Bitva u Zborova se uskutečnila 2. červenec 1917 . Byla méně významnou součástí tzv. Kerenského ofenzívy ( Kerenského ofenzíva byla poslední ruská ofenzíva první světové války. ) a představovala první významné vystoupení Československých legií na východní frontě. Úspěch československých jednotek byl natolik výrazný, že ruská vláda poté zrušila veškerá omezení na formování nových jednotek z českých a slovenských zajatců.

Československá střelecká brigáda o síle asi 3 500 mužů (1. střelecký pluk „Mistra Jana Husi“, 2. střelecký pluk „Jiřího z Poděbrad“, 3. střelecký pluk „Jana Žižky z Trocnova“) v rámci tzv. Kerenského ofenzívy, na vedlejším směru, dosáhla slavného úspěchu, když nadšeným útokem prorazila přes 4 linie pozic rakousko-uherské armády až do hloubky asi 5 km a získala velký počet zajatců a válečného materiálu. Proti Československé střelecké brigádě zde stály část 86. pěšího pluku 32. uherské divize a rakouské pěší pluky č. 35 (plzeňský) a č. 75. (jindřichohradecký) z 19. divize o síle asi 5 500 mužů, dobře vystrojených a výborně vyzbrojených. Oproti tomu Čs. střelecká brigáda měla slabou výzbroj, kulometů zoufalý nedostatek a zcela nedostatečná byla i výstroj. Ztráty Čs. střelecké brigády – 185 padlých a zemřelých následkem zranění a asi 700 zraněných.

Kerenského ofenzíva

O ofenzívě rozhodl Alexandr Fjodorovič Kerenskij, který byl ministrem války v prozatímní vládě, která byla vytvořena po únorové revoluci v Rusku. Pro Rusko to však nebyl dobrý počin, protože disciplína v ruské armádě dosáhla po sesazení cara na dno. V řadách armády vládla poraženecká nálada a šířilo se i revoluční hnutí, které bylo finančně podporováno Německem. Kerenskij však doufal, že se mu po pádu carismu a zřízení demokratického státu v Rusku podaří oslovit vojáky.

1. července 1917 zaútočila ruská vojska na rakousko-uherské a německé síly v Haliči. Dne 2. července se v rámci tohoto tažení uskutečnila bitva u Zborova, ve které bojovali na obou stranách fronty čeští a slovenští vojáci. Zpočátku dosahovala ofenzíva významných úspěchů, ovšem počáteční úspěch brzy pominul. Ruští vojáci odmítali stále ve větší míře bojovat, takže 16. července dospěla situace tak daleko, že postup byl zastaven. Iniciativy se 18. července chopila rakouská a německá vojska, která podnikla protiútok. Rusové byli nuceni ustupovat a 23. července došlo k dalším útokům, při kterých bylo zajato 7 tisíc Rusů. Fronta se ustálila až začátkem srpna. Další boje probíhaly počátkem září v Pobaltí. Poslední všeobecný útok Centrálních mocností na Rusko proběhl až v únoru 1918, který byl ukončen Brestlitevským mírem v březnu téhož roku

Ternopil (ukrajinsky: & () 1058;& () 1077;& () 1088;& () 1085;& () 1086;& () 1087;& () 1110;& () 1083;& () 1100; / Ternopil, rusky & () 1058;& () 1077;& () 1088;& () 1085;& () 1086;& () 1087;& () 1086;& () 1083;& () 1100; / Ternopol či polsky Tarnopol) je město ležící v západní části Ukrajiny na řece Seret. Městem prochází hlavní železniční trať mezi Lvovem a Kyjevem a silnice Lvov - Vinnycja - Umaň. Ternopil je hlavním městem Ternopilské oblasti; žije zde přibližně 245 000 obyvatel

V na podzim 1915 se v blízkosti města odehrávaly boje 1. světové války (mj. bitva u Zborova) a byla u něj zastavena ofenziva rakousko-uherských a německých vojsk.

Zborov (ukrajinsky & () 1047;& () 1073;& () 1086;& () 1088;& () 1110;& () 1074;, polsky Zborów) je malé město v Haliči na západní Ukrajině. Protéká jím řeka Strypa. Zborov leží na významné silnici a železniční trati mezi městy Lvov a Ternopil. Administrativně spadá pod Ternopilskou oblast; město je sídlem Zborovského rajónu a žije zde asi 7000 obyvatel.

První historické zmínky pocházejí z roku 1166. Do československé historie se město zapsalo tím, že za první světové války v jeho okolí jednotka československých legií, bojující na ruské straně, úspěšně prolomila rakousko-uherskou frontovou linii v tzv. bitvě u Zborova.

Pomník zborovského bojovníka je zřejmě jediný na světě, stojí v moravském městě Blansku v parku na ulici Svatopluka Čecha. Pomník byl odlit ve třicátých letech v podniku ČKD Blansko. Dále vznikl stejný pomník určený pro Prahu a třetí, který byl instalován ve východní Haliči. Pražskou sochu však zničili nacisté za druhé světové války a osud třetího pomníku je zcela neznámý. Autorem sochy je ruský legionář Karel Babka.