Jan Brokoff   

* 23. června 1652  ve Spišské Sobotě   -  + 28. prosince 1718 v Praze

barokní sochař a řezbář

Jan Brokoff je označován za průměrného sochaře a řezbáře německého původu, který přišel do Čech ze Spiše a v Praze se usadil roku 1692. V Praze si zavedl dobře prosperující dílnu, kde zaměstnával svého syna Michala Josefa (1686 - 1721) a hlavně Ferdinanda Maxmiliána (1688-1731). Jeho životní osud protnul i dějiny Červeného Hrádku a Jirkova.

Jan Brokoff pocházel z luteránské rodiny. Narodil se ve Spišské Sobotě 23. června 1652. Vyučil se řezbářem a pět let působil jako tovaryš i v Praze. Později přestoupil na katolickou víru, aby mohl svobodně umělecky tvořit. Na čas působil v Ronšperku u Domažlic a v Manětíně a kolem roku 1685 se objevuje v Klášterci nad Ohří u hraběte Michala Osvalda Thuna. Zde tvořil alegorická sochařská díle (s náměty ročních období, světadílů i řeckých bájí). Jan Brokof se podle dochované smlouvy z roku 1689 podílel na sochařské výzdobě interiérů zámku v Libochovicích. V letech 1687 až 1688 žil na Červeném Hrádku a i zde měl svou dílnu. A právě zde se mu Ferdinand Maxmilián narodil. Jméno dostal po majiteli zámku Ferdinandu Maxmiliánu Hrzánovi.  Jan Brokoff vytvořil v době svého působení na Červeném Hrádku řadu děl, zřejmě i dvě kašny, v zahradě chrlič vody z kašny v podobě velké hlavy, sochy Ulyxe a Polyféma u kašen na nádvoří zámku, sochy Marta a Lédy s labutí (Juno), které stojí od roku 1986 v parčíku u Okresního muzea Chomutov. Jemu je připisován i mariánský sloup, tedy sloup se sochou Panny Marie. Janu Brokoffovi jsou přisuzovány i vázy na dvouramenném zámeckém schodišti a socha sv. Jana Nepomuckého u říčky Běly (1708) a také socha Panny Marie na uvedeném morovém sloupu pro jirkovské náměstí (1695). Obě tato díla byla však vytvořena v době, kdy Jan Brokoff žil již řadu let v Praze!
Brzy po narození syna Ferdinanda odešel otec Jan z Červeného Hrádku. V bývalé zámecké zahradě v Nových Zámcích u Trutnova se dochovaly sochy z doby po roce 1700, které pocházejí z dílny Jana Brokoffa a zároveň tak naznačují, že stavba v té době procházela stavebními úpravami.

Po příchodu do Prahy koupil dům na rohu ulice Skořepovy a Uhelného trhu, kde bydlel se svou ženou, pěti syny a dvěma dcerami. Nejstarší synové Josef a Ferdinand byli také sochaři a pracovali s otcem na zakázkách. V Praze vytvořili Brokofové (v létech 1709 - 1714) několik soch. Nejznámější sochou Janovou je bronzový odlitek sochy svatého Jana Nepomuckého na Karlově mostě. Dřevěný originál je dosud na oltáři svatého Jana na Skalce v Praze II. Dřevěné sochy Janovy dokládají, že byl lepším řezbářem než kamenosochařem a že jeho syn Ferdinand svého otce v mnohém předčil. Další kamenné sochy právě pro jejich dokonalost přisoudili někteří kritici spíše Ferdinandu Maxmiliánovi. Jde především o Sousoší sv. Františka Xaverského, Sousoší sv. Vincence Ferrerského a sv. Prokopa, sousoší sv. Jana z Mathy, sv. Felixe z Valois a sv. Ivana.

Jan Brokoff  zemřel v domě svého syna Ferdinanda v domě U Salátů (na dnešní Národní třídě) 28. prosince 1718.