Přihlásit
Mobilní verze s GPS
Středočeský kraj » okres Benešov » kostel, kaple, synagoga » Kostel sv. Bartoloměje - Trhový Štěpánov (kostel)

Kostel sv. Bartoloměje - Trhový Štěpánov (kostel) [11045]

Kulturní památka (KP)

Areál kostela s hřbitovní zdí s ozdobnými branami s nástavci a výklenkovou kaplí. Kostel s obdélnou lodí, užším pětibokým presbytářem a hranolovou věží při severní straně lodě. Stavba kostela z doby po pol. 14. století s neogotickými úpravami. Mimořádně cenná ukázka středověkého stavitelství s řadou autentických prvků (nástěnná malba, portál, sanktuáře). Oválný areál kostela, vymezený kamennou ohradní zdí prolomenou dvěma brankami s půlkruhovými portály a profilovaými štítovými nástavci, je umístěn na mírném návrší. Jižní a západní úseky ohradní zdi tvoří i masivní taras (v této části je zdivo režné). Východně od kostela je výklenková kaple. Předmětem ochrany je kostel, hřbitovní zeď s branami, výklenková kaple a pozemky

Kostel sv. Bartoloměje Trhový Štěpánov Kostel nelze přehlédnout, neboť stojí na návrší uprostřed města, kolem něj je kamenná zeď, která na západní straně vytváří vysokou terasu. Byl postaven v době panování českého krále Václava I. (1230 – 1253) v raně gotickém slohu.

Před postavením kostela někdy v 11. či 12. století zde stávala dřevěná tvrz. Ve 13. století nechal biskup Tobiáš z Bechyně postavit kolem kostela hradby na ochranu proti Braniborům a loupeživým rytířům. Kostel tak byl současně i tvrzí a okolo něj byl první štěpánovský hřbitov. V polovině 14. století získává gotickou podobu. Již tehdy měl několik oltářů, pro něž byli určeni oltářníci čili kaplani. V 1. polovině 14. století se stává kostel farním. Prvním knězem byl Jindřich z rodu vladyků z Vrapic na Rakovnicku.

Vnější podoba kostela je prostá a bez ozdob, pouze z průčelní zdi vystupuje velký jednoduchý kříž. Ve třech štítech jsou dnes zlacené ciferníky věžních hodin z roku 1883. Hodiny vyrobila firma Kretschmer z Prahy – Vinohrad. Severní štít je bez ciferníku. Věž je vysoká 31 m, na špičce je zlacená koule o průměru 45 cm a na ní je rovněž zlacený, asi 1,5 m vysoký kříž. Interiér kostela je barokní a rokokový. Presbytář je zaklenutý žebrovou klenbou o dvou polích. Původní gotická okna byla roku 1704 rozšířena a oblouky nahrazeny nynějším tvarem. V roce 1972 byla vyměněna za nová ze skleněné mozaiky. Návrh vypracoval akademický malíř Josef Jiřička a realizovala jej tehdejší pražská firma Umělecká řemesla.

Vstoupíme-li do chrámové lodě, na severní zdi je okno se zpodobněním sv. Prokopa, v presbytáři jsou vyobrazeni sv. Jan Nepomucký, blahoslavená Anežka Česká, která byla svatořečena v roce 1989, a sv. Vojtěch, na jižní zdi pak sv. Ludmila a sv. Václav. Hlavní oltář je z roku 1724 a zhotovil jej řezbář Jan Zelenka z Nesper. Obraz sv. Bartoloměje na tomto oltáři namaloval v roce 1859 tehdy 16tiletý chlapec Alfréd Doudlebský. V horní části oltáře je sousoší Nejsvětější Trojice, po stranách pak sochy sv. Apolonie a sv. Barbory. Oltář byl pozlacen v roce 1950. Druhý obraz sv. Bartoloměje od místního rodáka, akademického malíře Josefa Tříšky, je z roku 1912 a najdeme jej v sakristii. Portál (zvaný též Vítězný oblouk) je gotický a jsou na něm vyobrazeny hlavy starozákonních proroků. Oltář s obrazem Panny Marie s malým Ježíšem je na levé straně, na pravé straně je oltář s vyobrazením sv. Josefa. Oba obrazy namaloval v letech 1892 a 1893 Josef Tryslík, knížecí zámecký správce z Vlašimi. Křížová cesta je z roku 1873, a nechala ji pořídit tabáčnice Alžběta Klinkerová ze Štěpánova u firmy Lehman v Praze. V roce 1874 ji posvětil františkánský kvardián pátek Švarc ze Zásmuk.

Kazatelna je z roku 1737 a byla zdobena soškami stejně jako boční oltáře. Na kazatelně jsou výjevy starozákonních biblických událostí: Abrahama, který obětuje svého syna Izáka, Mojžíše, který udeřil holí do skály, z níž vytryskl mohutný proud vody, a posléze rovněž Mojžíše, který vyzdvihl na kůl měděného hada. Na pravé straně u oltáře je původní gotická křtitelnice, vedle hlavního oltáře pak dodnes užívaná křtitelnice od Jana Zelenky. Varhany jsou z roku 1908 od firmy Josef Novák z Tábora. Byly pořízeny za tehdejších 2 190 korun. Anna Klinkerová, rozená Simandlová, manželka mlynáře z č. p. 124, darovala 1 357 korun a zbytek uhradili věřící ze sbírek. Věčné světlo bylo dáno do kostela v roce 1905, stejně jako lustr, který má 15 svíček, a daroval jej patron kníže Auersperg. Později byl do něj zaveden elektrický proud. Lavice jsou ve dvou oddílech po šesti řadách a pod kůrem 3 řady. Do každé lavice se vejde 4 až 5 osob. Zpovědnice stojí u vchodu na kůr.

Kněžiště bylo původně odděleno od lodi dřevěnou mřížkou s dvířky. Ta byla asi 70 cm vysoká ve vzdálenosti asi 3 m od hlavního oltáře. Oddělovala věřící od kněze. Když byl po 2. vatikánském koncilu zaveden do kostelů obětní stůl, byla mřížka odstraněna. Obětní stůl stojí na mírně vyvýšeném pódiu uprostřed pod vítězným obloukem. Misijní kříž je napravo na zdi vítězného oblouku. Všechny kostelní dveře jsou nové, vyrobili je Jaroslav Růžek z Dubějovické ulice a Josef Hejný z ulice V Belíce za působení faráře P. Bořivoje Bělíka. Do kostela se původně vstupovalo z jižní strany, kde je dnes malá kaple Božího hrobu. O Velikonocích je zde Boží hrob, v době vánoční můžeme obdivovat krásný betlém a během roku je zde stánek pro sošku Panny Marie Lurdské. Je tu zachován původní gotický portál. Dříve se totiž do kostela chodívalo z jižní strany a vystupovalo se do chrámové lodě po schodech jako do nebe. Vlevo od bývalého vstupu je původní kropenka. (Díváme-li se však od současného vchodu, je na pravé straně tohoto portálu!) Dva gotické výklenky, jeden vpravo od hlavního oltáře a druhý od pravého bočního oltáře, sloužívaly pro uložení obětních darů. Zdi chrámové lodě jsou vyzdobeny nástěnnými malbami znaků. Napravo od okna sv. Prokopa je znak papeže Jana Pavla II. Nad levým bočním oltářem je znak arcibiskupa Josefa Berana. Nahoře vpravo od vstupu do sakristie je znak Arnošta Albrechta hraběte z Harrachu a napravo znak Františka kardinála Tomáška. Neméně pozoruhodný je nápis v gotickém písmu, který byl objeven stejně jako fresky v roce 1949. Nápis je nad pravým bočním oltářem. Má tento text: „Kaž Slovo Boží, nastupuj buď vděk nebo nevděk, tresci, kárej, napomínej se vší snažností učení. Nebo nastane den, kdy zdravého učení nebudou chtíti snášeti. Amen. Slovo Boží zůstane na věky.“ (Bible, List Timoteovi 4,2 a 1. list Petrův 1,15.) Kostel byl několikrát přestavován a opravován. Současně s první výměnou oken byla v roce 1704 zvýšena loď asi o jeden a půl metru. V letech 1856 – 1859 byla původně horní, dřevěná část věže nahrazena zdivem v pseudogotickém slohu s hrotitými štíty v každém z boků a jehlanovou střechou.

V roce 1948 byla za působení faráře P. Rudolfa Tichého dána na kostel nová krytina z obyčejných pálených tašek, o rok později stejná krytina na věž a malá věžička byla oplechována a instalovány okapové žlaby. Bylo zavedeno elektrické osvětlení a provedeny výše popsané nástěnné znaky. Roku 1980 bylo pořízeno automatické zvonění, 5 akumulačních elektrických kamen, ozvučení a současně posílení elektrického přívodu. V letech 1988 – 1989 byl kostel znovu renovován, interiér vymalován, zvnějšku nově omítnut a natřen bílou fasádní barvou, střecha včetně věže pokryta měděným plechem a oba kříže – na malé i velké věži zlaceny. Pro zajímavost lze uvést zcela neobvyklou tloušťku zdí, která měří 147 cm!

Od roku 1345 až po současnost se zachovala jména 40 farářů, kteří zde působili. Z nich uvádíme jen ty, kteří zde působili nejdéle: Josef František Štěpán 42 let (1849 – 1891), Mikuláš 35 let (1385 – 1415), Lukáš Josef Švejnoha 34 let (1710 – 1744), František Bejček 27 let (1891 – 1918), Bořivoj Bělík 24 let (1970 – 1994), Štěpán Antonín Beneš 20 let (1798 – 1818) Václav Jan Šlechta 19 let (ve třech obdobích!): 1664 – 1668, 1675 – 1683 a 1690 – 1697), Alois Jiřičný 17 let (1929 – 1946) a Václav Cikhart 16 let (1820 – 1836). Prvním z farářů, který se stal doktorem teologie, je děkan Josef Babka, který působil ve zdejší farnosti v letech 1994 až 2001.

Ve věži kostela sv. Bartoloměje jsou zavěšeny 4 zvony. Největší zvon je zasvěcen patronu kostela sv. Bartoloměji. Váží úctyhodných 1414 kg a kolem koruny má staročeský nápis. V novodobém jazyce má toto znění: „Léta Páně 1552 tento zvon slit jest ke cti a chvále Boží, Panně Marii a sv. Bartoloměji za panování urozeného Zdenka Zruckého ze Chřenovic skrze mistra Stanislava z Prahy“. Uprostřed tohoto zvonu je latinský nápis, který zní v češtině takto: „Ó vy všichni, kteří jdete cestou, pozorujte a vizte, je-li bolest jako bolest má.“ (Pláč Jeremiášův 1,12). Další zvon pochází z roku 1551, je tedy nejstarším z nich. Daroval ho vladyka Pešík z nedalekých Řimovic. Byl to člověk nesmírně lakomý, který poddané vydíral nejhorším způsobem. Ti si na něj stěžovali arcibiskupovi Janu Očkovi z Vlašimě, který je zavedl ke králi Karlu IV. Když se vrátili domů, začal je Pešík surově vyslýchat, ale jeden z nich ho neohroženě okřikl, že jsou pod ochranou krále. Dal je zavřít a rozhodl se, že odjede ke své provdané dceři do Zruče. Brzy na to přijelo do Řimovic královské poselstvo a teprve tehdy se Pešíkův syn dověděl, proč otec tak rychle a náhle odjel. Král nařídil Pešíkovi, aby zanechal svého způsobu života, vrátil nespravedlivě nabytý majetek, poddané prohlásil za svobodné a ostatním snížil robotu na polovinu. K jeho jménu se navždy připojuje přídomek Vydřiduch. A pro usmíření Boží musí dát vladyka ulít zvon s nápisem „Tento zvon slove Mamona“ a zavěsit ho v některém blízkém kostele. Jestliže se nepodrobí, půjde před zemský soud. Syn poslal do Zruče pro otce, ale v soutických lesích byl Pešík přepaden a okraden o koně i o peníze, které měl s sebou v truhličce. Když se zdrcen vrátil zpět domů, rozhodl se, že předá vládu svému synovi a dožije v soukromí. Jeho syn dal zavěsit v Trhovém Štěpánově zvon, který je zde dodnes. Váží okolo 100 kg a má okolo koruny skutečně nápis: „Tento zvon slove MAMONA“. Jinak se nazývá Monika. Ovládal se dole u schodů do věže prodlouženým provazem. Je užíván jako zvon oznamující úmrtí, tedy umíráček. Dříve se jím zvonilo třikrát denně, ráno, v poledne a večer. Pověst o Pešíku Vydřiduchovi z Řimovic je v plném znění uvedena v samostatné kapitole.

V roce 1980 byl pořízen nový zvon zasvěcený sv. Václavu. Je na něm nápis: „Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím“. Byl odlit v dílně Josefa Tkadlece v Halenkově na Valašsku a váží asi 420 kg. O dva roky později byl pořízen v téže zvonařské dílně čtvrtý, menší zvon, vážící asi 200 kg a je zasvěcen sv. Prokopovi. Zvoní se jím „klekání“. Tyto dva zvony byly zavěšeny do věže za působení faráře P. Bořivoje Bělíka, který ve zdejší farnosti působil v letech 1970 až 1994. Jaké ladění mají zvony v kostele sv. Bartoloměje, se nepodařilo zjistit. Souzvuk všech čtyř zvonů je skutečně velebný a nepopsatelně krásný. Mnozí se dokonce odvažují tvrdit, že je nejkrásnější v celém okolí. Ale to ať posoudí lidé povolanější!


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie





(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)