Přihlásit
Mobilní verze s GPS

Neuměřice (obec) [2778]



Obec Neuměřice se nachází v okrese Kladno na trati ČD Slaný - Kralupy nad Vltavou, leží v nadmořské výšce cca 197 metrů n.m., okolní pláně dosahují výšky 250 – 280 metrů n.m., v údolí asi 25 km dlouhého Svatojiřského potoka, který pramení u Libušína a teče do Kralup n. Vlt., kde se spojuje se Zákolanským potokem a vlévá se do Vltavy. Nejstarší dochovaná zmínka o obci Neuměřice pochází z roku 1158. Obec se v těchto dobách psala Nevremic, Neumierizicze, Neumierzicze, Neaumeritz, Nauměřice, Nouměřice, Neuměřici, Neumeritz atd. Existuje více verzí, jak název Neuměřice vlastně vznikl. Většina historiků se klaní k názoru, že bývá často nesprávně odvozováno od vladyky Neuměra a spíše se přiklání k tomu, že Neuměřice byly vlastně „nově vyměřeny“.

Na území dnešních Neuměřic se našly archeologické nálezy, keramika, střepy z nádob, zvířecí kosti, hliněné hranolky, také prehistorické sídliště s odpadkovými jámami, kostrový hrob. Proto můžeme z těchto nálezů usuzovat, že zde bylo poměrně časté osídlení.

Jedinou sakrální stavbou je kaplička Panny Marie Svatohorské a sv. Ludmily, postavená cca v letech 1798 - 1800. V roce 1991 byla provedena výměna oken a dveří, opravena fasáda, provedena výmalba. V listopadu r. 1999 došlo ke krádeži zvonu. Zvon pocházel z roku 1876; bylo to v okolí jediné dílo od A.Waitze ze Slaného. Nový zvon, dar od místního občana, byl vysvěcen 15.září 2007, v předvečer svátku druhé patronky a zároveň byl požehnán i kříž stojící před kapličkou.
Před 850. lety zde, v tu dobu v Nevremicích, měl majetek panenský premonstráský klášter v Doksanech, avšak od vladyky Ljuba získali druhý díl pražští johanité. Ti vlastnili Neuměřice ještě v letech 1436 a 1475, avšak císař a král Zikmund jim je roku1436 zabral a zapsal je hejtmanu Václavu Cardovi z Petrovic a na Úštěku. Pak se dostaly přechodně Zikmundovi Stříbrnému z Horoměřic a Zikmundovi Barší z Kamenice. Ten vedl roku 1519 kvůli naší vsi i soudní spor. U komorního soudu v Praze žaloval pana Viléma Ilburka z Ilburku a na Ronově, že jeho lidé „člověka jeho Blažka krčmáře zsekali a zamordovati chtěli v domě jeho a přitom jednoho zabili“. Avšak výsledek této pře není znám. Po roce 1534 přešly statky na královskou komoru, ta je prodala Jindřichovi Zejdlicovi ze Šenfeldu. Tak se obec Neuměřice dostala k panství Zvoleněves. V této době byly mezi Neuměřicemi a Olovnicí rybníky, které se později spojily v jednu nádrž.
V roce 1597 koupil obec pan Jan Boryně ze Lhoty a připojil je tak k panství Mikovice. Roku 1641 byly odprodány Sezimovi z Vrtby. Ke Zvoleněvsi byly Neuměřice připojeny znovu v roce 1669, kdy je odkoupil vévoda Julius František Sasko-Laurenburský. Panství pak zdědila jeho dcera Anna Marie Františka Toskánská. V roce 1847 se majitelem Neuměřic stal císař Ferdinand V. Dobrotivý a po něm jeho synovec, císař a král Josef I.

Ve II.polovině 18. století se zde objevilo kopání uhlí, dobývání a vývoz železitých hrudek, těžba pískovce. Nezvratným důkazem po tomto dolování je jáma, která se na jaře roku 2006 propadla, a to až do podzemních šachet, a to v místě zvaném Pod Hrudnicí. Jedná se pravděpodobně o bývalou jámu „Barborka“, staré důlní dílo Neuměřice – jáma LVIII, pozůstatek po těžbě mělce uložené Kounovské sloje (těžba probíhala v letech 1830 – 1840, v úředních výkazech je štola připomínána ještě v roce 1845). Vlastní propad této jámy je elipsovitého tvaru (2,1x1,9 m), pod vrstvou ornice se nacházejí zbytky betonového pažení, které zajišťovalo ústí jámy. V hloubce asi 4,5 m přechází elipsovitý tvar jámového stvolu do tvaru obdélníkového. Pásmem byla ověřena volná hloubka jámy 15,3 m, není však jasné, zda se jedná o hloubku konečnou. V hloubce 4,5 m je jižním směrem vyražena chodba. Původní vlastník díla není známý, v době ukončení dolování (20. léta 20. století) vlastnili jámu Zikmund Vogel a Max Fleischer. Jáma byla založena pro těžbu černého uhlí, ale jsou domněnky, že po vytěžení uhelné sloje byla jáma dále použita pro těžbu rudky (minerální barvivo).

Začalo se rozvíjet také i ovocnářství, ponejvíce pěstování jablek, hrušek, švestek. V obci proto vyrostla sušárna a čerstvé i sušené ovoce bylo dodáváno do Lobče, odtud pak po lodích do Německa. I přes toto všechno se stále jednalo o výhradně zemědělskou ves.

V létě roku 1866 se ve vsi objevil oddíl Prusů. Byli přátelští, za rekvizice platili a velmi se zajímali o těžbu červené a žluté hlinky. S těžbou uhlí na Kladensku a výstavbou cukrovaru ve Zvoleněvsi (1859) souvisela stavba železnice Kralupy – Zvoleněves (1882 – 1885), zanedlouho prodloužená do Vinařic. U tratě, kterou tehdy vlastnila Společnost státní dráhy, byla postavena přízemní budova s bytem, dále sklad a manipulační kolej.

Rok 1884 byl důležitým mezníkem v životě obce. Na základě výnosu ze dne 19. 4. 1884 zemské školní rady bylo povoleno zřízení samostatné dvoutřídní školy. Roku 1885 byla otevřena nová škola v Neuměřicích. Byla dvoutřídní, pro pět ročníků. Během 127 let existence školy se zde vystřídalo devět ředitelů. Škola prošla řadou oprav a úprav, rekonstrukcí. Při opravě staré desky se jménem školy v letech 1965 – 1967 byla objevena zapečetěná skleněná trubice s dokumenty, a to se zakládací listinou, předpisem pozemkové daně, pozváním k vysvěcení školy a výtiskem Národních listů, vše z roku 1885.

První světová válka přinesla zákaz téměř všech učebnic i některých národních písní.

Okupace přinesla také změny. Návraty učitelů ze Sudet způsobily, že od února 1939 musely odejít do penze všechny provdané učitelky, které měly doma své muže – živitele, a pak učitelé nad 58 let. Začalo se používat německo – českých nápisů a razítek, odstraněna musela být i deska s názvem školy, nebyly schváleny učebnice. V srpnu 1943 byl řídící učitel pracovně nasazen na obecní úřad a učitelky do zemědělství. V únoru 1945 se škola stala lazaretem pro německé uprchlíky, od května 1945 zase pro ruské vojáky. Vyučovalo se v místním hostinci. Škola byla znovu pro žáky otevřena v červnu 1945.

V roce 1890 byl v obci založen Sbor dobrovolných hasičů. Sbor se roku 1892 podílel na velké národní slavnosti ve Zvoleněvsi a roku 1900 se v Neuměřicích konal první z několika župních hasičských sjezdů.

Roku 1905 - 1906 došlo k vybudování silnice Neuměřice – Velvary. Od roku 1908 je vedena obecní kronika, založená při oslavě výročí císaře a krále Františka Josefa I. Na jeho počest se v obci pořádala Stromková slavnost (vysazování sadu). Začalo se rozvíjet průmyslové podnikání. Těžba uhlí, vysoké pece a hutnictví na Kladensku, vybudování železniční trati, přádelna a strojírenský závod ve Slaném. Nově vyrostly Kralupy nad Vltavou s velikým chemickým závodem. Roku 1902 byly povýšeny na město a roku 1913 se staly sídlem nového okresu, k němuž byly přičleněny i Neuměřice. Soudním okresem pro Neuměřice zůstaly i nadále Velvary, a to až do roku 1949. Roku 1913 založena byla v obci Tělocvičná jednota Sokol.

Během I. světové války narukovalo postupně 77 mužů, z nichž 13 padlo. Na budově obecního úřadu byla v roce 1930 odhalena pamětní deska padlým. V poválečném sčítání lidí bylo ve vsi 99 domů s 668. obyvateli.

Na jižní straně je kopec, zvaný Svatý vrch, Svatý Jan, prostě „Svaťák“ či „Ján“. Původně na něm stála socha sv. Jana Nepomuckého, ale ani naší vsi se nevyhnula vlna ničení nepomuckých památek, které symbolizovaly Rakousko – Uhersko a v roce 1919 byla socha poražena. Na oslavu vzniku Československé republiky byl postaven památník Mistra Jana Husa a dne 5. 7. 1919 slavnostně odhalen a místo nazváno „Husův vrch“.
V roce 1920 byla na tento pomník vsazena Suchardova plaketa.

Roku 1919 došlo ve statku k první dělnické stávce, vyvolané solidaritou s propuštěným kolegou. Další stávky následovaly. Ve zkratce řečeno, uplatňovaly se požadavky na zlepšení situace na vsích. Neuměřice těmito stávkami prosluly a zapsaly se do dějin dělnického hnutí. Nejrozsáhlejší stávka se připisuje roku 1920, kdy se ke stávce připojilo postupně celkem 34 dvorů a nakonec do ní vstoupilo na širším Kladensku až kolem 3500 zemědělských nádeníků. Na budovu statku v r. 1980 byla umístěna pamětní deska, která však na přelomu roku 2007 - 2008 byla ukradena. Při slavnostním odhalování této desky se otevřelo i malé kino, ale pro malý zájem se promítalo pouze do roku 1989.

V r.1924 byla prokopána cesta z části obce zvané Brčkov až na velvarskou silnici. V r. 1925 se po vydatném dešti rozvodnil potok. Mnoho domů a polí bylo až metr pod vodou. V tomto roce státní statek převedl na obec pozemky pro stavbu 13. rodinných domků. Sokol získal pozemek na hřiště.

V lednu a únoru 1929 trvaly kruté mrazy (až -33 °C), v červenci zase neobyčejná vedra (až 40 °C). V tomto roce byl rekonstruován obecní domek (pastouška) a přestavěn na patrový obecní úřad. Založen byl Neuměřický sportovní klub.

II. světová válka a období do roku 1990
Následky a samotná II.světová válka se ani naší obci nevyhnula. Někteří občané se ke svým rodinám již nevrátili. Po odtržení Sudet v roce 1938 se do naší vsi přistěhovaly dvě rodiny sedláků, které musely opustit svá hospodářství. V roce 1939 bylo zavedeno přídělové hospodářství na potraviny a následně i na oblečení. Podle nařízeného soupisu zvířat se odevzdávalo poměrné množství. Při každém vítězství německých vojsk vyzváněly zvony a vlály německé vlajky. Jedinou světlejší událostí v této nelehké době byl rozvod elektřiny do vesnice a zavedení telefonu.
Na jaře 1945 opustili vesnici němečtí sedláci a v okolí procházely pochody smrti. Po vypuknutí Pražského povstání byl ustaven revoluční národní výbor, který z dobrovolníků sestavil hlídky. V těchto hlídkách byli i ruští uprchlíci z německého zajetí, kteří se skrývali u našich občanů. První hlídka Rudé armády se v obci objevila 9. 5. 1945 v ranních hodinách. Od 15. května do poloviny června mezi Neuměřicemi a Kamenným Mostem tábořila sovětská vojska.
Než se republika stačila vzpamatovat z války, přišel 25. únor 1948. Byl založen akční výbor Národní fronty. Provedl „očistu“ a soustředil se na zemědělství. Za rok začala kampaň na zakládání jednotných zemědělských družstev. V roce 1951 se JZD zakládá i v naší obci. Pole se spojila ve velké celky, ze statků museli majitelé odejít. JZD špatně hospodařilo, došlo ke zpustošení budov. Vzhledem k tomu, že v obci hospodařil ještě Československý státní statek (ČSSS), došlo v roce 1961 k jejich sloučení. V letech 1949 – 1950 postavily ČSSS pro své zaměstnance u křižovatky na Velvary dřevěný dvojdomek a místo zbořeného statku v 70.letech čtyřbytový dům. Po rozpadu ČSSS a v rámci restitucí přešly budovy do soukromého vlastnictví.
Na zahrádce hospody „U Paštiků“, která stála na návsi vedle obchodu „U Bušilů“ byla kuželna s pískovou dráhou. Po vzniku SELPA (Vesnické spotřební družstvo) v ní krátkou dobu byly kanceláře, potom kino a nakonec se dům musel pro značnou zchátralost zbořit. Na jeho místě je nyní park.

V létě 1945 zde založila paní Vlasta Rohanová (1905-1983) ochotnický divadelní soubor. Sama divadelní hry i písničky psala, vymýšlela choreografii, dávala dohromady obsazení. Mnohým dětem bylo kolem deseti let, a když soubor zanikl, již to byli dospělí lidé. Sjezdili široké okolí, jejich představení měla velký úspěch. Jmenujme namátkou pohádky Princezna Čechie, Tonča Hrdinka, Princezna Zahálka, Krakonoš, Popelka. K této poslední jmenované napsal hudbu Jiří Fencl. Paní Vlasta otextovala i mnoho donedávna hraných písniček, např. Pantoflíček, Od mámy do světa, Nejhezčí na světě jsou naše písničky, Hrával kolovrátek a Růžové psaníčko (tyto dvě vyšly i na gramodesce). Skladba Petrklíč byla oceněna v televizní soutěží v roce 1966; zpíval ji Milan Chladil. Později po válce i za pomoci osvětové besedy nacvičovala různé besídky, tanečky a hry. Od roku 1947 až do roku 1950 byl v obci skautský oddíl Junáka s názvem Statečná srdce, v lednu 1951 byl založen pionýrský oddíl a v roce 1961 oddíl jisker. Postupně vše zaniklo.

V roce 1960 byla provedena celostátní územní reorganizace. Zrušil se okres Kralupy nad Vltavou a Neuměřice byly připojeny k okresu Kladno. Naše obec se spojila se sousední obcí Kamenný Most. Silnice procházející vsí dostala asfaltový povrch, postupně se budovala v některých částech vsi kanalizace dešťové vody a chodníky. Přístavbou budovy národního výboru vznikly prostory pro ordinace obvodního a dětského lékaře. V patře této budovy bylo krátkou dobu i kino a také knihovna, která existuje i v současnosti. Pultovou prodejnu „U Bušilů“ přebudovala Jednota na samoobsluhu.
Pekárna „U Zounků“ byla pro malou produkci zrušena k 1. 1. 1962. Ve statku, ze kterého byli majitelé vyhoštěni, zřídila Jednota „obchodní dům“, kde se mimo potravin dalo koupit např. oblečení, galanterie, nábytek, elektro, drogerie, knihy, hračky, železářské zboží. Obchod byl otevřen v 50. letech a zrušen v roce 1972. V opuštěném stavení po židovských občanech, kde byl před válkou obchod Včela, vzniklo holičství a ze skladu sběrna surovin. Dům nakonec zpustl a byl zbořen, sběrna zanikla a nyní je soukromým majetkem.

Po průjezdu vojsk v srpnu 1968 zůstala ve vsi prolomená zeď, nalomený betonový sloup elektrického vedení a rozbité silnice od pásů tanků.

Během staletí se pochopitelně měnila i zaměstnání. Nejdříve to bylo jen zemědělství, s ním spojená řemesla a živnosti potřebné pro obec. Později cihelny, dobývání uhlí a hrudky, pěstování a sušení ovoce. Otevřením cukrovaru ve Zvoleněvsi (1858 –1999) sezónní práce na kampani nebo ledování pro olovnický pivovar (1898 - 1950). Někteří dojížděli za prací do kladenských dolů a hutí, někteří do továren do Slaného či do chemického závodu v Kralupech nad Vltavou. A nejen tam se objevili zaměstnanci z naší obce, jezdili i do Velvar, Libčic nad Vltavou a do Prahy. Dost lidí zaměstnával i ČSSS.

Po roce 1990, jak se postupně rušily a vznikaly nové podniky, měnily se i pracovní příležitosti. I životní úroveň občanů se zlepšila. Barevné televizory, DVD přehrávače, satelity, počítače, automatické pračky či myčky nádobí nejsou v domácnostech výjimkou a osobní automobily stojí téměř u každého domu. Občané své domy opravují, zateplují, vyměňují okna; rozrůstá se počet bazénů u domů. Dříve pro vesnici typický chov domácích zvířat (slepice, králíci, prasata aj.) je na ústupu.

K zaměstnanosti pomáhá i dobrá dopravní obslužnost obce. Neuměřice leží na železniční trati Praha – Kralupy nad Vltavou – Slaný – Most a vlaky jezdí obousměrně téměř každou hodinu. Autobusová linka zase zajišťuje spojení Kladno – Neuměřice – Velvary a zpět.

Během čtyřiceti let se obec rozrostla, modernizovalo se bydlení. Došlo dvakrát k melioraci Svatojiřského potoka. Poprvé v souvislosti s narovnáním trati a podruhé se zpevňovaly břehy.

Ve školním roce 1979/80 prodělala naše škola zásadní změnu v organizaci. Byl zrušen 5. ročník, zůstaly jen 4 ročníky, které podle nové koncepce tvořily 1.stupeň základní školy. Ve školním roce 1994/95 škola přechází na jiné financování, finanční autonomii, tzn. dohadovací řízení ohledně rozpočtu školy. Další školní roky musel vzhledem k nízkému počtu žáků obecní úřad dotovat chybějící částky, aby nedošlo ke zrušení školy. Od roku 2003 přešla škola pod právní subjektivitu, tzn., že byla příspěvkovou organizací. Ve školním roce 2007/2008 byl po dlouhých letech znovu otevřen 5. ročník, a to hlavně z toho důvodu, že se tím navýšil počet žáků na škole. Škola měla celkem 19 žáčků. Bohužel však, pro dlouhotrvající nedostatek žáků byla naše škola k 1. 8. 2009 zrušena.

Období od roku 1990 až k současnosti
Od 1. 7. 1990 byla obec Kamenný Most vyčleněna z obce Neuměřice a začala opět fungovat odděleně. Obec Neuměřice začala usilovat o zlepšení vzhledu obce. Zajistila odvoz domovního odpadu, nejprve na skládku, později odvozem popelnic. Postupně pokračovala výstavba dešťové kanalizace, rozjíždělo se soukromé podnikání, jako např. prodejna potravin, restaurace, výroba uzenin, slévárna, stavební či projektové firmy aj. Opravily se chodníky, místní komunikace, škola, kaplička i obecní úřad. Provedena byla rekonstrukce elektrického vedení, veřejného osvětlení a obecního rozhlasu, začalo se s výstavbou nových rodinných domů. Při sčítání v roce 1991 měly Neuměřice 378 obyvatel a 165 domů. Proběhla revitalizace skládky, vybudována byla panelová cesta, kde vyrostly nové rodinné domky (2006-2010). Do obce přestali dojíždět lékaři. V uvolněných prostorách je nyní samoobslužná prodejna potravin a smíšeného zboží.
V roce 1998 byl po celé obci rozveden plyn, poprvé mezi občany uveden obecní Zpravodaj. Bylo provedeno nové ozvučení obce, začaly se opravovat místní komunikace, ulice.

V roce 2000 se Neuměřice staly členem „Mikroregionu Svatojiřského potoka“. V rámci členství v tomto mikroregionu byla vybudována cyklostezka mezi obcemi Neuměřice a Olovnice. V letech 2001 – 2002 Správa a údržba silnic Kladno provedla úplnou rekonstrukci hlavní silnice vedoucí přes naši obec. Dle výsledků sčítání v roce 2001 bylo v obci trvale hlášených 359 obyvatel a 174 domů.

V roce 2003 proběhla rekonstrukce místní komunikace kolem obecního úřadu k restauraci a dále. Stále probíhá výstavba nových domů, plno starých domů se rekonstruuje. Bohužel, je ještě dost domů a statků, které obci na kráse nepřidávají.

V roce 2008 započala velká a dosti nákladná akce - výstavba splaškové kanalizace a veřejného vodovodu. Ale životní úroveň i vstup našeho státu do Evropské unie si žádají své. Tato akce probíhala společně s obcemi Slatina a Olovnice, kde se vybudovala společná čistírna odpadních vod pro všechny tři obce.


Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter


strana 1

Vložení nových fotografií přidat text nebo poznámku     Vložení nových fotografií přidat fotografie


Města, obce se stejným, nebo podobným názvem
Typ Název Vl. Zn. Okres
obec, osada Neuměřice (obec) Kladno



(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)