Sv. Augustin , Aurelius Augustinus (též sv.Augustin z Hippo) je stále mimořádnou osobností , jejíž význam nezmenšil ani velký časový odstup.

Narodil se 13. listopadu 354 v Tagastě ,dnes Souk-Ahras ve východním Alžírsku , v Římské provincii Numidia, ve které byl jeho otec váženým úředníkem. Matka, kterou církev uctívá jako světici, se jmenovala Monika. Augustin získal základní vzdělání v Tagastě, potom ho otec poslal do blízkého města Madaury , kde studoval gramatiku a vynikal nadáním nad ostatními žáky. Jako sedmnáctiletý přišel do Kartága , metropole jeho života . Život byl jako vír : studium, zábavy, divadla a společnost. Žil bez vyhraněnosti, bez cíle a hledal jen to, co vyhovovalo jeho rozmaru. V osmnácti letech zažil střetnutí, které změnilo v mnohém jeho smýšlení.

Augustin se seznámil s díly řeckých filozofů, zejména v souvislosti s teologickými otázkami. Ciceronovou knihou Hortensius byl Augustin povzbuzen k hledání moudrosti a pravdy. Tuto pravdu se rozhodl hledat kdekoliv, aby se jí pak mohl zasvětit na celý život. Rozhodl se také přečíst Písmo sv., aby věděl jaké je v porovnání s řeckými autory. A zjistil, že je neprozkoumané pyšnými, nejasné lidem prostým, skromné v začátcích, vznešené ve výsledcích a zahalené v tajemstvích.

Odmítl tedy Bibli jako jeho nedůstojnou a uvěřil ale těm, které potkal jako první. Sekta manichejců vysvětlovala vše racionálně a logicky , slibovali pravdu a předstírali , že znají smysl všeho. Devět let byl vězněm tohoto klamu.

V roce 374 začal vyučovat rétoriku v Tagastě , později v Kartágu . Tam také žil s dívkou se kterou se nemohl oženit pro rozdílný původ. Život který žil byl povrchní , kdy to co nebylo tělesné nebylo pro něj ničím. V Kartágu se Augustinovi mnoho nedařilo, proto odešel do Říma, kde byl hostem manichejců. Z Říma odešel do Milána, kde se setkal s více lidmi, kteří ovlivnili jeho další život a zásadně změnili jeho směr. Především v Miláně nalezl Ambrože, biskupa milánského, jenž byl výborný řečník a Augustin ho chodíval do chrámu v neděli ráno poslouchat pro jeho řečnické umění , ne obsah . S jeho slovy začal vnímat i obsah, který Augustina přesvědčil , že Bibli je možné a nutné vykládat ve smyslu duchovním a ne jako doslovný překlad. Bylo to poznání a především ujištění o nutné existenci duchovní dimenze života. Pro materialistické Augustinovo založení to byl skutečný objev. Postupně také uznal, že katolická církev vyžaduje víru a poslušnost. Je čestná - nedává a nenabízí nic co nemůže splnit. Manichejci slíbili všechno, ale nedali nic.

Augustin se rozhodl stát křesťanem a darovat Pánu svůj život. Na počátku postní doby V roce 387 , kdy mu nebylo ještě 33 let se nechal zapsat, mezi katechumeny milánské církve, aby mohl být pokřtěn. Na Bílou sobotu 24. dubna 387 za přítomnosti své matky byl v babtistériu milánského dómu pokřtěn biskupem Ambrožem.

Za rok, po smrti své matky , Augustin opustil Itálii a vrátil se do Afriky. Na rodném statku v Tagastě žil mnišským životem. V roce 391 byl vysvěcen na kněze a založil komunitu bratří. Spolupracoval s Valeriem¨biskupem pobřežního města Hippo Regius . Po náhlé biskupově smrti byl zvolen na jeho místo. Od roku 395 vykonával biskupské povinnosti až do své smrti. Přibližně kolem roku 400 píše řeholi a pokračuje ve filozofických studiích a v literární činnosti.

Za svého působení musel dlouho bojovat se sektou donatistů . Sekta měla jméno po diákonu Donátu z Kartága. Reakce na jejich bludy vyžadovala od Augustina ještě hlouběji se ponořit do tajemství církve ve stavu putujícího společenství na zemi. Základní podmínkou je však zůstat v Kristu skrze společenství církve, kterou založil. Proto ten, kdo se odloučí od společenství, i když z důvodu, že ho vidí jako hříšné, odloučí se od Krista, který působí skrze tuto svoji církev. Tato sekta byla potřena zásahem samotného imperátora.

V roce 410 zažil plenění Říma Góty. Pro Římany z impéria představoval Řím Věčné město , světovou velmoc. A přece Řím padl a tři dny hořel v plamenech a topil se v krvi. Ve snaze osvětlit tuto skutečnost začal psát svoji vrcholnou práci O městě Božím.

Od roku 411 až do své smrti se musel zabývat ještě s dalšími odpadlíky , pelagiány. Poslední roky života sv. Augustina nebyly klidné. Impérium ztratilo svoji vnitřní sílu a nemohlo se udržet. Římský svět pomalu končil. V roce 430 Vandalové vpadli do provincie Numidia a obsadili Hippo. Sv. Augustin a ostatní obyvatelé města žili v těžkých podmínkách. Sv. Augustin v té době onemocněl a 28. srpna 430 zemřel.

Sv. Augustin byl nejvýznačnějším latinským církevním spisovatelem, představitelem tzv, patristiky, tj. podrobného výzkumu textů starokřesťanských spisovatelů. Platil za největší autoritu církve své doby. Mimo jeho slavné Vyznání se zachovalo přes 500 publikovaných kázání, úvah, do dnešních časů vyhledávaných. Sv. Augustin se také aktivně zúčastnil několika církevních sněmů a synod - r. 418 v Kartágu. Měl rozhodující vliv na církevní politiku celé severní Afriky. Jeho dílo má 113 svazků a svou hloubkou filozofického rozboru světa je v dějinách první svou ucelenou křesťanskou filozofií dějin.

„Pozdě jsem si tě zamiloval, Kráso tak stará a tak nová.“

Až když sv. Augustin toto pochopil a začal milovat Boha celou svou bytostí bylo mu to silou navždy. Neboť vše ostatní je jen prach a dým.

Sv. Augustinu , biskupu , vyznavači a učiteli církve je zasvěcen 28. srpen .