Sázava (obec) [953]

O vesnici Sázava se objevuje první písemná zmínka, v darovací listině krále Václava II. z 21.května roku 1304, kterou věnoval lanškrounskou část lanšperského panství zbraslavskému klášteru. V té době sužovalo Sázavu a okolní obce, řádění loupeživých rytířů, Hynka z Dubí, Ješka ze Šilperka, Jana Vosthuba, Petra z Písečné, Bohuněka ze Šumperka, Jeníka ze Žampachu, kteří vymáhali výkupné a výpalné a kořistí a loupí utiskovaný poddaný lid. V kronice zbraslavské se objevuje u roku 1332, prodej lanškrounské rychty. Mimo jiné byl předmětem kupní smlouvy i prodej dvou mlýnů ve vsi a vodě jež se zovou Scazowa. Mlýny patřily lanškrounskému fojtovi Petru Tyčkovi ze Žamberka a jeden mlýn od starodávna náležel k příslušenství sázavské rychty. Její držitel dále disponoval jedním svobodným lánem, půljedenácté pruty rolí z nichž odváděl vrchnosti plat a konečně sázavskému rychtáři náležela třetina všech pokut, které, jako zástupce vrchnosti uložil obyvatelům vsi. V roce 1421 přitáhli do Lanškrouna a okolních obcí Husité. Vystřídalo se zde několik husitských hejtmanů, Jeník z Medanic, Jan Městecký z Opočna a Jan Kromějšín. 20. února 1514 udělil Vojtěch z Pernštejna poddaným vesnicím, tedy i Sázavě právo odúmrtě (poddaní měli proto právo odkazovat testamentem své jmění dědicům). Roku 1536 bylo Janem z Pernštejna, povoleno zřízení druhého mlýnského kola, ve špitálském mlýně. Roku 1540 zastavil Jan z Pernštejna, část svého panství (uvádí se i Sázava), Václavu z Boskovic. Nakonec roku 1544, prodal zbytek panství Petru Bohdaneckému z Hodkova. Roku 1561 Vratislav z Pernštejna Lanšskrounskou část panství (včetně Sázavy) vyplatil Václavovým dědicům a vykoupil od dědiců po Petru Bohdaneckém i lanšperskou část panství. V roce 1654 se zde objevuje také nový název obce, podobný dnešnímu - Sazawa. Tohoto roku, po skončení třicetileté války, kterou Sázava velmi utrpěla, byl proveden soupis usedlostí a tak bylo zjištěno, že v Sázavě bylo v té době jen 20 sedláků, 5 chalupníků a 4 zahradníci (domkaři). Rok 1673 byl významným tím, že došlo ke smíru mezi Sázavou a Lanškrounem ve sporu o příjezd do městského lesa, do něhož vedla cesta pozemky sázavskými. Sázavští si stěžovali, že jsou velmi poškozování vysokými mýty a cly u horní brány v Lanškrouně a tak zakazovali lanškrounským používání cesty přes jejich pozemky do městského lesa. Spor byl vyřešen tak, že sázavští uvolnili cestu pro lanškrounské a za to měli právo sbírat si v lese chrastí a stelivo, avšak beze škod v lese. Za to se však zavázali, že budou cestu z Lanškrouna od horní brány až do lesa udržovat ve sjízdném stavu použitím kamene a štěrku. V roce 1726 byl poprvé doložen otisk původní pečeti, má kulatý tvar o průměru 28 mm, ohraničený dvoulinkou. V pečetním poli obsahuje štípený španělský štít zdobený po stranách rokaji, na něm v pravém poli radlice špicí vzhůru, v levém krojidlo hrotem dolů. Po obvodu německý majuskulní opis DER GMAIN.IN.ZASSAV. Použité znamení zobrazuje základní zemědělské nářadí a ukazuje na zemědělský původ obce a na nejrozšířenější zaměstnání obyvatel. Lepší pracovní možnosti drobných lidí v Sázavě nastaly až roku 1808, když lanškrounský lékárník a průmyslník Christian Polykarp Erxleben mlýn "na valše" a pilu a založil zde továrnu na plátna. K takto založené továrně patřilo také 90 měřic pozemků, používaných jako bělidla pláten. Mlýn sloužil jako valcha a k tomu byly prováděny další tovární přístavby a pořizovány stroje. Po smrti zakladatele a vlivem značné konkurence továren na zpracování bavlny podnik stále upadal, až roku 1858 koupil podnik purkmistr Eligius Deml pro město Lanškroun za 8000 zlatých rakouské měny. Bývalou mlýnskou budovu prodalo pak město Lanškroun Karlu Langerovi, který obnovil znovu mlýn "na valše" a vybavil jej novým strojním zařízením. Další tovární budovy chátraly a byly pak prodány podnikatelům Halpertovi a Hynkovi k zřízení továrny na nábytek. Až do roku 1850 patřila obec Sázava do správního celku - Panství Lanškroun. Poté se obec stala samostatnou obcí a užívá své pečetní znamení i na razítku, jen opis se mění na: VORSTAND DER GEMEINDE ZOHSEE. Razítko je doloženo jen s německým textem a bylo užíváno beze změny až do roku 1938.

strana 1