Smírčí kameny jsou kamenné památky zhotovené z jednoho kusu kamene. Bývají umístěny i na nenápadných místech, jsou různě staré a různě utvářené. Liší se tvary i znaky , materiálem a zpracováním . Některé jsou pečlivě opracované a jiné jen nahrubo otesané. Někdy je do kamene symbol kříže jenom vysekán, jindy je celý kámen opracovaný do tvaru kříže.

Tyto kamenné památky zasazené do krajiny vzbuzují ve většině z nás pocit tajemna, mystiky a mnohdy i nezodpovězené historie. Symbol kříže vytesaný do monolitu kamene je obecně sjednocujícím prvkem pro všechny smírčí kříže. Jejich původ i účel byly často různorodé a ne vždy souvisí s náboženským cítěním. Jedny jsou považovány za památku na věrozvěsty Cyrila a Metoděje, další symbolizují smírčí smlouvy mezi vrahem a pozůstalými v rámci dosažení smíru a hmotného vyrovnání. Celá řada křížů byla vztyčena v dobách rekatolizace na znamení vítězství katolické víry, další plnily funkci hraničních kamenů. Nejčastěji ale zobrazují kult znamení smrti. Potom se jedná většinou o vzpomínky na tragické události , které se mezi lidmi odehrály v dávných časech , upomínají na tragicky ukončený lidský osud , mnohdy vraždu, nebo nám připomínají věci, na které bychom neměli zapomínat.

Proč vznikaly? Ve středověku býval při trestání provinilců uplatňován i systém tzv. smírčího práva, který delikventovi ukládal odčinění zločinu. Kromě vyrovnání s postiženou rodinou bývalo často jeho součástí i vytesání a vztyčení kamenného kříže na místě, kde byl zločin spáchán. Tyto kameny a kříže často provází pověsti tradované po celá staletí. Co na tom, že mnohdy historikové zpochybňují pravdivost popisovaných událostí.

Nejstarší doložený smírčí kámen pochází z roku 1290. V té době panovalo pořekadlo : " Oko za oko, zub za zub." A proto, chtěl-li se vrah vyhnout krevní mstě, musel svůj čin nějak odčinit. Proto se smírčí kámen stavěl. Stavěli se prý zhruba do poloviny 17. století. Lze ale nalézt kameny připomínající tragickou událost i s pozdějším datem .

Smírčí kameny nejsou zajímavé pouze svou krásou, originalitou a výjimečností, ale také svými téměř pohádkovými příběhy, které se o nich vyprávějí. Každý má svou vlastní historii, každý z nich je jedinečný a neopakovatelný. Symbolika vepsaná do kamene není věčná tak jako nic kolem nás. Povětří a erose kámen vyhladí, nápisy časem zmizí a s nimi i příběhy našich předků. Všímejme si proto podobných památek, uchovávejme pověsti s nimi spojené, chraňme je a važme si jich, jsou přece o nás lidech. To poselství do nich před staletími vtiskly upracované ruce právě proto, aby nic nezůstalo zapomenuto. Spousta těchto památek se do dnešních dnů nedochovala, ale některé přežily až do naší současnosti.

Kdysi stačila poutníkovi jdoucímu krajem sukovitá hůl a torna s kusem chleba a sýra. Nyní je dávána přednost pohodlnějšímu a hlavně rychlejšímu putování. Auto a fotoaparát, to je vybavení dnešních poutníků.

Text je synkreticky složen z materiálů na internetových stránách .