Vedrovice (obec) [9050]

Vedrovice leží přímo na bývalém rozhraní dvou národnostních celků. Starší občané si ještě dobře pamatují dobu, kdy všechny okolní obce byly německé a v období německé okupace byla jediným spojením s českým vnitrozemím lesní cesta do Moravských Bránic. Přes toto obklíčení německým prostředím, které trvalo po staletí, zůstala obec vždy česká. A tak na rozdíl od okolních obcí, je ve Vedrovicích ještě řada rodin, jejichž předkové zde žili a pracovali po řadu generací. Často si ani neuvědomujeme, že na hřbitově u kostela byli pohřbeni nejen ti, jejichž jména jsou vyryta na pomnících, ale také jejich dědové a pradědové, jejichž jména byla již dávno zapomenuta. A přece to byli právě oni, kteří svou prací a činy spoluvytvářeli historii Vedrovic a jsou tedy její součástí.

Je velmi pravděpodobné, že Vedrovice (nikoliv však Zábrdovice) existovaly již v průběhu 11. či 12.století. Z tohoto období totiž pocházely hroby, které za zdí místního hřbitova zachránil již před 100 lety archeolog J. Knies.

Téměř všechny názvy obcí končící na -ice jsou tzv. jména čelední a jsou odvozena od jmen zakladatelů či majitelů vesnic. Tak např. obyvatelé vsi, která patřila Kubešovi (Jakubovi), se nazývali Kubšici a ves tedy Kubšice. Rovněž vznik obcí s těmito jmény se klade od 10. do 13. století. U Vedrovic můžeme předpokládat, že patřily nějakému Vydrovi a nazývaly se původně Vydrovice. Však také na staré pečeti Vedrovic je vyobrazena ženská postava - zřejmě P. Maria - držící v pravé ruce vydru. Ovšem místní podhorácké nářečí, které je blízké hanáckému (be sme bele), změnilo už tehdy Vydrovice na Vedrovice.

Poprvé se název obce ve starých listinách objevuje až v roce 1363. V tomto roce majitel krumlovského panství pan Čeněk z Lipé dovolil krumlovskému řeholnímu řádu augustiniánů užívání té části lesa (nazývaného Freynwalt), která ležela při „cestě vedoucí do Vedrovic“. A to v té délce od začátku lesa až po jeho konec a v šířce od uvedené cesty až po samý vrchol Leskounu. Kromě samotného faktu, že se v této listině vůbec poprvé uvádí existence Vedrovic, nás bude jistě zajímat, kudy zmiňovaná cesta vedla. Zde je nutno poděkovat našim předkům za to, že po celá staletí neměnili názvy polních tratí, cesta vedla. Mezi dnešní oborou a Vedrovicemi je dodnes polní trať „U Krumlovské cesty“. Tato cesta existovala ještě v roce 1982 a teprve rok nato byla zrušena při výstavbě meruňkových sadů. Lze tedy předpokládat, že uvedená cesta vedla z Krumlova přes Rakšice k lesu a v místě, kde dnes silnici protíná železniční trať, pokračovala přímo lesem na tuto krumlovskou cestu u Vedrovic.

V názvech polních tratí se dochovaly ještě další staré cesty vedoucí z Vedrovic. Důležitá byla zejména cesta do Ivančic, kde se konávaly časté trhy. Ivančice se nazývaly dříve Ejvančice, a cesta byla proto označována jako ejvanecká, zkráceně vanecká, a vedla z Vedrovic kolem polí, která se dodnes nazývají "Vanecka".

Další písemná zpráva pochází z roku 1369. Tehdy pan Jindřich z Lipé prodal pánům Kravař město Krumlov i s hradem, ves Rakšice, rybníky u Dobřínska a hájovnu či myslivnu, ke které patřily dva hony polí ve Vedrovicích. Vesnici samostatnou i tedy páni z Lipé ponechali. Byl to jeden z nejmocnějších šlechtických rodů na Moravě, jeho příslušníci zastávali vysoké úřady při královském dvoře. Část svých rozsáhlých statků propůjčovali k užívání čili v léno nižším šlechticům (vladykům, rytířům, zemanům). Tyto tzv. manové byli za to povinni svému pánovi různými službami, zejména doprovázet jej s vlastní ozbrojenou družinou při válečných akcích na vlastní náklady.

Jedním z těchto manů pánů z Lipé byl také vladyka Hanuš z Vedrovic, doložený v písemných pramenech v letech 1407 - 1418. Byl dosti zámožný - kromě Vedrovic mu patřily také nějaké pozemky v Troskotovicích a Podolicích (zaniklá ves v Miroslavi), v letech 1417 - 1418 skoupil od Tasa z Černína a Vaňka Černohorského z Boskovic ves Kubšice se svobodným dvorem, poli, loukami, vinicemi, atd. Že se na jeho panství a tehdy i ve Vedrovicích tehdy pěstovalo hojně víno, svědčí i žaloba, kterou podal v roce 1407 na Hanuše z Lichtensteina, mocného pána mikulovského panství. V žalobě uvádí, že mu lichtensteinský purkrabí na hradě Drnholci násilím pobral 6 kop grošů za prodané víno a ještě sto věder vína, které vezl na trh.

Hlavní sídlo měl vladyka Hanuš ve Vedrovicích, podle kterých se také nazýval. Snad už tehdy si zde postavil tvrz, která je v písemných pramenech doložena až později a stávala na místě dnešního domu čísla 204 (majitelka paní Marta Čeperová). Na jedné smlouvě s klášterem v Oslavanech z roku 1416 se rovněž dochovala pečeť Hanuše z Vedrovic s jeho rodovým erbem - ve stříbrném poli šikmý barevný pruh (z voskové pečeti nelze barvu určit). Po roce 1418 zprávy o Hanušovi i o Vedrovicích na delší dobu mizí - nastalo období husitských válek a zmatků, které po nich následovaly. Jednou z hlavních opor husitství na Moravě byly Jevišovice a rovněž v Moravském Krumlově byla husitská posádka. Proto byla celá tato oblast neustálými potyčkami a boji velmi sužována, zejména nájezdy z blízkého Rakouska. Hlavní tíha utrpení doléhala zejména na vesnice, které byly drancovány oběma stranami a z nichž mnohé zanikly. Neznáme ani další osudy Hanušových potomků. Víme, že měl syna Bartoše (Bartoloměje), který je ještě v roce 1416 uváděn jako majitel vsi Loponice či Lobodice v blízkosti Kubšic. V pozdějších písemných pramenech je tato ves uváděna již jako zaniklá.

strana 1 | dále >

Poloha

přidat fotografie