1261 - První písemná zmínka o Vizovicích v zakládací listině cisterciáckého kláštera /Smilheim/ založeného královským kastelánem na hradě Brumově, Smilem ze Střílek. Klášter osazen cisterciáckými mnichy dostal do držení kromě Vizovic ještě na pětadvacet dalších vsí.

1314 – vojsko uherského velmože Matúše Čáka Trenčanského poplenilo klášter i klášterní statky

1418 – okolní husitská šlechta vyplenila městečko i klášter. V kraji je rozšířeno a přijato Husovo učení.

1424 – další vyplenění městečka i kláštera, nastává jeho úpadek
V polovině 80. let 15. století klášter zaniká.

1483 – páni z Kunštátu získávají právo k držbě Vizovic

Jan Kuna z Kunštátu dává vizovickým měšťanům některá práva
1498 – právo odúmrti

16. století

1531 – získávají od vrchnosti právo vařit pivo a prodávat ho po celém panství
1549 – Vizovice přechází na pány z Boskovic
1565 – stanovil Jetřich Dobeš Černohorský z Boskovic, aby vdovy a sirotci nebyli nuceni k panské službě v klášteře ani ve dvorech.
Propustil z robot všechny mistry i tovaryše řemesla soukenického.

1567 – Koupil vizovické panství Zdeněk Říčanský Kafka z Říčan, který nechal na místě starého kláštera vybudovat zámek Nový Smilheim.
Byl to člověk chovající se velmi tvrdě k poddaným, nerespektoval jejich výsady, nutil je do nových robot, bránil jim v užívání „vizovských nerozdílných hor“. Nechal pobořit jejich pivovary a mlýny. Vizovští poddaní si na pana Kafku stěžovali u zemského hejtmana, ochranu hledají u samotného císaře.

1570 – Povýšení Vizovic císařem Maxmiliánem II. na město s dvěma výročními trhy.
Stalo se tak na žádost Zdeňka Kafky, čímž se pozitivně zapsal do dějin Vizovic.

1574 – koupila panství Anna Kropáčka z Nevědomí.
1582 – tato vrchnost dala všem svým obcím do opatrování sirotčí peníze a právo brát a prodávat dřevo z bukových lesů
1584 – potvrdila městu ještě právo odúmrti, povolila měšťanům obsazovat vizovickou faru jen kněžími evangelického vyznání.

1584 – 1594 vlastnil vizovské panství Václav Tetour z Tetova a na Malenovicích.

1594 – majitel panství uherský šlechtic Emerich Dóczy de Nagy Lucsie /Dóczy z Natluče/.

17. století

Nastala doba nového útlaku poddaných, podobně jako za Kafky z Říčan. Vyvstal jeden z velkých problémů poddaných s vrchností kvůli náboženství . Drtivá většina města byla evangelického vyznání. Vleklý spor o obsazování fary.

1600 – Dóczy, pro usnadnění rekatolizace se vzdal patronátního práva nad kostely ve Vizovicích, Jasenné a Pozděchově ve prospěch olomouckého biskupa kardinála Františka Ditrichštejna, který sem začal posílat na katolické misie jezuitské kněze. Setkali s tvrdým odporem obyvatelstva. Poddaní odmítali chodit do kostela, platit desátek na vydržování kněze.
1602 – vzbouření proti novému katolickému knězi. Poddaní odnesli ornáty a bohuslužebné náčiní z kostela na radnici a nechtěli je vrátit zpět. Nepomáhaly ani tresty.
1617 – císař Rudolf II. řešil spor poddaných s kardinálem Ditrichštejnem a zemský soud povolil evangelického kazatele.
Rekatolizační snahy jezuitů však pokračovaly na vizovickém panství i po bitvě na Bílé hoře. V 17. století bylo Vizovicko těžce postiženo nájezdy povstalců ze sousedních Uher i válečnými operacemi třicetileté války.
1605 – vpád bočkajovců
1621 – vpád vzbouřených Valachů
1622 – žoldnéři Gábora Bethlena
K povstání Valachů se přidalo mnoho poddaných i na panství vizovickém. Melichar Dóczy, tehdejší majitel panství, jenž se přidal na stranu císaře musel uprchnout do Uher a vrátil se až po bitvě na Bílé hoře.
1663 – vpád Turků a Tatarů na Moravu. Ve Vizovicích vyhořelo tenkrát 13 domů, 15 lidí bylo zabito.
1677 – Zuzana Dóczy postoupila vizovické panství pod nátlakem a podvodným jednáním sekretáři české dvorské kanceláře Gervasiusi Vilému rytíři Gollenovi. Spory s potomky příbuznými paní Zuzany se vlekly až do r. 1710. Vyústily ve prospěch Gollenů. 1680, 1683 – vpád povstalců z Uher, 21 osob zabito, 24 domů vypáleno včetně zámku, fary, školy

18. století

V 18. století téměř neustávaly vpády uherských vzbouřenců – kuruců.
1708 – kuruci – zabito 15 osob, 13 zraněno a 12 odvlečeno do zajetí, veliké škody na majetku
1710 – převzal vizovické panství Prokop Gervasius z Gollen.
Přikoupil ves Seninku, budoval nové hospodářské dvory(např. Prokopovský dvůr na Janové hoře), mlýny, vinné sklepy, hospody, zřídil cihelnu ve Vizovicích, papírnu v Želechovicích, sirné lázně, vápenné pece v Jasenné. Došlo k velkému zadlužení.
1711 – velké sucho, neúroda, velká vichřice poškodila porosty a domy
1712 – krupobití, velká povodeň. Poddaní nejsou schopni platit daně.
1742 – sedmiletá válka, Prušáci, kteří zde“mnoho sukna pobrali“. Následující roky museli obyvatelé Vizovic poskytovat rakouskému vojsku ubytování a přípřež.

Přidává se útlak náboženský
Rekatolizační kurz. Jezuitské misie se nadále snažily obracet obyvatelstvo na katolickou víru, a to i za pomoci různého nátlaku. Např. nekatolíci nemohli být podle cechovních artikulí z r. 1689 přijímáni do ševcovského cechu, při pohřbu se jim nesmělo zvonit ani zpívat.

1746 – vizovické panství prodáno v dražbě Minkvicburkům za 176 000 zlatých rýnských.

V polovině 18. století získal panství Heřman Hanibal svobodný pán (později hrabě) z Blümegen, kanovník olomoucký a pozdější biskup královéhradecký a jeho dědicové. Za jejich panství dochází ve městě i na panství k řadě změn.
1750 – 1770 vybudování nového zámku i s krásným francouzským a anglickým parkem na místě starého zámku brněnským architektem Františkem Grimem.

1777 – vypukly náboženské nepokoje – vinou misií. Jezuité, aby odkryli tajné evangelíky, vylákali na poddaných pod falešným slibem náboženské svobody přiznání se k protestantské víře. Z Vizovic se přihlásilo k evang. víře 280 osob. Poté, když se ukázalo, že šlo o podvod, vzbouřili se poddaní proti násilné rekatolizaci a odmítali poslušnost církevním i vrchnostenským úřadům. Do Vizovic byla kvůli klidnému vyšetřování událostí vyslána i vojenská asistence. Uklidnění náboženských poměrů však přineslo až vyhlášení tolerančního patentu.

1781 – (16.května) založila manželka hraběte Kryštofa Marie Antonie z Blümegen v sousedství zámku klášter Milosrdných bratří pro čtaři mnichy, při kterém byla zřízena i lékárna a nemocnice.
Kromě pomoci chudým a nemocným měli mniši za povinnost konat bohoslužby v zámecké kapli.
V době hraběte Kryštofa došlo k dohodě s majiteli okolních panství o rozdělení hor („nerozdílném hory vizovské“) jenž byly užívány do této doby společně poddanými. Za Blümegenů se změnila i držba vrchnostenské půdy.
1790 – rozprodali polnosti patřící ke dvoru Prokopovskému nebo také janovohorskému a na Janové hoře zůstala jenom panská ovčírna. Budovy kdysi výstavného panského dvora se začaly rozpadat.
1791 – choroba podobná moru, důsledek neúrody a bídy(zemřelo hodně lidí).
1792 – v lednu vyhořelo na náměstí 10 domů
1793 – rozprodával se dvůr chrastěšovský – budovy i polnosti, který se tak stal základem k obnovení dříve pusté vsi Chrastěšov.

19. století

Ani v 19. století nebylo město ušetřeno požárů, živelných pohrom a epidemií.

1814 – velká povodeň, která poškodila mnoho domků a několik jich odnesla.
1836 – cholera, které za oběť padlo 263 lidí

Po Blümegenech zdědil vizovické panství Filip svobodný pán z Ratenic a ze Stillfriedu. Příslušníci tohoto rodu drželi vizovický statek až do r. 1945.

1848 – konec poddanství, Vizovjané se začínali vykupovat z roboty
1849 – zřízena finanční stráž (město ležící blízko hranic)
1850 – úředně byla rozpuštěna národní garda , zřízená četnická stanice
1852 – téměř všichni byli vykoupeni z robotních poviností
1866 – prusko – rakouská válka, zásobování proviantem, ošetřování raněných a ubytování procházejících vojsk rakouských i pruských. Vypukla velká epidemie cholery.
1877 – 28. srpna – rozsáhlý požár. Zničil náměstí a větší část přilehlých ulic. Vyhořelo 129 domů, 4 stodoly, 104 chlévy. Vyhořela i stará dřevěná radnice s obecním archivem. 1000 lidí bez přístřeší.
1879 – požár zničil 7 domků a 2 stodoly
1890 – požár – 3 domky a 1 stodolu
1891 – červen – povodeň – mnoho škod na domech, dobytku, polích , utonuly 2 osoby
1894 – požár . lehlo popelem 38 domků a 14 stodol naplněných úrodou
1900 – postihla Vizovice kromě malého požáru i povodeň a mimořádně krutá zima

20. století

1914 – 1918 – 1. světová válka
ve Vizovicích 80 vystěhovalců z jižních Tyrol a 73 Židů z Haliče.

1917 – propuštěni z vizovického žaláře všichni vězni (obrovská drahota a nedostatek potravin)
Válka si vyžádala z řad vizovických občanů 48 obětí (30 padlo, 16 zemřelo na následky válečných útrap, 2 nezvěstní). Více než 40 Vizovjanů bojovaly v čs. legiích v rusku, Francii, Itálii.

Vizovice
centrum soudního okresu, sídlo notářství, berního úřadu, lesního úřadu, okresní nemocenské pokladny, kontribučenského fondu, okresního starostenského sboru.

Finanční služby poskytovaly
peněžní ústavy:
od r. 1876 Okresní spořitelna a záložna
od r. 1905 Spořitelna města Vizovic
od r. 1914 Živnostenská záložna
od r. 1919 Raiffeisenka a Hostinská záložna

1910 – telefon – zřízen při vizovické poště
1924 – vybudován nový chudobinec
1926 – elektrifikováno město

Kláštery

Klášter Sester sv. Kříže, ve své budově vybudoval sirotčinec, změněný v r. 1922 na Okresní útulnu.
Klášter Milosrdných bratří, jehož součástí je i veřejná nemocnice a lékárna, oddělení pro slabomyslné děti a epileptiky. Původně byla řízena klášterními lékaři, v r. 1880 se stal primářem obvodní lékař dr. Josef Franta.

Lázně

Mojžíšovy lázně – Lázeňská ulice (údolíčko Želechov)na jihu města. Do r. 1885 majetek vrchnostenský, pak obecní. Od r. 1913 patřily Josefu Mojžíšovi i s pozemkem. U lázní bývaly i pokoje pro hosty a společenské místnosti. (sirnaté lázně)

Pravdovy lázně – od r. 1882 založené rolníkem J. Pravdou na vlastním pozemku. (sirný pramen)

Dudíkovy lázně – v roce 1928 je založil Fr. Dudík na svém pozemku u cesty na Dubovské.
(sirnato – železitá voda)

Spolky a korporace

Sbor dobrovolných hasičů (od r. 1886) Slovanský čtenářský spolek ( od r. 1865)
Divadelní spolek Tyl (od r. 1883) Spolek vojenských veteránů (1875)
Pěvecko – hudební spolek „Křižkovský“ (1901) Střelecký spolek (1886)
„Ruský kroužek“ pro učení ruštině (1897) spolek „Mír“ (1896)
Krejcarový podpůrný spolek školní (1898) TJ Sokol (1893)
Učitelská jednota „Komenský“ (1873) Křesťansko-sociální spolek (1907)
DTJ – dělnická tělocvičná.jednota (1930) TJ Orel (1908)
Okrašlovací spolek (1895) Sportovní klub Vizovice (1929)
Klub čs. turistů (1926) Izraelitský spolek (1894)
Rybářský spolek ( 1926) Myslivecký spolek (1930)
Včelařský spolek (1912) Domovina čs. obce legionářské (1923)
Muzejní spolek (1933) Okresní osvětový sbor
Svaz katolických žen a dívek Masarykova liga proti tuberkulóze (1930)
Okresní hospodářský spolek (1875) Singulární společnost (1860)
Červený kříž
Junák Sdružení pro chov a zušlechťování domácího zvířectva Vodní družstvo
společenstvo Lidový konsum Společenstvo řemeslníků a soukeníků
Společenstvo svobodných a koncesovaných živností Společenstvo mlynářů
Dobytkářské družstvo

od roku 1930 - kino sokolské (1927)
knihovny (dvě) – městská knihovna s čítárnou
soukromá knihovna a půjčovna knihkupce Macháčka

Zemědělství

Obživu obyvatelům poskytovalo hlavně zemědělství a řemeslo.
Polní hospodářství
Zemědělské půdy bylo málo, nevytvořily se proto velké selské usedlosti. Podle tereziánského katastru bylo ve Vizovicích přes 2 000 měřic poddanské půdy. Tato půda byla rozdělena mezi 168 usedlých.
Chov dobytka a ovcí
V létě dávali rolníci dobytek a ovce na salaš do Jasenné. Ve Vizovicích byla také zřízena hřebčí stanice. Pomáhala zvyšovat kvalitu zdejšího chovu belgického chladnokrevníka.
Ovocnářství
Ve městě i v okolí, zvláště pěstování švestek k výrobě slivovice a povidel

Pozemková reforma

1925 – ukončena pozemková reforma
Pozemky velkostatku byly rozděleny takto: 28 ha 97 arů půdy mezi 103 drobných rolníků 1 349 ha zůstalo velkostatku
Lesy
Les na Janové hoře byl přidělen městu Vizovice (výměra 21 ha 81 arů).
Dalším vlastníkem lesů byla Singulární společnost.

Řemesla

Také ti, kteří vlastnili kus půdy, provozovali často ještě řemeslo.
Vizovičtí řemeslníci byli sdruženi do několika cechů:
soukenický, postřihačský, ševcovský - založen r. 1650v řeznický, kolářský a kovářský - založen r. 1689
krejčovský, kožešnický, mlynářský - založen r. 1765

Společné cechy

Sdružovali se v nich řemeslníci, kterých bylo ve městě méně.
r. 1770 - společný cech pro zedníky, kamenáře, tesaře, stolaře
r. 1825 - společný cech pro řemenáře, provazníky, bednáře, hrnčíře a skláře

Společenstvo medařů –
mělo cechovní artikule i své medařské právo.

v 19. století se daří fajfkářům
od r. 1848 působí ve Vizovicích první knihař a knihkupec

Soukenictví

nejrozšířenější řemeslo
soukeníci byli většinou osvobozeni od robotních povinností. V r. 1585 – 83 soukeníků. Největší rozmach koncem 18. a začátkem 19. století – dodávky pro armádu. Úpadek v druhé polovině 19. století z důvodů rozvoje tovární výroby. Ve 30. letech 20. století byl ve Vizovicích pouze jeden soukenický rám.

Pivovary

město mělo právo várečné. Existoval zde vedle panského pivovaru i pivovar měšťanský. Vařilo se v něm pivo až do r. 1887, kdy vyhořel. Panský pivovar byl v provozu do r. 1891. Z dalších podniků velkostatku to byla ještě cihelna (od r. 1726) a pak mlýny, pily a pálenice.

Palírny

Výroba pálenek, hlavně slivovice se udržela až do dnešní doby. O první panské „palírni“ je zpráva v panském urbáři z r. 1585. Vrchnost pálenici pronajímala. S rozvojem ovocnářství přibývalo i pálenic. Ve 30. letech 20. století zde bylo již 9 větších pálenic – Singrova, Jelínkova, Kalendova, Rolnického závodu ovocnářského, Hábova, Bajerova a další. Zpracování ovoce na víno, šťávy a marmelády dalo ve Vizovicích vzniknout dalším menším podnikům:
Pirus (1923 – 1930) Ovocnářská společnost (Čech, Sláma, 1928 – 1946)
Pažout (1928 – 1948) Mynář (1932 – výroba marmelád a povidel)
Další místní průmysl

firma D. Sousedíka – dřevěné podpatky a kopyta (od r. 1925)
J. Hrnčiřík - dřevěné podpatky
Sláčíkova sodovkárna - výrobna sodové vody a šumivých nápojů (od r. 1890)
A. Hoza - továrnička na kůže a obuv
správa velkostatku - moderní kruhová cihelna na výrobu cihel a krytiny (1926)
B. Kaluža - „Reklam“ – knihtiskárna (1928)

Podle údajů z r. 1940 doplňovaly tyto podniky 2 pily, 2 mlýny a 250 obchodů a živností.

1939 – 1945 – II. světová válka

V době nacistické okupace působila ve Vizovicích odbojová organizace Obrana národa, z jejíchž řad zahynuli 3 vizovičtí občané, zasahovala sem činnost i jiných odbojových skupin.

Zahraniční armáda – bojovali zde čtyři Vizovjané, dva z nich v bojích padli – Josef Nerušil a Jaroslav Hala.

Partyzánské hnutí – operoval zde jeden z oddílů 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Kromě mnoha občanů pomáhali partyzánům vydatně i lékaři z místní nemocnice . Velkým protivníkem partyzánů na Vizovicku bylo komando pro zvláštní určení ZbV 31 cvičené pro boj s partyzány, jehož část byla na jaře 1945 umístěna do Vizovic.

Další oběti okupace ve Vizovicích - devět partyzánů padlo v osvobozovacích bojích, 49 příslušníků zdejších židovských rodin, kteří zahynuli v koncentračních táborech.

Město bylo osvobozeno 4. května 1945.

od r. 1945 – Poválečné období

Začíná se měnit tvář města :
- V rámci státní, družstevní i podnikové výstavby zde začaly postupně vyrůstat panelové činžovní domy.
- - vybudován městský vodovod
- - v r. 1949 dána do provozu nová poštovní budova
- - vybudovány nové obchody včetně nákupního střediska, domov mládeže,do provozu dána předškolní zařízení – 2 školky a jesle
- - v 60. letech vybudován sportovní stadion
- - novou budovu dostal městský úřad, kulturní život se soustřeďuje v kulturním domě
- - v 80. letech zřízen městský dům dětí a mládeže
- - kromě několika hřišť jsou zde i tenisové kurty, hřiště pro minigolf a postupně tři tělocvičny
- - ubytování - hotel, turistická ubytovna, chatová osada
- - nadále v provozu místní nemocnice s lékárnou
- - přibylo zdravotnické středisko

Místní průmyslové závody po znárodnění r. 1948

Cihelna – začleněna do n.p. Moravskoslezské cihelny, od r. 1957 do n.p. Hodonínské cihelny. v 90. letech zanikla úplně

Závody na zpracování ovoce – v r. 1948 včleněny do podniku Slovácká Fruta, n.p. Uherské Hradiště, v r. 1958 podnik sloučen s n.p. Slovácké lihovary. Šest závodů na výrobu lihovin, destilátů a ovocných šťáv bylo v r. 1948 začleněno do podniku oravské lihovary a octárny, n.p. Brno, po různých administrativních přesunech v r. 1966 do podniku Slovácké konzervárny, n.p. Uherské Hradiště.

Valašský dřevoprůmysl D. Sousedíka a spol. – v r. 1950 začleněn do podniku Zadrev, n.p. Olomouc a po několika organizačních peripetiích v r. 1975 do Jihomoravských dřevařských závodů, n.p. Brno.

Na čas byl do Vizovic v r. 1948 přemístěn jeden z provozů n. p. Svit, od r. 1955 kožedělné družstvo Svedrup. Ostatní podniky byly zrušeny.

JZD /Jednotné zemědělské družstvo / - založeno v r. 1952, v r. 1976 se stalo součástí zemědělského komplexu JZD Slušovice. Po rozpadu Agrokombinátu Slušovice vznikly zde v r. 1993 společnosti s ručením omezeným – VALDO /zemědělská výroba/ a VIMA.

;;

Obyvatelstvo

Podle sčítání obyvatelstva žilo v r. 1843 ve Vizovicích 2 528 lidí, z toho 1254 mužů a 1 283 žen v 524 domech a tvořili dohromady 628 rodin.

Národnosti

Podle údajů o sčítání obyvatelstva z r. 1921 bylo z celkového počtu obyvatel města
2 872 osob československé národnosti
10 německé
20 židovské
137 cizozemců.
V r. 1930 bylo 3210 obyvatel československé národnosti,
42 německé
6 jiné
71 cizozemců.

Náboženské vyznání

V r. 1921 bylo ve Vizovicích 2 349 katolíků
516 evangelíků
39 příslušníků československé církve
55 Židů
80 osob bez vyznání
V r. 1930 to bylo 2 555 katolíků
589 evangelíků
42 osob československého vyznání
46 Židů
16 osob jiného vyznání
89 osob bez vyznání

Sociální struktura ekonomicky činného obyvatelstva / v nedávné minulosti/

Podle statistických údajů bylo ve městě v r. 1970 ekonomicky činných osob 2 057.
Z toho v zemědělství a lesnictví pracovalo 345 osob
v průmyslu 923 osob
jiné zaměstnání 789 osob

V r. 1980 to bylo 2 135 ekonomicky činných osob.
Z toho v zemědělství a lesnictví 485
v průmyslu 779
jinde 871

Správa města

- Vizovice byly až do r. 1848 sídlem vrchnostenské správy pro celé panství, sídlila zde i vrchnost.
- - Po zrušení patrimoniální správy se staly Vizovice až do r. 1949 sídlem soudního okresu.

Příslušnost města k politickému okresnímu úřadu se v průběhu let několikrát změnila.
- v letech 1850 – 1855 to bylo Okresní hejtmanství v Uherském
- - 1855 – 1868 se Vizovice staly sídlem úřadu sdružujícího soudní, politickou i finanční správu
- - po roce 1868 se staly opět pouze soudním okresem
- - až do r. 1935 se pro ně stalo nadřízenou instancí v politické správě Okresní hejtmanství v Holešově
- - 1935 – 1949 byly Vizovice součástí okresu Zlín
- - 1949 – 1954 patřily pod JNV Gottwaldov
- - 1954 – 1960 ONV Gottwaldov – venkov
- - od r. 1960 patří k okresu Gottwaldov
- - od r. 1990 opět k okresu Zlín /v tomto roce byl Gottwaldov přejmenován opět na Zlín/

Správu města řídilo
- - do r. 1945 městské zastupitelstvo
- - v r. 1945 byl místo něho ustaven Místní národní výbor, který se
- - v r. 1964 změnil na Městský národní výbor
- - od r. 1990 řídí veřejné záležitosti města Městský úřad

Kostely a modlitebny

Vizovický farní kostel sv. Vavřince pochází z roku 1792. Byl postaven nákladem náboženského fondu na místě starého kostela, z něhož zbyla pouze věž.
Další kostelík, spíše označovaný jako kaple, je součástí zámku. Je zasvěcen Matce Boží dobré rady a bohoslužby zde konávali kněží ze sousedního kláštera.
V r. 1921 si v domě vedle fary zřídila svou modlitebnu vizovická evangelická církev českobratrská.
Podle údajů z roku 1907 měla ve městě svou modlitebnu i místní židovská komunita

Školy

Základní škola

Existenci školy ve Vizovicích ve starých dobách dokládají zmínky v archivních materiálech, týkající se však spíše učitelů, kteří zde působili. Až zpráva z roku 1683 hovoří o tom, že za vpádu tureckého do Vizovic byla mimo jiné zničena i škola.
Další zprávy o místní škole jsou z 18. století. V roce 1785 byla na místě staré školy postavena škola nová. (na travnaté ploše před kostelem). Avšak vzhledem ke stoupajícímu počtu žáků časem nedostačovala a v r. 1862 byla postavena nová trojtřídní škola, která se postupně rozrostla na čtyřtřídní. (budova dodnes stojí vpravo před kostelem, dům č. 367) Větší počet žáků i potřeba měšťanské školy vedly k postavení nové patrové školní budovy na náměstí, v níž bylo zahájeno vyučování v r. 1892.
Obecná škola byla rozšířena na pětitřídní a v r. 1897 bylo povoleno zřídit ve Vizovicích chlapeckou měšťanskou školu.
V r. 1902 zahájila vyučování i měšťanka dívčí. Pro zaostalé děti byla zde zřízena zvláštní pomocná škola. Tento typ školy působí ve Vizovicích dodnes.
V roce 1950 byla dána do užívání nová moderní školní budova.
V roce 1954 – byla v ní umístěna jedenáctiletá střední škola, od r. 1960 střední všeobecně vzdělávací škola. V r. 1967 však byla zrušena a dnes celá budova slouží žákům základní školy.

Další školní zařízení

V r. 1883 byla ve Vizovicích otevřena i pokračovací škola živnostenská.
V letech 1912 – 1939 působila zde Zemská ovocnářská a hospodářská škola
R. 1893 – 1911 odborná košíkářská škola
R. 1964 doplnila vizovická školní zařízení Střední zemědělsko - technická škola, později sem bylo umístěno odborné učiliště

Významné stavby a chráněné památky

K významným stavbám a chráněným památkám patří ve městě tyto objekty:
- - zámek z let 1750 – 1770 – monumentální architektura slohu Ludvíka XVI. s velmi hodnotnou sbírkou obrazů, s předzámčím, které je tvořeno komplexem budov různého stáří (architektonicky sjednoceny ve 2. pol. 18. stol.) s anglickým a francouzským parkem,
- - 2 sochy galdiátorů v zámeckém parku,
- - plastiky sv. floriána, sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava a sv. Prokopa v zámeckém parku,
- - barokní budova v konventu Milosrdných bratří z 2. pol. 18. století se secesní přístavbou,
- - farní kostel sv. Vavřince z r. 1792,
- - mariánský sloup na dolním náměstí z r. 1690,
- - barokní socha sv. Floriána z r. 1730,
- - barokní socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století před kostelem,
- - 2 náhrobky a hlavní kříž na hřbitově – zajímavá kamenická práce z 19. století,
- - patrová barokní budova fary,
- - dům v Říčanské ulici čp. 359 – původní barokní statek,
- - dům v Říčanské ulici čp. 360 (ukázka secesní architektury ve městě),
- - dům v Říčanské ulici čp. 361 (původní barokní dům s elektickosecesní fasádou).