Blížkovice (městys) [8930]

Starobylé městečko Blížkovice leží v mírném úvalu jihovýchodně od Moravských Budějovice a se svou nadmořskou výškou 401 m n.m. jsou jakýmsi rozhraním mezi slunným Znojemskem a tvrdším povětrnostním režimem Českomoravské vysočiny. Naše městečko zaujímalo vždy v minulosti čestné místo mezi ostatními osadami naší vlasti. Dostatek příkladů pro to najdeme v jeho bohaté a zajímavé historii, kterou si v následujících statích přiblížíme. Počátky osídlení našeho kraje spadají do nejstarších dob. První písemná zmínka o Blížkovicích se objevuje v roce 1349, kdy se již uvádí městečko Blížkovice s kostelem, farou a vsí Blížkovicemi. Kuriozitou je, že vedle sebe vznikly vlastně dvě obce, městečko a ves Blížkovice, které měly vlastní katastry a obecní představenstva, což v našich zemích nemá obdoby. Kraj Blížkovic byl podle archeologických nálezů osídlen již v době neolitické, jak dokazují Palliardiho a Vildomcovy nálezy broušených a vrtaných kamenných nástrojů ze staršího neolitu a lineární keramiky. Z pozdějších předmětů je např. pozoruhodný nález bronzového zvonce ze žárového hrobu, objeveného r. 1899 v Blížkovicích, či hromadný nález železných předmětů odkrytých kolem r. 1900, kdy jde o krátký železný meč, sekeru, štítovou puklici a různou keramiku. Železné předměty patrně pocházejí z římské provenience.

Krajem vedla prastará obchodní cest, po níž ovšem nezřídka pochodovaly i válečné výpravy, které obyvatele těchto krajin také těžce sužovaly. již na počátku našeho letopočtu to byly římské jízdní hlídky, které v těchto končinách zabezpečovaly římskou říši proti nájezdům germánských Markomanů, tehdejších obyvatel našeho kraje. Důkazem přítomnosti římských vojáků v našich končinách byl nález hrobu římského vojáka v katastru Blížkovic. Již v dobách cyrilometodějských byla Morava hustě osídlena a je sdílen názor, že Blížkovice byly patrně slovanským sídlištěm, čemuž nasvědčuje tvar blížkovického náměstí, které zřejmě tvořilo jádro této osady. Jméno obce je pravděpodobně odvozeno od jména Blížek, nelze to však přesně historicky doložit. Písemně jako městečko jsou Blížkovice potvrzeny k roku 1498.

Názvy obce v pramenech: 1349 - Ulispicz, 1365 - Plispicz, 1464 - Blísskowicz, 1672 - Lisspitz, 1864 - Lispitz, Blíškowice. V nejstarších dobách ovládaly kraj opevněné hrady, které se mohly stát v případě nebezpečí útočištěm celého okolí. Každé takové nebezpečí bylo ohlašováno ohni na kopcích a výšinách. Odtud také pochází jejich jména: Stráž, Stažek, Číhánky apod. Naše krajina patřila v těch dobách k údělu znojemskému a velmi trpěla spory mezi jednotlivými příslušníky rodu přemyslovců. Po zániku údělných knížectví roku 1197, za účelem správním, byla země rozdělena do šesti krajů a v čele každého stál hrad. Blížkovice patřily v té době ke kraji a hradu bítovskému. Roku 1307 v době bezvládí po vymření Přemyslovců, postoupil král Jindřich Korutanský zemský hrad Bítov v držení Rajmundu z Lichtemburka i se zbožím k němu přináležícím. Tak se Blížkovice dostaly do rukou tohoto kdysi mocného českého rodu, který byl jednou z větví starého rodu Ronovců. Jeden z příslušníků rodu, Hynek Krušina z Lichtemburka, se proslavil v roce 1420, kdy v bitvě u Vyšehradu jako velitel všech husitských oddílů porazil krále Zikmunda. Lichtemburkové byli příbuzní s dalšími Ronovci – pány z Dubé a z Lipé a stejně jako oni nosili v erbu dvě zkřížené černé ostrve (ostrev – německy Ronn – je staré označení pro osekanou větev). Ostrve pánů z Lichtemburka vidíme dodnes ve znacích měst, která tomuto rodu patřívala, např. Havlíčkova Brodu, Přibyslavi a Polné. Také znak městečka Blížkovic ve starších dobách měl snad tvořit štít, na němž v zeleném poli byly namalovány ostrve, ovšem údajně tři. Historicky doložený znak Blížkovic tvoří erb se třemi pavími pery, který je také odvozen ze znaku Lichtemburků, ne však z jeho štítu, ale tzv. klenotu, kde měli paví ocas, který si prý kdysi vybojovali v turnaji. Historicky jsou Blížkovice doloženy jako městečko od roku 1349 (zápis v Deskách zemských), kostel je však podstatně starší.

Ve druhé polovině 16. století vlastnil v městečku Blížkovicích dva lány polí vladyka Markvart Rájecký, pán na Rájci a Osové. Ten se později oženil s paní Bohunkou z Lichtemburků a s ní získal věnem tvrz, dvůr s poplužím a ves Ctidružice, dále městečko Blížkovice a ves při tom městečku ležícím s kostelním podacím a ves Častohostice. Markvart Rájecký z Mírova a Bohunka Bítovská z Lichtemburka prodávají purkmistru a radě města Znojma tvrz, dvůr s poplužím a ves Ctidružice, městečko Blížkovice a ves při tom městečku ležícím i s kostelním podacím a ves Častohostice, což jim náleží s lidmi usedlými a neusedlými, platnými i neplatnými, se sirotky, s platy peněžitými, činžemi i desátky a se slepicemi i kůry s vejci, s robotami spravedlivými na lidech na svrchu psaných, s řekami, potoky tekutými i netekutými, s mlýny, rybníky, lesy, doubravami, chrastinami i se vším příslušenstvím, nic sobě nepodržujíce za 28.500 zlatých. Jeden zlatý po třiceti groších a jeden groš po sedmi penězích bílých. Pečetě přitiskla řada význačných šlechticů moravských. markvartu Rájeckému zůstaly jen dva lány polí v Blížkovicích a tyto se po jeho smrti rozdělily mezi blížkovické usedlíky, kteří z nich odváděli desátek. Stejně tak se mezi ně losem rozdělovaly, až do nedávných časů louky ve Žlebech.
 

strana 1 | dále >

Poloha

    přidat fotografie