Choceň (město) [3413]

Město Choceň leží v malebné kotlině při obou březích Tiché Orlice. Choceň se svým nejbližším okolím byla obydlena už v době bronzové i když jen velice řídce a jen v pásmu řečiště Tiché Orlice. Neproniknutelné pralesy nelákaly až do 13. století k větší expanzi.

Původní osada, založená v místech, kde končí romantické údolí řeky, lemované kopci orlického podhůří a Českomoravské vrchoviny, a kde Orlice prudce mění směr toku k severozápadu, vznikla na území ovládaném mocným rodem Slavníkovců, později Vršovců, sídlících v nedaleké Vraclavi.

První zmínka o Chocni pochází z roku 1227. V závěti Kojaty, syna Hrabiše, komorníka českého knížete je odevzdáván zdejší kraj novým držitelům, bratrům Sezimovi a Milotovi, zvaný Hocen. Z tohoto zápisu odvozujeme pojmenování města.

V roce 1292 patřila Choceň jako trhové městečko, králi Václavovi II. Neznámým způsobem ji počátkem 14. století získal Mikuláš z Potštejna z rodu Půticů a založil tu hrad, později rozbořený vojskem kralevice Karla. Mikuláš z Potštejna loupežemi sužoval celé okolí. V boji o Potštejn s Karlem pak roku 1339 zahynul a Choceň tak připadla králi.

Po smrti dalšího držitele Chocně Půty z Častolovic v r. 1437, za jehož vlády byla potvrzena privilegia městské samosprávy a svobod, se Choceň stala z poloviny majetkem pánů z Kunštátu a z Poděbrad a z poloviny pánů ze Žampachu. Od r. 1509 je opět spojena pod panem Vilémem z Pernštejna a stává se součástí rozsáhlých držav na Pardubicku, v Rychnově, Liticích, Potštejně, Lanškrouně a Lanšperku. Pernštejnové obdarovali Choceň právem od úmrtí (1497), nožířskými výsadami a potvrzením minulých výsad zajistili rozkvět městečka, který byl však r. 1539 utlumen velikým požárem. Nový rozmach nastává až za majitele Zikmunda ze Šelmberka, který nechává v r. 1562 na břehu řeky stavět zámek s rozsáhlým dvorem a Chocni vymáhá výsadu dvou ročních trhů (1558), výsadu cechu řeznického (1571) a krejčovského (1576) a později ševcovského (1585) a r. 1581 obec osvobozuje od všech panských platů a povoluje právo várečné.

r. 1564 byla jím také vybudována radnice v níž byly uloženy nově zřízené knihy trhové, sirotčí, svatební a soudní. Spolu s rozvojem místního školství a církve podobojí tehdy vzniká v Chocni bratrstvo literátů.. Od r. 1581 je město opět v rukou Pernštejnů.

Za dalšího majitele Hertvíka Zejdlice ze Šenfeldu zničil další požár roku 1602 téměř celé město. Dřevěná stavení byla však znovu obnovena a zámek přestavěn.

V r. 1619 jsou uděleny výsady cechu tkalcovského synem Hertvíkovým Rudolfem Zejdlicem. Ten byl na zámku údajně otráven a za účast ve stavovském odboji mu bylo panství zabráno a prodáno Albrechtu z Waldštejna, dále rozprodáno a novým majitelem se v roce 1623 stává Vincenc Mušinger z Grumperdorfu a poté Zikmund Kurz ze Senftenau. V té době dolehl na městečko pobělohorský útisk, kontribuce a berně se zvyšují, jsou zrušena nekdejší privilegia. Nastává všeobecný úpadek živností a řemesel, zákaz vaření piva, přicházejí nové robotní povinnosti, vzrůstá tlak církve a s ní spojené soudní represálie. Za vlády Trauttmansdorfů od r. 1686 nastává další nárůst feudálního útlaku.

Ke změně k lepšímu dochází až s příchodem Kinských.

V roce 1709 převzal zbědované panství hrabě Norbert Oktavián Kinský, který dává městečku dva nové trhy "výroční" a "týdení". Městu je přidělena nová pečeť, která nahrazuje tehdejší starobylou a slavnou pečeť husitskou. V roce vzniká komplex architektonicky velmi cenných barokních staveb fary (1731), nového kostela (1732) kde je také obnovený literátský kůr, budovy špitálu (1750) a zvonice. Dřevěná socha sv. Floriána je nahrazena mohutným barokním sloupem.

Vynikající tradici tu vždy měla řemeslná výroba. K dávné výrobě pivovarské, vinařské, mlynářské, nožířské a tkalcovské přibývají v 18. století cechy zámečnický, kovářský, truhlářský, hrnčířský, bednářský, provaznický, pekařský a perníkářský. V blízkosti staré brusírny vzniká u náhonu i papírna, která pracuje až do r. 1857.

V polovině 19.století nastává významný hospodářský rozvoj důsledkem výstavby železničních tratí Praha-Olomouc (1845),Choceň-Broumov (1875) a Choceň - Litomyšl (1881).Tímto se stala Choceň důležitou železniční křižovatkou.

Zámek je v letech 1829 přestavěn do dnešní podoby a v letech 1849-50 kněžnou Vilemínou Kinskou přistavěna i pseudogotická kaple Nanebevzetí Panny Marie.

V té době vzniká v Chocni přádelna lnu, rozvíjí se místní strojírenský průmysl a k postupnému zdokonalování zemědělské výroby přispívají dobré výsledky choceňského velkostatku Kinských. Na počátku 20. století měla Choceň téměř 5500 obyvatel a řadu průmyslových podniků a to např. přádelnu,tkalcovnu ,výrobnu uzenářských nástrojů,továrnu na hasičské stříkačky, likéry a výrobu umělých květin.

Za první světové války byla v Chocni vybudována baráková kolonie pro Poláky a Rusíny. Hospodářský rozvoj za 1. republiky opět zastavila 2. svět. válka . Po druhé světové válce nastal rozvoj textilního průmyslu - přádelny a tkalcovny bavlny a strojírenského průmyslu zejména výroba letadel a chladírenských vozů.

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie