Cisterciácký řád vznikl v Burgundsku na území dnešní Francie na přelomu 11. a 12. století jako reformovaná odnož benediktinského řádu .

V roce 1098 odešla skupina benediktinských mnichů z opatství Molesme , aby v neobydlené krajině v místě zvaném Citeaux nedaleko Dijonu založila nový klášter . Usilovali o obrodu uzavřeného řeholního života a o návrat k původním mnišským ideálům . Latinský název Cistercium dal později jméno i celému řádu . Zásadní význam pro formování řádu měla osobnost svatého Bernarda z Clairvaux , který žil v letech 1090 - 1153 .

Do českých zemí přišli cisterciáci ve 40. letech 12. století a v rozmezí let 1142 - 1357 vzniklo na území Čech a Moravy celkem 18 klášterů , 13 mužských a 5 náleželo k ženské větvi řádu .

Tišnovský klášter Porta coeli ( Brána nebes ) založila v roce 1233 česká královna Konstancie , dcera uherského krále Bély III. a vdova po českém králi Přemyslu Otakaru I. , za vydatné materiální a morální podpory obou svých synů , českého krále Václava I. a moravského markraběte Přemysla . Královna Konstancie v odlehlé krajině tišnovské kotliny našla pro potřeby cisterciáků vhodnější podmínky než v Praze , kde chtěla původně klášter založit . Území se pro stavbu kláštera mimořádně hodilo , neboť bylo klidné , vzdálené od vnějšího světa a také mohlo být východiskem kolonizačního úsilí v této zatím divoké lokalitě .