Humprecht u Sobotky (zámek) [10497]

Požár Humprechta

Po dokončení stavby, která podle znění smlouvy byla "v souladu s krajinou", jezdil hrabě s chotí a dvěma syny na zámek, aby pořádal v oboře hony na jeleny a daňky nebo aby byl přítomen výlovu rybníků u Dolního Bousova. V r. 1674 se však s manželkou rozešel a syny vychovával sám. Zámek, který mu připomínal dlouhý manželský svazek s Italkou, byl 29. června 1678 zapálen bleskem. 
Kostecký hejtman Matěj Blatenský ihned o tom poslal hraběti zprávu, na niž dostal obratem odpověď, která nám dává nahlédnout do myšlenek hraběte Černína. Vysvětluje hejtmanovi, že "je to naturální přirozená vlastnost, že vždycky povětří na nejvyšší věže a jinší vysoké stavení bije". V listě dále přikazuje, co se má zařídit, a končí slovy: "Radši oželuji, než by ten voheň se byl stal v Sobotce. Což tak na blízce by se snadně státi mohlo a tu teprv by mi bylo tolik chudejch lidí, obyvatelův Soboteckejch, líto. Buď Pán Bůh pochválen, že radši mou věc trefilo, než mejch milejch poddanejch."

Podle hraběcího rozkazu ohledali škody zednický mistr Giovanni Spango a tesařský mistr Jan Samšiňák a osobně odešli podat zprávu na zámek do Kosmosnos. Poškození bylo tak rozsáhlé, že hrabě uvažoval o důkladné přestavbě a dal vypracovat několik projektů. Hrabě se rozhodl zvýšit počet obytných místností o jedno podlaží, do jehož úrovně dal přenést i pavlač, jež byla uložena na prstenci pískovcových krakorců a měla železné zábradlí. Začátkem července 1680 byly hotovy zednické práce a stavba opět pokryta šindelem. 18. září 1680 připevnil na věž mistr Samšiňák báň s křížem a v lednu 1681 zasklením oken oprava skončila. Zdá se, že hrabě nekladl takový důraz na uměleckou výzdobu jako při stavbě, kdy zámek měl být darem jeho italské choti.

Za několik let se však ukázalo, že zvýšením zámku bylo překročeno zatížení základů. Proto byly v r. 1690 (po opravách z r. 1687) zbourány hospodářské budovy, které obklopovaly celé přízemí, a místo nich byly základy obezděny pískovcovými kvádry. Tak vznikla jakási vyhlídková terasa okolo přízemí zámku, která během doby obrostla šeříkovými keři. Často také musela být opravována zeď kolem obory, ve které žilo na 100 daňků. 

Rod Netolických

Další Černínové využívali občas zámek k reprezentačním účelům. Když byla provedena r. 1738, při příležitosti prodeje panství hraběti Václavu Kazimíru Netolickému z Eisenberka, na zámku inventura, bylo zde napočítáno 32 postelí včetně příslušného ložního prádla. I za dalších majitelů panství sloužil zámek při občasných návštěvách šlechty. Kostečtí úředníci zde - ovšem tajně - pořádali svatební hostiny svých dětí. Kolem r. 1780 chtěl hrabě Antoním Vratislav Netolický dát zámek, který se k celoročnímu bydlení nehodil, zbourat a na jeho místě postavit nový. Ale nedošlo k tomu, namísto toho byl postaven pohodlný zámek ve Vlčím Poli, který býval sídlem majitelů velkostatku až do r. 1948. 

K větší opravě zámku Humprechtu došlo až r. 1829. Byly opraveny střechy a při této příležitosti umístěn na vrchol věže místo dvojramenného kříže půlměsíc, prý na památku toho, že zakladatel zámku byl vězněn v Turecku v podobné věži. Byl to však jen romantický výmysl obrozenecké doby: hrabě Humprecht nikdy v Turecku nebyl a ani jeho strýc Heřman, který navštívil Turecko dvakrát jako císařský vyslanec, nebyl nikdy vězněn. Při této opravě byla také sejmuta železná pavlač a nahrazena dřevěnou. Zámek pustl, protože správa velkostatku po r. 1848 šetřila na údržbě. Zahrady byly využívány k pěstování ovocných štěpů, r. 1825 jich zde bylo na 13 000. Zámek a obora se staly cílem výletů sobotecké mládeže. Nostalgickou báseň o jeho smutném vzhledu napsal Svatopluk Čech, později i Fráňa Šrámek.

Humprecht v majetku města

V tomto stavu připadl Humprecht i s dvorem pod ním za první pozemkové reformy v r. 1926 městu Sobotce, které za něj mělo zaplatit 423 730 Kč. Téměř stejnou částku by si byla vyžádala celková rekonstrukce zámku. Iniciativy se ujal Kruh rodáků a přátel města Sobotky a okolí, který spolu s městem zahájil počátkem února 1937 stavební práce. Do sjezdu rodáků v srpnu téhož roku se podařilo opravit sál a čtyři pokoje v prvním patře. Stěny velkého sálu (výška 16,6 m) byly ozdobeny freskami Richarda Wiesnera, připomínajícími události ze života hraběte Humprechta Černína. Strop ozdobil černínským znakem Rudolf Beneš. Město Sobotka pokračovalo v dalších pracích do konce r. 1938. Byl zřízen ochoz, zámek dostal nové střechy i omítku, byly upraveny místnosti v přízemí i druhém patře. Do obnoveného zámku byly r. 1940 nastěhovány sbírky soboteckého muzea.

Opravy se prováděly i po r. 1945. Muzeum bylo reinstalováno, vznikla literární expozice Čtyři ze Sobotky, později stálá výstava dětské knihy nakladatelsví Albatros. Šindelové střechy byly nahrazeny měděným plechem.V 80. letech převzal zámek do péče Státní ústav památkové péče a provedl generální rekonstrukci budovy, při restitucích v 90. letech byl zámek navrácen do majetku města Sobotky. To uskutečnilo opravu hlavního přístupového schodiště. Kastelánka dr. D. Faměrová a dr. N. Kubů z Památkového ústavu v Praze mají zásluhu na nové expozici v zámeckých interiérech, kterým byla zámku vrácena podoba šlechtického sídla barokního kavalíra hraběte Humprechta Jana Černína. V roce2008 byl zámek prohlášen za národní kulturní památku.

Nejvýznamnější prací, která historii zámku částečně postihuje, je Kniha o Kosti univ. prof. dr. J. Pekaře, především v kapitole Když se stavěl Humprecht. Přední dílo českého dějepisectví, obohacené o nikdy nedokončený a nevydaný třetí díl, bylo péčí dr. M. Ryantové z Archivu Národního muzea nově zpřístupněno v r. 1998.

Poloha

přidat fotografie