Kabelíkův vodní mlýn - Sedlice (vodní mlýn) [9920]

Kabelíkův mlýn se nachází asi 2 km jižním směrem od obce Sedlice při staré cestě do Radomyšle. Areál mlýna je tvořen na severní straně budovou skládající se z obytného stavení s navazující mlýnicí. Budova je situována ve svahu, takže na severní straně je přízemí a do dvora se jedná o patrovou budovu. Na jižní straně areálu je hospodářská budova na protáhlém obdélném půdorysu. Hospodářská budova je tvořena stodolou a chlévy. Na JV areálu stávala kolna, která byla zbořena a místo ní se zde nacházejí drobné přístavky a přístřešky, které jsou bez památkové ochrany. Hranice na východní straně areálu je tvořena plotem z pletivy a vstupní brankou, jenž jsou rovněž bez památkové ochrany. Na západní straně areálu se nachází náhon zásobující mlýn, který je dnes nefunkční, z větší části je zasypán zeminou. Za náhonem se nachází dřevěný plot, který je na nechráněném pozemku a bez památkové ochrany. Obytná část mlýna slouží k rekreaci, mlýnice už neslouží původní funkci. Mlýn je datován do poč. 17. století (původně se jednalo o panský dvůr), kolem r. 1680 přestavěn Krčíny z Jelčan na mlýn.

Mezi obvyklé příslušenství mlýnů patří zejména: Přívodní kanál (tzv.náhon) Odvodní kanál (tím voda odtéká od kola) Retenční rybník Stavidla Protože vodní mlýn vyžaduje k efektivnímu fungování převýšení hladin, nelze jej postavit kdekoliv. Zpravidla jej lze nalézt na místech, kde je tok vody v řece strmější. Stavitelé mlýnů museli pečlivě volit jejich umístění, protože mnohdy i v místech, kde je dostupné relativně velké převýšení, jeho využití na mlýnském kole vyžaduje zbudování nákladných dlouhých přívodních a odpadních kanálů. Obecně se však dá říci,že čím větší je spád toku na daném místě, tím kratší a levnější mohou tyto kanály být. Pokud byl spád nedostatečný, musel být na vodoteči zbudován jez. Provoz mlýna (vlastní mletí) vyžadoval určitý průtok; ten byl někdy větší, než mohla poskytnout daná malá vodoteč (potok, říčka). V takovém případě bylo nutno na vodoteči nad mlýnem zbudovat retenční (zádržnou) nádrž. V ní se postupně shromáždila voda, která pak byla vypouštěna v čase mletí pro zajištění dostatečného průtoku. Vodní mlýn tedy nelze chápat jako pouhý "dům s kolem", nýbrž jako celistvou a často velmi rozlehlou technickou soustavu.

Budovatelé a provozovatelé vodních mlýnů tedy ovlivňovali i tvářnost krajiny a provoz na řece. V kronikách a literatuře můžeme najít zmínky o sporech mezi mlynáři a ostatními „uživateli“ řeky - především s rybáři a voraři. Mlynáři bývali kritizováni za bezohledné „zadržování vody“ (v retenčních nádržích resp. jezech) v dobách sucha. Prakticky až do 19. století bylo na našem území vodní kolo jediným zdrojem mechanické energie, pokud nepočítáme sílu zvířat nebo lidí (větrných mlýnů bylo v české krajině jen několik). Pokud naši předkové chtěli mechanizovat nějakou práci, téměř neměli jinou možnost než se usadit v blízkosti vodoteče, a pořídit si vodní kolo. V průběhu 18. a zejména 19. století se na našem území začal rozšiřovat parní stroj. Ten potřeboval kromě paliva jen nemnoho vody, takže bylo možno stavět továrny i daleko od řek. Navíc parní stroj nebyl závislý na mnohdy kolísavém průtoku ve vodoteči; proto nahradil původní vodní kola i v továrnách ležících na říčních březích (například v Krkonoších). Tento proces byl dokonán v první polovině 20. století rozšířením elektřiny, která s konečnou platnosti vykázala vodní mlýny do historie. Zanikání vodních mlýnů bylo v Čechách rapidně urychleno odsunem sudetských Němců a znárodněním.

Poloha

přidat fotografie