tarodávná obec, jediná tohoto jména v České republice. Odvozeno je od jména Blažej. Dřívější podoba názvu obce byla Blažice.

Osídlení zde bylo již ve starším neolitu, což dokazují archeologické nálezy. První písemná zmínka je z roku 1358. Tehdejší majitel Blazic – zvěřínský biskup Albert ze Šternberka a jeho bratr Zdeněk vesnici zaměnili za svobodný dvůr ve Všetulích, ale ihned Blazice zpět odkoupili. Tehdy byl v obci mlýn a dvůr. Pánům ze Šternberka patřily až do roku 1406. Tehdy přecházejí do rukou vládyky z Prus. V průběhu 15. a 16. století jsou v držení celé řady majitelů. Od roku 1536 přináležely k bystřickému panství a to až do roku 1848. Právně samostatnou obcí jsou Blazice od roku 1848 až do roku 1976, kdy byly podobně jako celá řada okolních vesnic rozhodnutím přede vším stranických orgánů integrovány do města Bystřice pod Hostýnem. Tento stav trval do roku 1992. Výsledky místního referenda umožnily, aby se obec znovu osamostatnila. Počínajíc rokem 1993 se znovu stávají Blazice z právního hlediska obcí.

Obyvatelstvo tohoto regionu postihovaly válečné pochody vojsk, která rabovala, pálila a zabíjela. Byla to vojska tatarská, švédská, napoleonská, pruská a nakonec německá a sovětská armáda. Snad největší škody obec utrpěla za třicetileté války. V letech 1656 – 1676 bylo z 21 domů 14 pustých. V roce 1791 bylo v obci již 38 domů. Obec se pomalu rozrůstá a její obyvatelé se stávají zámožnějšími. Tak v roce 1850 se zde uvádějí 2 rychty, 12 půllánů (lán = obvykle 40 ha – pozn. autora), 4 čtvrtlány a 22 domky, celkem tedy 40 domů. Největší nárůst obyvatel byl na konci 19. století, kdy měly Blazice 335 obyvatel. Postupně však obyvatelstva ubývá a koncem 20. století zde žije už jenom 201 lidí.

Velmi významným pro obec byl rok 1788. Péčí Náboženského fondu byl zbudován kostel s titulem Povýšení svatého Kříže. Jde o pozdně barokní, jednolodní stavbu, zaklenutou třemi poli tzv. pruské klenby, zakončené pravoúhlým kněžištěm a sakristií. Chrám je zakryt sedlovou střechou. Z líce průčelí vyrůstá čtyřhranná věž, zastřešená čtyřbokým jehlanem, který přechází v osmiboký a je ukončen bání nad níž je jednoduchý kříž. Kostel se stává podle kanonického práva farním s přifařenými obcemi Lhota Radkova, Sovadina a Žákovice.

Ve stejnou dobu je zřízena i škola, která sloužila i ostatním obcím. Dětí do ní chodilo kolem 150. V roce 1880 byla postavena nová škola, zprvu jednotřídní. Během let byla několikrát přestavována a upravována až do dnešní podoby. Poslední oprava byla provedena v roce 1995. Podobně jako obec měla pohnuté osudy i škola. Poprvé od doby Josefa II. byla rozhodnutím vyšších orgánů zrušena pro nedostatek žáků v roce 1976. Znovu bylo vyučování zahájeno ve škoním roce 1995/96, avšak pouze l. a 2. ročník. To však vydrželo pouze do 30. června 1999. K tomuto datu byla uzavřena jak škola, tak i školka, která zde nepřetržitě poskytovala službu téměř 30 let.

Obec byla pokroková, o čemž svědčí i to, že již v roce 1881 zde byl založen „Hospodářský spolek blazický“. V průběhu let vznikaly a zanikaly další různé spolky. Celých 70 let zde byl „Spořitelní a záloženský spolek“, později jednatelství Státní spořitelny. Řadu let pracovali hasiči. V součásné době je zde jen Myslivecká společnost.

Do Blazic dojížděl v 60. letech 19. století ke svému strýci – zdejšímu faráři ještě jako student Leoš Janáček. Rád si zde zahrál v kostele na varhany.

Blazice se zapsaly i do protifašistického odboje za II. světové války, kdy zde působila paradesantní skupina Clay-Eva ve složení Bartoš, Štokman a Šikola. Jejich vysílačka podávala zprávy do Anglie.

V katastru obce stávala ve 14. století ves Rácov. Písemný záznam je datován v roce 1398. Od roku 1460 se již vzpomíná jenom pustá ves i dvůr.