Stolová hora (vrchol) [13502]

Výrazný geomorfologický útvar s plochým temenem (vykládá se jako abrazní plošina ? zbytek jednotného denudačního povrchu středomiocenního stáří) je tvořen zvětralými ernstbrunnskými vápenci. Nápadné jsou různé skalní útvary. Na severním svahu vystupují klentnické vrstvy, svahy kryjí hlinotokamenité sedimenty z poslední doby ledové, místy se vyskytuje spraš. Na vrcholu existovalo opevněné sídliště v mladší době bronzové. Stolová hora je vzhledem ke své poloze velmi silně ovlivněna lidskou činností. Severní svah a úpatí západního svahu kryje les, v jehož stromovém patře převládá jasan ztepilý a dub letní, ale bylinné patro se svým složením blíží prvosenkovým dubohabřinám. Další, vesměs uměle založené a antropicky ovlivněné lesní porosty s jasanem ztepilým, akátem, dubem letním a roztroušenou borovicí černou se vyskytují na západoseverozápadním svahu nad Bavorami a na severovýchodním svahu nad Klentnicí. Skalní štěrbiny na západním svahu Stolové hory hostí pionýrské společenstvo s kostřavou sivou, pěchavou vápnomilnou a tařicí skalní. Skalní stepi s lipnicí bádenskou lze nalézt mezi vystupujícími vápencovými balvany zejména na jihozápadním svahu. Na jižním svahu se v druhové garnituře skalní stepi nápadně uplatňuje ostřice nízká a zlatovlásek obecný. Na severozápadním a východním svahu je nahrazují skalní stepi s pěchavou vápnomilnou ? zde se vyskytuje hvozdík Lumnitzerův pálavský. Vrcholovou plošinu a východní svahy porůstají drnové stepi s kostřavou walliskou, které v posledních letech postupně zarůstají ovsíkem vyvýšeným. V dolní části západního a jižního svahu Stolové hory lze nalézt luční stepi s válečkou prapořitou a kozincem rakouským. Rozsáhlé plochy porůstají křoviny s hlohem jednosemenným a růží šípkovou, které se začaly v rezervaci velmi intenzivně šířit po zastavení pastvy a ponechání dosud kosených stepních luk ladem. Na jižní hraně vrcholové plošiny se nachází jediná lokalita šalvěje vlnaté (habešské) v českých zemích. Pampeliška pozdní byla v rezervaci pozorována po několikaleté přestávce naposledy v roce 1997. Z dalších zvláště chráněných druhů (celkem 39) zde roste árón karpatský východní, devaterka rozprostřená, divizna brunátná, dub pýřitý, dvojštítek hladkoplodý měnlivý, hlaváček jarní, hvězdnice chlumní, chrpa chlumní, kavyl Ivanův, kavyl sličný, koniklec velkokvětý, kosatec nízký, kosatec skalní písečný, koulenka vyšší, kozinec rakouský, kozinec vičencovitý, len tenkolistý, lilie zlatohlávek, lomikámen trojprstý, medovník velkokvětý, oměj vlčí, plamének přímý, pryskyřník ilyrský, sasanka lesní, sinokvět měkký, stařinec (starček) celolistý, třemdava bílá, tuřice (ostřice) úzkolistá, violka obojaká, vratička měsíční, zvonek boloňský, zvonek sibiřský a žluťucha smrdutá. Zastoupeny jsou podobné druhy jako na Děvíně. Navíc zde byla zjištěna např. kolonie kriticky ohroženého sysla obecného (okraje fotbalového hřiště nad Klentnicí), na úpatí Stolové hory se vyskytuje křeček polní. Ve stepních biotopech lze na květech poměrně často pozorovat jinak vzácnou žahalku žlutou, velmi hojný je cvrček polní. Pravidelně je nalézán ploskoroh žlutý. Velice zajímavý je výskyt hlubinné žížaly Allolobophora hrabei. Velká část lesních porostů byla zřejmě v minulosti uměle obnovena, zčásti za použití stanovištně nevhodných dřevin. Jsou řazeny do kategorie lesů ochranných. V dlouhodobém výhledu je při zdravotních probírkách třeba odstranit z lesních porostů rezervace akát, modřín, pajasan žláznatý a borovici černou, která se zde ovšem přirozeně nezmlazuje, a nahradit je autochtonními dřevinami. Totéž platí pro obnovu topolového větrolamu, který se nachází v severní části rezervace. Aspoň k částečnému odlesnění dnešní rezervace došlo jistě již velmi dávno, nejpozději v mladší době bronzové. Ve středověku započalo lámání vápence; dnes je na území rezervace několik menších opuštěných lomů. Až do do padesátých let bylo území vypásáno a vrcholová plošina sloužila jako jednosečná louka. V současné době je třeba zabránit zarůstání křovinami. Již několik let se znovu seče vrcholová plošina a jižní úpatí hory, na západních svazích byla na uvolněných plochách na přechodnou dobu obnovena pastva domácích koz, která v kombinaci s kosením představuje optimální způsob péče o stepní biotopy. Trvalou pozornost vyžaduje i eliminace akátu a pajasanu z křovinatého lemu rezervace. Na vrcholu stojí anténní stožár s obslužným zděným přístřeškem ? zařízení by se nemělo rozšiřovat. Rezervací vede značená turistická cesty, takže v jarním období trpí vysokou návštěvností.

Sdílej s přáteli:  Facebook      Twitter

Poloha

přidat text nebo poznámku

přidat fotografie