Boží muka je název malé stavby vyskytující se nejčastěji ve tvaru sloupu nebo pilíře. Mohou být krytá stříškou. Občas bývá název boží muka chybně používán také pro krucifix situovaný mimo obec. Boží muka symbolizují sloup, u něhož byl z rozhodnutí Pontia Piláta bičován Kristus. Boží muka se nacházejí na návrších, rozcestích či v místech, kde se stalo nějaké neštěstí. Bývají obklopena památnými stromy.

Nejstarší boží muka se snad začala vyskytovat již před 14. stoletím. Od 14. století se objevují kamenná gotická boží muka, z nichž se zčásti též kvůli husitskému obrazoborectví dochovala jen některá (např. na Českobudějovicku a Českokrumlovsku). Největší rozšíření božích muk pak patří období baroka a První republiky.

Po řadě pozemkových reforem, zejména pak po zcelování menších polí do rozměrných honů v rámci kolektivizace v 50. letech 20. století, se z volné krajiny vytratily jednoznačné identifikátory konkrétních míst. Zachovaná boží muka společně s památnými stromy představují důležité orientační body.