Vyhledávání lokalit (cílů)
Hledat v encyklopedii: , číslo pojmu:



Oskar Poříska (architekt)

Oskar Poříska

12. září 1897 v Brně , 31. května 1982 v Brně

Oskar Poříska se narodil v úřednické rodině .Po studiu na 1. české státní reálce v Brně maturoval zde v roce 1915. Po válce pak studoval na České vysoké škole technické v Brně odkud přešel na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství Vysokého učení technického v Praze, kterou ukončil v roce 1925. V témže roce se také účastnil své první architektonické soutěže na čsl. velvyslanectví v Bělehradě. Po krátké praxi na oddělení pozemních staveb Zemské politické správy v Praze ještě během studií, se vrátil do Brna a pracoval jako městský architekt ve Stavebním úřadě města Brna v letech 1925-37. Zde se dostal do společnosti svých generačních vrstevníků Bohuslava Fuchse, Jaroslava Grunta a dalších spolu s nimi začal utvářet nový funkcionalistický charakter městských veřejných i provozních staveb .

Městské zahradnictví v Brně – Komárově bylo účelné a krásné . Stavby Městského dezinfekčního ústavu na Masné ulici a Městské garáže s dílnami na Vojtově ulici řešily nové provozy v Brně . Skupina čekáren městských pouličních drah, které vytvořily osobitý typ, dosahující zejména na Obilním trhu výrazného výtvarného účinku svojí konstrukční křivkou. Druhou oblastí byla stavba škol. Školy, které se tehdy budovaly, skutečně reprezentovaly funkcionalistickou avantgardu. Vedle Bohuslava Fuchse a Josefa Poláška je navrhoval právě i Oskar Poříska .

Pro Výstavu soudobé kultury v Československu na Zemském výstavišti Poříska instaloval jen pavilon Společenstva pekařů, jednoduchou, výtvarně účinnou stavbu pekárny jako expozice, k výstavě však navrhl městskou výstavní ubytovací kancelář přímo před hlavním nádražím (dnes Čedok). Neobvyklá stavba s charakteristickými motivy oblého průčelí, prosklení dobovými luxfery a s halou s ochozem uvnitř, výhodně využila sklonitý terén bývalého hradebního okruhu pro zřízení jedné z prvních obytných teras pro restauraci na střechách navazujícího obchodního traktu.

Do této éry raného funkcionalismu je nutno přičlenit i velmi výraznou kapitolu projektu bydlení. Hned jedna z prvních Pořískových vil, z roku 1926 pro básníka F.V. Kříže v Pisárkách . K ní se řadily i další vily , zejména vila starosty Tomeše propojená se zahradou, a další na dnešní Tomešově ulici, vila v Kunštátě i jeho vlastní dům na Dobrovského ulici, dnes přestavěný. Specifickou kapitolou té doby byly řadové rodinné domy v družstevních “koloniích“, jakou navrhl i Poříska se 24 domy za Vodově ulici. V Pořískově díle jsou 30. léta poznamenána především návrhem rozsáhlého souboru Sociálních ústavů města Brna s nemocnicí a byty v Bohunicích, dnes součástí fakultní nemocnice . Tento soubor budov pro 300 chovanců byl navržen jako rostoucí organismus, umožňující růst postupně pro 1200-1500 osob. Tato možnost však v realizaci z důvodů II. světové války nebyla využita. Novým motivem architektury tu byly kryté kolonády v nástupním traktu a jako hlavní motiv jednotlivých budov v jejich balkonové části. Ve 2.polovině 30. let Poříska navrhoval i řadu správních budov , úřední budova městské plynárny a elektrárny na Radlase v Brně okresní úřad v Kroměříži , městská spořitelna v Uherském Brodě a finanční úřady, dnes generální ředitelství ŽPSV v Uherském Ostrohu .

Významnou kapitolou 30. let byly Pořískovy obytné domy. Na sociální výstavbu, která v Brně zanechala významné rané realizace zejména na Vranovské a v Táboře, navázaly jeho malobytové domy na Renneské , které v roce 1935 přinesly do městského interiéru obloukové průčelí. Náročnější bydlení obsahovaly městské bytové domy pro Falkensteinerovu nadaci, realizované na Moravském náměstí.

V roce 1937 Oskar Poříska opustil stavební úřad a soustředil se na práci ve vlastním ateliéru. V témže roce pak vznikla jedna z nejcharakterističtějších moderních staveb brněnského centra, obchodní a bytový dům Convalaria na nároží České a Veselé ulice. Tento dům soustředil v sobě znaky funkcionalismu konce 30. let v dokonalé vyvážené formě. Plášť z keramického obkladu je na hranách zaoblen ve zdivu i ve skle. Následovaly tři pětipatrové obytné domy na Štefánikově třídě, opět s keramickým obkladem a s předsazenými prosklenými arkýři bytů. Poté obytné domy v Uherském Brodě a bytový dům s poštou v Blansku.V roce 1937 Oskar Poříska zvítězil ve dvou soutěžích na veřejné budovy, které se pak v následujících pohnutých letech staly těžištěm práce jeho ateliéru. První bylo biskupské gymnázium s konviktem na Barvičově ulici, které se stalo novou dominantou Brna v jeho panoramatu od západu . Stavbu zastavila válka a byla omezeně dokončena až na konci 40. let. Druhý vítězný projekt na Krajský a okresní trestní soud byl situován na Kounicovu ulici. Projekt byl zpracován Pořískou společně s Eduardem Žáčkem. Hlavní budova byla na základě společného projektu realizována až po válce na konci 40. let a sloužila již jako budova Vojenské technické akademie. Již ve válečném roce 1940 získal Oskar Poříska 1. cenu v soutěži na lázeňské centrum Luhačovic. Poříska navrhl jednotnou urbanistickou skladbu, která respektovala Jurkovičovy stavby . Přínosem bylo sjednocení východní strany údolí výstavbou kolonády s dvěma pavilony pramenů a původně hotelu, pak léčebného ústavu. Tyto objekty po řadě variant, zpracovaných ve 40. letech, byly dokončeny na začátku 50. let.

Ostatní válečná léta, kdy ustala stavební činnost, věnoval Poříska jednak návrhům okresních dětských domovů, ale zejména se vrátil k urbanistické práci, která jej zaujala již na studiích. Zpracoval tak regulační a zastavovací plány řady jihomoravských obcí a měst a zejména Luhačovic, které se staly jeho životním dílem.

Ihned po válce se činnost rozběhla na plné obrátky: realizace Krajského soudu, lázní Luhačovic, adaptace dětských domovů a výstavba Domova jugoslávské mládeže v Pisárkách, který zřetelně navázal na předválečnou tvorbu. Objevil se i nový úkol návrhu kláštera s hospicem a kostelem sester Boromejek na svahu Špilberku na místě jejich domu a kaple, zničených válkou. Obě varianty kláštera jednoznačně respektovaly urbanistickou polohu ponecháním průhledu na zeleň Špilberku. Únor 1948 ukončil činnost Pořískova ateliéru. Poříska vstoupil do státního ústavu Stavoprojekt, do jeho skupiny územního plánování. Zde se účastnil formování metod územního plánování . Urbanistická praxe a teoretický zájem o její problémy vedly k tomu, že v roce 1952 byl Oskar Poříska povolán na nově vzniklý Ústav architektury a územního plánování, resp. Výzkumný ústav výstavby a architektury (VÚVA), na jeho urbanistické pracoviště v Brně. Ve VÚVA stál i u zrodu časopisu Urbanismus a územní plánování, jehož redakční radu vedl až do roku 1970, kdy odešel do důchodu.

Zemřel 31. května 1982 v Brně ve svých 85 letech.

Oskar Poříska se zařadil mezi architektonickou avantgardu a byl jedním z výrazných zakládajících členů brněnské funkcionalistické éry. V roce 1926 se stal členem pokrokového Klubu architektů, v letech 1928-37 se účastnil výstav architektury, počínaje I.členskou výstavou brněnské odbočky Klubu architektů, výstav, které reprezentovaly čsl. architekturu v zahraničí, získal zlatou medaili za architekturu v roce 1993 v Miláně, 1935 v Bruselu a 1937 v Paříži. O významu jeho urbanistické činnosti svědčí, že v roce 1931 byl zvolen členem Ústavu pro stavbu měst výběrové Masarykovy akademie práce i to, že byl před válkou čsl. delegátem mezinárodních kongresů bydlení a stavby měst. Později byl předsedou urbanistické sekce Svazu architektů a v roce 1973 byl za uznání své architektonické a vědecko-výzkumné činnosti jmenován jeho čestným členem.


Upravil: Kamler
Datum: 2011-11-25 08:04:11



Poznámky, komentáře , fotky a doplňující údaje k pojmu:

Vložení doplňujících údajů



(c) 2003-2018 M.Kamler - KrásnéČesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!   *  Mobilní verze