbec k zahození. Chtěla bych znovu podotknout, že toto je je malý výtah z kroniky, a proto kdo by měl zájem se dozvědět o Kejnicích více má kdykoli možnost nahlédnout a přečíst si podrobně jak to všechno vlastně bylo.

Jako ukončení tohoto nástinnu naší minulosti bych si dovolila napsat o naší malé kapličce, které stojí uprostřed návsi.

Naše kaplička je zasvěcena navštívení Panny Marie, přesné datum jejího vzniku není známo. První zmínka o kapli pochází z pamětní knihy a to z roku 1846. Kaple tato je barokní, lidová, obdelníková se štítem členěným pilastry. Uvnitř se nachází obrazy "křížové cesty" a niky se sochami sv.Šebestiána a sv.biskupa. Je zde též barokní lidový oltářík, na němž je socha Panny Marie v náručí držícího Ježíška. Kaple má svůj kalich, bílé mešní roucho i misál. V roce 1861 byla kaple opravena a hned toho roku 30.června byla posvěcena panem děkanem Dubnem za přitomnosti p.faráře bukovnického Václava Veselého a p.faráře volenického Františka Šmidingera. Na první neděli v červenci připadla pouť, o které se ráno konala velká slavná bohoslužba v kapli. Avšak stalo se, že místní občané spojili si s touto poutní slavností veselost a hojné pití, jak je doslovně psáno: "spojili si mnozí opilství do němoty a pranice". A proto p.děkan Duben rozhodl a pouť v Kejnicích zrušil, a to na celých 78 let. Tedy až v roce 1939 - 14.července byla pouť obnovena a velice se vydařila, bylo mnoho lidí a mládenci zdejší chasy zajistili hudební doprovod a průvod. Děvčata zase nazkoušela písně s mariánskými náměty, které zde zazpívaly. Od této doby je zde pouť slavena každoročně. V roce 1922 byla kaple vykradena. Teď v poslední době byla každoročně obílena panem Václavem Rebanem z čp.10, který však zemřel a tak jeho štafetu přebral syn, také Václav. V roce 1993 byla opravena a přeložena střecha a bylo uděláno nové plechování. Nyní kaple slouží při mších o pouti a ke květnovému pomodlení spíše těch starších občanů na památku navštívení Panny Marie. Také je na kapli umístěn zvon, kterým se vyzvání poledne a večer klekání a také umíráček, když někdo ze vsi zemře. Dříve se zvinilo ručně a byl určen člověk, který to měl na starosti, byl to také pan Reban Václav z čp 10, ale ten úplně nejstarší.Po jeho smrti byl zvon připojen na elektrický strojek a hodiny, které zvonění sami spouští.

Tímto bych ukončila své krátké vyprávění o historii Kejnic. Budu se těšit na to, že bude mít někdo zájem se podívat do historie místa odkud pochází, a že mu budu moci být v jeho poznávání nápomocna.

kronikářka obce Kejnice - Jana Vrzalová (roz.Vítovcová, čp.5)

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie