Řeka Svratka patří k významným českým a moravským řekám . Svým horním tokem vytváří linii staré zemské hranice mezi Čechami a Moravou . Pramení na Křivém javoru na východním úbočí Žákovy hory ve Žďárských vrších v nadmořské výšce 760 m . Druhý významný pramen vzniká u hájovny Blatky , někdy bývá značen jako Břimovka . Svratka teče od svého pramene nejdříve k severu, pak se však stáčí na východ a posléze na jihojihovýchod až jih . Protéká Českomoravskou vrchovinou, směrem po proudu se postupně zahlubuje a vytváří jedinečnou údolní scenérii, obklopenou strmými vrchy . Taková je krajina na jejím středním toku v okolí Nedvědice i níže u Doubravníku a Borače až k Tišnovu . Celá tato oblast je zahrnuta do přírodního parku Svratecká hornatina . Dále teče Boskovickou brázdou , Bobravskou vrchovinou, Brnem a Dyjsko-svrateckým úvalem, kde po 174 km vtéká do střední věstonické nádrže vodního díla Nové Mlýny . Zde ve výšce 170 m.n.m. se spojuje jako levobřežní přítok s řekou Dyjí .
Plocha povodí Svratky činí 7118,7 km& () 178;, průměrný průtok u ústí je 27,24 m& () 179;/s . Nejvýznamnějšími přítoky jsou pravostranná říčka Loučka u Tišnova a levostranná řeka Svitava pod Brnem . Pojmenování Svratky pravděpodobně vychází ze staročeského slova „sworti“ – vinout se . V nedávné minulosti byla také nazývána Švarcavou od německého slova schwarz - černý . Voda v řece bývá tmavá a její temnou barvu popisuje Vítězslav Nezval v básni Na břehu řeky Svratky .
Tok Svratky je na třech místech uměle přehrazen:
Jedná se o řeku vodácky využitelnou . Vodácky využívaný je úsek řeky mezi vodní nádrží Vír II. a Doubravníkem , pod kterým pak řeka protéká pěkným údolím se skalami . Za vyššího stavu vody je možné řeku sjet už z Milov , kde je řeka rychle tekoucí a úzká . Mezi vodními nádržemi Vír I. a II. je vybudován krátký slalomový kaná l, sjízdný pouze při chodu vodní elektrárny .