Božičany (obec) [3200]

Obec se nachází v Podkrušnohoří a první ověřená písemná zmínka o místě s dnešním názvem Božičany pochází z období 14. století. Za toto dlouhé období existence obce zde prožily svůj život stovky obyvatel. Ti všichni museli o udržení a pokračování života ve všech dobách společenského uspořádání tvrdě usilovat.

Krušné hory a Podkrušnohoří byly člověkem osídleny mnohem později než vnitrozemí a ostatní území Čech, jelikož oblast podkrušnohorských pánví byla až do doby historické pokryta z velké části bažinami - zbytky bezodtokových jezer.

Slovanské osídlení kraje probíhalo velice pozvolna až od 7. stolení směrem ze středních Čech a částečně možná též ze západu, z oblasti řeky Náby osídlené tehdy také Slovany.

První písemná zmínka o naší obci je v loketském Urbáři z r. 1359. Urbář byl založen vrchností, sloužil k evidenci příjmů od poddaných a zahrnoval starobylé místní názvy, jména majitelů pozemků, jejich pozemkovou držbu a rozsah feudálních povinností poddaných. Z toho tedy vyplývá, že vlastní osídlení obce bylo již dříve.

Naše obec byla založena jako lesní lánová obec podél potoka před rokem 1359. V Urbáři je uveden název Poschytzaw. Ten zřejmě pochází z německého nářečí. Nebo je odvozen z českého názvu? V knize Antonína Profouse "Místní jména v Čechách, jejich vznik, původ, změny a význam (vydala ČAVU 1947-1954) je ve III. díle na str. 439 odkaz na profesora Šimáka, který se domnívá, že původní název obce byl Božičany - ves lidí Božikových, nebo Pořičany - ves lidí žijících v poříčí. V dobách přistěhovalectví z německých krajů došlo zřejmě k uvedené přeměně. Od poprvé uvedeného zápisu s názvem Poschytzaw jsou v dalších stoletích vykazovány ve jméně obce různé menší odchylky. Způsobila je nepozornost starých písařů. Svědomitější byli v zapisování robotních povinností lidu. Název Božičany, jak jej známe dnes, se používá od roku 1945.

Poněkud více zpráv o obci přichází z období panování Marie Terezie, která v české zemi zavedla četné správní, hospodářské a sociální reformy směřující k upevnění centralizované absolutistické monarchie, k rozvoji průmyslu i obchodu. Tereziánský katastr byl jako výsledek rozsáhlého šetření sumarizován k r. 1757. Podle tohoto pramene mělo být v naší obci v té době 23 usedlostí. K roku 1770 již 34 a v roce 1805 44 usedlostí. Ačkoli první tereziánský soupis obyvatel z roku 1754 uvádí celkový počet obyvatel v Čechách 1 970 000, kolik lidí tehdy žilo v naší obci, nevíme.

V těchto dobách lidé zpravidla obývali hrázděná stavení ze dřeva, hliněné mazaniny, vápna a kamene, které oproti stavbám jen z kamene budovaných zámožnějšími lidmi, hůře čelily všem nepříznivým vlivům v průběhu času. Číslování domů, tj. udělení čísla popisného, bylo zavedeno až v období terieziánských reforem.

Během let došlo k zániku řady domů, a to jednak zchátralostí staveb, zpustošením i zničením v důsledku propadnutí do důlních chodeb, neboť stály na poddolovaném místě - chodbách uhelných šachet a požárů.

Ze současného evidenčního stavu, vedeném na Katastrálním úřadě v Karlových Varech a obecním úřadě, vyplývá, že obec má zapsáno od čp. 1-171 celkem 117 popisných čísel. Z toho je k bydlení užíváno 102, zaniklo 54, dočasně užívané (číslo evidenční) jsou 3 domy. Jinak využitých je 15.

Obydlenost obce i výstavba domů úzce souvisejí s rozvojem celé oblasti Sokolovska a Karlovarska, kde se po nálezu uhlí a kaolinu začalo s jejich těžbou i průmyslovým využíváním.

Jedinou církevní stavbou je v katastru naší obce barokní kaplička z 2. poloviny 18. století, která byla postavena z prostředků věřících a církve.

O první škole v obci (nyní čp. 49) je zmínka až v roce 1839, kdy byla postavena na obecním pozemku. Jak lidí v obci přibývalo, bylo nutné tuto přízemní chalupu vyměnit za více vyhovující budovu. V roce 1893 tedy obecní radní rozhodli o stavbě nové dvoupatrové budovy. Jelikož ale počet obyvatel stále rostl, bylo nutné přistavit ještě jedno patro a na budovu byla přistavěna i věž s hodinami. Nástavba byla dokončena v roce 1906 a od té doby je škola v podobě, jak ji známe dnes. V roce 1996 prošla škola modernizací.

Od konce 19. století je zde těžen kaolin z mocných ložisek na katastru Božičan, a také sousední obce Jimlíkov. Již v roce 1892 vzkvétá těžba kaolinu, která iniciuje vznik společnosti Zettlitzer Kaolinwerke AG (,,Sedlecký kaolin“). V dalších desetiletích se společnost stále rozrůstá. Po druhé světové válce byla činnost obnovena pod názvem Sedlecko-vildštejnské kaolinové a hlinné závody. Po roce 1990 je společnost privatizována a v roce 1995 se vrátila k historickému názvu Sedlecký kaolin a.s.

Přirozeným důsledkem těžby kaolinu byla stavba porcelánky v roce 1890 společností J. S. Maier a spol. Zpočátku měla pouze 2 kulaté vypalovací pece. Firma se dobře rozvíjela a úspěšně se prosadila i na mezinárodních trzích. Již od zahájení výroby měla továrna ve vedení velmi dobré odborníky, kteří byli zárukou a hnací silou rychle se rozvíjející továrny. V roce 1898 měla společnost již 5 vypalovacích pecí. Výrobky se pro svoji kvalitu dostaly na odbytová teritoria Anglie, Francie, zemí Blízkého a Dálného východu, do Jižní a Severní Ameriky a pochopitelně i k tuzemským odběratelům. Po první světové válce přišel opětovný rozmach výroby a při druhé světové válce sem přicházelo mnoho německých pracovníků, kteří postupně začali tvořit jádro továrny. S nástupem komunismu se podnik znárodnil a postupem času se výroba začala přesouvat do nově vystavěného závodu v Nové Roli. V roce 1967 byla výroba porcelánu po 77 letech definitivně ukončena. Její budovy byly strženy a srovnány se zemí.

V současné době žije v naší obci 646 obyvatel (stav k 17. 6. 2011) a průmyslová těžba kaolinu zde stále vzkvétá.

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie