Geomorfologický relief ani půdní a klimatické podmínky nebyly příliš vhodné pro intenzívnější pravěké či středověké osídlení, přesto jsou na katastru obce známy dvě významné archeologické lokality z pozdní doby laténské (konec 1. století př.n.l.). Jde o opevněné výšinné hradisko púchovské kulturyv poloze Hrádek s nálezy depotů železných předmětů a dále o sídliště téže kultury v nedaleké trati Zlatná, kde byly již od minulého století nalézány zlaté keltské mince (tato lokalita byla v letech 1992 – 1993 narušena nelegálními výkopy). Traduje se pověst, že z Hrádku vede tajná chodba až na hrad Lukov, kterou dali vybudovat někdejší Lukovští páni.

Stopy sídliště z doby laténské se nacházejí pravděpodobně i na polích jihovýchodně od Hrádku. Ojedinělé nálezy kamenné sekerky svědčí o sporadickém osídlení tohoto území i ve starším období (neolit?, eneolit).

Původ názvu obce Dešná není zcela jasný, nabízí se dva výklady. Buď název vznikl podle stavebního materiálu – deska, nebo má název souvislost s potokem bohatým na vodu.

Poprvé se Dešná připomíná v roce 1373 v Zemských deskách kraje Olomouckého. V témže roce ji dosavadní majitelé, bratři Ondřej, Vojtěch a Vlk ze Šarova, prodali společně se Slušovicemi, Všeminou a Neubuzí a stala se součástí lukovského panství, kam patřila až do roku 1848. Poté byla Dešná součástí soudního okresu Vizovic od roku 1850 až do správních reforem v roce 1949. Pozemková kniha zde existuje od roku 1790.

Symboly obce byly vytvořeny z nedatované obecní pečeti, v jejímž pečetním poli je vyobrazena postava lukostřelce. Tato figura byla nejspíše přejata z erbu lukovských Nekešů z Landeka. Zelená barva symbolizuje lesnatý charakter krajiny.

V roce 1937 byl v obci zaveden telefon a o rok později byly vybudovány elektrické rozvody.

V roce 1940 se začala stavět silnice do Chrastěšova, která měla umožnit další spojení obce s okolím.

Po postižení obce povodní byla vybudována kanalizace a v roce 1972 pořízen i samospádový vodovod.